Finsko buduje podzemní trezor na 100 000 let. Svět nic podobného ještě neviděl
3. 6. 2026 – 13:15 | Zpravodajství | Alex Vávra
Finsko se chystá spustit první trvalé hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva na světě. Projekt Onkalo, budovaný více než dvě desetiletí v hloubce stovek metrů pod zemí, má bezpečně izolovat radioaktivní odpad po dobu nejméně 100 000 let a může se stát vzorem pro země hledající řešení jednoho z největších problémů jaderné energetiky.
Finsko stojí na prahu historického milníku, který by mohl změnit způsob, jakým lidstvo nakládá s jedním z největších problémů jaderné energetiky. Hluboko pod zemí na západním pobřeží země vzniká první trvalé hlubinné geologické úložiště vyhořelého jaderného paliva na světě. Projekt nazvaný Onkalo se po více než dvaceti letech výstavby blíží k okamžiku, kdy začne přijímat radioaktivní odpad. Pokud finský úřad pro radiační a jadernou bezpečnost STUK vydá v červnu očekávané kladné stanovisko a následně bude udělena provozní licence, může zařízení zahájit provoz již na konci roku 2026 nebo začátkem roku 2027.
Podzemní trezor na sto tisíc let
Jen málokterá stavba na světě je navrhována s ohledem na období, které mnohonásobně přesahuje celou historii lidské civilizace. Právě to je případ Onkaly. Úložiště se nachází v blízkosti jaderné elektrárny Olkiluoto v obci Eurajoki na jihozápadě Finska. Je vybudováno ve stabilním žulovém masivu starém přibližně 1,9 miliardy let, více než 430 metrů pod zemským povrchem. Samotný název Onkalo lze přeložit jako dutina nebo jeskyně a dokonale vystihuje rozsáhlý podzemní labyrint tunelů a komor vyražených hluboko ve skále.
Projekt vznikl jako důsledek rozhodnutí finského parlamentu z 90. let, podle něhož musí být veškerý jaderný odpad vyprodukovaný ve Finsku uložen na území země. Do té doby bylo možné část vyhořelého paliva vyvážet například do Ruska. Finsko se však rozhodlo převzít plnou odpovědnost za vlastní jaderný odpad a vytvořit řešení, které nebude závislé na budoucích generacích ani na zahraniční pomoci.
Výstavbu realizuje společnost Posiva, kterou vlastní provozovatelé finských jaderných elektráren Fortum a TVO. Ražba prvních tunelů začala v roce 2004 a celkové náklady projektu dosáhly přibližně jedné miliardy eur. Další miliardy budou potřeba na provoz zařízení během následujícího století a na jeho definitivní uzavření.
Do Onkaly bude postupně uloženo až 6 500 tun vyhořelého jaderného paliva ze všech pěti současných finských jaderných reaktorů. Palivo bude nejprve uzavřeno do speciálních ocelových kontejnerů, které budou následně vloženy do silných měděných kapslí. Ty patří mezi nejdůležitější bezpečnostní prvky celého systému. Každá kapsle bude spuštěna do samostatného vrtu v podzemním tunelu a obklopena bentonitovým jílem. Tento materiál má mimořádné vlastnosti – při styku s vodou zvětšuje svůj objem, vyplňuje případné dutiny a vytváří prakticky nepropustnou bariéru.
Jakmile bude konkrétní ukládací tunel zaplněn, jeho vstup bude uzavřen masivní železobetonovou zátkou. Nakonec budou zasypány i přístupové chodby a celý komplex bude ponechán vlastnímu osudu. Bezpečnost úložiště tak nebude záviset na elektrické energii, obsluze ani budoucí údržbě. Ochranu mají zajistit samotné přírodní podmínky a několik vzájemně se doplňujících bezpečnostních bariér.
Největší výzvou projektu není samotná výstavba, ale čas. Vyhořelé jaderné palivo zůstává nebezpečné po desítky tisíc let. Odborníci proto navrhli systém, který má radioaktivní materiál bezpečně izolovat po dobu minimálně 100 000 let. Po uplynutí této doby by radioaktivita odpadu měla klesnout na úroveň srovnatelnou s přírodní uranovou rudou.
Projekt, který sleduje celý svět
Onkalo je mnohem víc než finský projekt. Ve skutečnosti představuje zkoušku, kterou pozorně sledují vlády, energetické společnosti i regulační úřady po celém světě. Od počátků jaderné energetiky v 50. letech minulého století totiž žádná země nedokázala definitivně vyřešit otázku dlouhodobého ukládání vyhořelého paliva. Většina států stále využívá mezisklady, kde je odpad uchováván v bazénech s vodou nebo v kontejnerech na povrchu.
Podobná hlubinná úložiště připravují také Švédsko, Francie, Kanada nebo Spojené státy, avšak Finsko se stalo průkopníkem. Pokud zařízení získá definitivní povolení, bude první zemí na světě, která přejde od teorie k reálnému provozu trvalého geologického úložiště. Význam projektu je o to větší, že Finsko zároveň patří mezi země s nejvyšší podporou jaderné energetiky v Evropě. Jaderné elektrárny dnes vyrábějí významnou část finské elektřiny a současná vláda zvažuje i výstavbu malých modulárních reaktorů. Ty by mohly v budoucnu zajistit stabilní bezemisní výrobu energie pro průmysl i domácnosti.
Přesto není Onkalo bez kritiků. Některé ekologické organizace upozorňují, že žádný člověk nemůže spolehlivě předvídat vývoj geologických procesů v horizontu stovek tisíc let. Odpůrci projektu poukazují například na možnost budoucích dob ledových, pohybů zemské kůry nebo postupné degradace ochranných materiálů.
Právě těmito scénáři se zabývaly rozsáhlé bezpečnostní studie finského úřadu STUK. Experti analyzovali možné události v časovém horizontu až jednoho milionu let. Mezi hlavní rizika zařadili především případnou korozi měděných kapslí nebo geologické změny spojené s budoucím zaledněním severní Evropy. Dosavadní výsledky však podle regulátora ukazují, že systém disponuje dostatečnými bezpečnostními rezervami.
Onkalo se mezitím stalo také symbolem fascinující filozofické otázky. Jak upozornil známý dokument Into Eternity, nikdo neví, zda za deset tisíc let budou existovat dnešní jazyky, symboly nebo civilizace. Inženýři proto řešili i zdánlivě absurdní problém: jak budoucím generacím sdělit, že hluboko pod zemí se nachází nebezpečný odpad, kterému by se měly vyhnout.
Právě tato kombinace špičkového inženýrství, geologie, dlouhodobého plánování a odpovědnosti vůči vzdálené budoucnosti činí z Onkala jeden z nejpozoruhodnějších projektů současného světa.
Pokud Finsko uspěje, nebude to pouze technologický triumf. Země poskytne první praktický důkaz, že problém jaderného odpadu, který zaměstnává vědce i politiky více než sedmdesát let, lze řešit systematicky a dlouhodobě. Onkalo tak může otevřít novou kapitolu v historii jaderné energetiky a stát se vzorem pro desítky dalších zemí, které budou muset v příštích desetiletích učinit podobné rozhodnutí. Z hluboké finské skály se tak možná stane místo, které ovlivní energetickou budoucnost celého světa.