Archeologové v Itálii zažili jeden z nejnapínavějších objevů posledních let. Po měsících opatrného zkoumání se rozhodli otevřít dvoutisíciletý sarkofág nalezený v Giuglianu u Neapole, na místě známém jako Hrobka Kerbera. Nejdřív do komory zasunuli mikro kameru, aby nahlédli dovnitř, a to, co spatřili, jim doslova vzalo dech. Jakmile se po tisících letech otevřel průchod do dávno zapečetěné hrobky, čekalo na ně překvapení, které zaskočí i ty nejzkušenější badatele.

Uvnitř leželo tělo člověka v pozoruhodně zachovalém stavu. Zesnulý byl pohřben na zádech, přikrytý plátnem a obklopený množstvím předmětů – od nádobek s vonnými mastmi až po římský strigil, nástroj používaný k očistě těla před koupelí. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o osobu vysokého společenského postavení, pravděpodobně o zakladatele rodiny, pro kterou bylo mauzoleum postaveno. Archeologové byli fascinováni i samotným plátnem – díky unikátním podmínkám uvnitř hrobky totiž zmineralizovalo a zachovalo se mnohem lépe, než by kdo čekal.

Poklad minulosti z Flegrejského území

Podle Mariana Nuzza z italského ministerstva kultury přináší Hrobka Kerbera mimořádně cenné informace o Flegrejském území, což je rozlehlé vulkanické pole poblíž starověkého města Liternum. Každý nově odhalený detail z hrobky rozšiřuje naše znalosti o římských pohřebních zvycích, společenské hierarchii i kulturním prostředí celé oblasti. Nuzzo zdůraznil, že jde o výjimečný příklad toho, jak propojení různých oborů – archeologie, chemie, antropologie či paleobotaniky – dokáže přinášet nové pohledy na minulost.

zdroj: Profimedia.cz

Tým vedený archeoložkou Simonou Formolou označil zachovalost nálezu za „vynikající“ a pokračuje v rozsáhlé laboratorní analýze všech artefaktů i materiálů nalezených v pohřební komoře. Zvláštní pozornost vědci věnují pohřebnímu plátnu – chtějí zjistit strukturu tkaniny, druh a kvalitu příze i to, kde byla vyrobena. Takové informace mohou prozradit, zda šlo o domácí výrobu, nebo o luxusní zboží dovezené z jiných částí Římské říše.

Stopy po dávných rituálech a tajemství mumifikace

Analýzy starověkých pylových vzorků i zbytků organických látek naznačují, že tělo bylo ošetřeno mastmi obsahujícími pelyněk a rostliny rodu merlík, známé také jako husí noha. Tyto přírodní látky byly ve starověku oblíbené pro své konzervační účinky a zřejmě hrály klíčovou roli v procesu uchování těla. Kombinace mastí, minerálů a uzavřeného mikroklimatu vytvořila prostředí, které zabránilo rozkladu a uchovalo tělo po více než dva tisíce let v pozoruhodném stavu.

Vědci zároveň pokračují v analýze DNA, která by mohla odhalit nejen původ zesnulého, ale i případné dědičné choroby nebo příbuzenské vazby s dalšími osobami pochovanými v okolní nekropoli. Každý vzorek, každé zrnko prachu či vlákno tkaniny představuje další dílek do složité skládačky dávné minulosti.

Italské ministerstvo kultury doufá, že pokračující výzkum přinese i širší poznání celého okolního pohřebiště a pomůže lépe pochopit, jak vypadala společnost v Neapoli před dvěma tisíci lety – jak lidé žili, pohřbívali své blízké a jaké symboly pro ně měly duchovní význam. Hrobka Kerbera se tak mění v jedinečné okno do minulosti, které po staletích mlčení znovu promlouvá a připomíná, že i po dvou tisících letech dokáže lidská historie překvapit, dojmout a fascinovat.