Německý vojevůdce Jiří Hesensko-Darmstadtský (1669–1705) je dnes téměř neznámý. Jméno si přitom udělal už během války o falcké dědictví (1688-1697), kdy bojoval v Katalánsku proti přesile vojsk francouzského krále Ludvíka XIV. Když pak po vymření španělské větve Habsburků vypukla válka o španělské dědictví (1701–1714), stál Jiří už jako polní maršál na straně Velké aliance v čele vojska, které na palubě britské flotily admirála George Rookea postupovalo z Portugalska proti francouzsko-španělské armádě.

Rooke před Gibraltar připlul 1. srpna 1704. Tamní pevnost sice měla více než stovku těžkých kanonů, Jiří ale znal slabiny posádky, kterou tvořilo jen asi 300 nevycvičených vojáků pod velením bourbonského velitele Diega de Salinase.

Když se Salinas odmítl vzdát, nařídil admirál Rooke ostřelování pevnosti, což však mělo jen malý účinek. Provést klasický útok s pouhými 1800 vojáky se Jiřímu zdálo příliš riskantní. Dobře však znal zvyklosti panující na Pyrenejském poloostrově: Když je přes poledne největší horko, drželi už tenkrát lidé odpolední siestu. Proto polní maršál naplánoval útok právě na odpoledne. Díky tomuto triku se mu podařilo dobýt část vnějšího opevnění.

Zbytek už vyřešilo ultimátum. Salinas dostal možnost čestně se vzdát výměnou za záruku, že jeho posádka bude ponechána naživu. Čtvrtého srpna Španělé souhlasili a otevřeli obléhajícím vojskům brány. Jiří jen s velkými obtížemi dokázal krotit své anglické a nizozemské vojáky, kteří se vyřádili na kostelech a klášterech. Rooke později vzpomínal, že ze všech kostelů na Gibraltaru byl ušetřen jediný.

Dobytí Gibraltaru v srpnu 1704 | zdroj: Profimedia

Rabování a plenění bylo hlavním důvodem, proč většina Španělů Gibraltar opustila, třebaže směli zůstat a měli garantovanou svobodu vyznání. Přítomní Francouzi se stali válečnými zajatci.

Jiří Hesensko-Darmstadtský se stal na krátkou chvíli prvním guvernérem Gibraltaru a nechal okamžitě opravit opevnění. Byl si totiž vědom toho, že Španělsko udělá cokoli, aby dobylo Gibraltar zpět. Francouzsko-španělské jednotky se o to také několikrát pokusily, britskému královskému námořnictvu se však stále dařilo obléhání prolomit a zásobovat pevnost, takže nepřátelské jednotky musely navzdory velké početní převaze ustoupit. V roce 1705 Jiří Hesensko-Darmstadtský Gibraltar opustil a zúčastnil se obléhání Barcelony, kde 13. září téhož roku padl.

Velká Británie si dobře uvědomovala strategický význam Gibraltaru a zajistila si jej Utrechtským mírem v roce 1713. V roce 1830 se Gibraltar stal oficiálně britskou kolonií a jednou z nejvýznamnějších základen na cestě k britskému koloniálnímu impériu v Indii.