Když rybáři na podzim roku 2021 vytáhli z mělkých vod jezera Bašplemi malou kamennou tabulku, netušili, že drží v rukou stopu po dávno zmizelé kultuře. Čedičový kus o velikosti dnešního tabletu nesl desítky neznámých znaků, jejichž význam zůstal skrytý po tisíce let. Až nyní odborníci potvrzují, že jde o dosud neznámý písemný systém, který může změnit chápání dějin Kavkazu.
Tabulka nese celkem 60 znaků, z nichž 39 je jedinečných. Jsou pečlivě vyryté do sedmi vodorovných řádků, vždy zleva doprava. Tvůrce každého znaku nejprve vyvrtal drobné důlky kuželovitým vrtákem a poté jejich obrysy spojil hladkým nástrojem se zaoblenou hlavou. Výsledek působí dojmem mimořádné řemeslné zručnosti, přičemž použitá technika naznačuje pokročilé nástroje doby bronzové či rané doby železné.
Analýzy potvrdily pravost nálezu. Čedič odpovídá místnímu geologickému prostředí a známky neodborného čištění naznačují, že tabulka byla dlouho v rukou místních obyvatel, kteří si neuvědomovali její význam. O to větší záhadu představuje samotné písmo. Badatelé porovnali znaky s více než dvaceti starověkými systémy a zjistili podobnosti se semitskými, bráhmanskými i severoiberskými formami. Stejně tak se objevují paralely s fénickým, aramejským, protosinajským i řeckým písmem. Přesto však zápis nelze zařadit k žádnému známému jazyku.
zdroj:
Profimedia.cz
Nejsilnější spojitost odborníci vidí s prokokartvelským písmem ze 4. tisíciletí př. n. l., které mohlo být praotcem dnešních jazyků regionu. Tabulka rovněž připomíná pečetě a symboly z gruzínské doby bronzové a rané doby železné. Soubor znaků dokonce zahrnuje čísla a interpunkční znaménka, což naznačuje, že by mohlo jít o plnohodnotnou abecedu. A právě tato možnost otevírá novou kapitolu v dějinách písemnictví, neboť středokavkazské oblasti byly dosud považovány spíše za příjemce, než za tvůrce psaných systémů.
Stopy dávného písemnictví
Jezero Bašplemi leží nedaleko místa, kde byly nalezeny jedny z nejstarších pozůstatků evropských homininů. A celá oblast Dmanisi je doslova protkána archeologickými nálezy: keramikou, obsidiánem, kamennými hmoždíři i fragmenty významných sídlišť. Přesto se právě zde podařilo objevit písmo, které nikdo neumí přečíst.
Historické záznamy z Gruzie sahají teprve do 6. století, kdy se v regionu šířilo křesťanství. Starší písemné doklady se dochovaly jen v podobě epigrafů v řečtině, hebrejštině, aramejštině či střední perštině, nalezených například v Mcchetě. V horách se objevují záhadné symboly, snad kryptografické, zatímco různé pečetě naznačují vývoj dosud nerozluštěných systémů. Antičtí autoři navíc uváděli existenci starobylého kolchidského písma, po němž se však nedochovaly žádné ověřené doklady.
S takovou rozmanitostí kultur a písemných stop není objev z Bašplemi žádným obyčejným fragmentem historie, ale spíše pozvánkou do světa, kde se propojují dávno zapomenuté tradice a podivuhodné symboly. Co přesně znamenají, zůstává záhadou. Mohou popisovat válečnou kořist, stavbu chrámu, nebo dokonce dar bohům. Bez jakéhokoli vodítka, bez vlastní rosettské desky, však text stále zůstává mlčenlivý.
Odborníci věří, že další vykopávky v této mimořádně bohaté oblasti mohou přinést odpověď. Možná existuje druhá tabulka. Možná celý archiv. A možná jde jen o jeden tichý fragment, který si nese své tajemství dál. Jisté je pouze to, že jezero Bašplemi se stalo dějištěm jednoho z nejzáhadnějších objevů současné archeologie. A že každý nový nález může přepsat nejen regionální historii, ale i dějiny písma jako takového.