Jednou z nejvýznamnějších událostí novodobých českých dějin bylo otevření prvního supermarketu v Jihlavě. Po čtvrt století bychom mohli říct, že malý krok pro nizozemskou společnost Ahold byl zároveň velký krok pro český maloobchodní trh. Nástup prvního supermarketu odstartoval invazi, která změnila českou krajinu k nepoznání.

Sebevražedná obchodní strategie

První supermarketoví pionýři už dávno nejsou mezi námi. Mana, K-Mart, nebo Delvita zůstávají už jen ve vzpomínkách českých zákazníků. Vaz jim zlomila jejich vlastní obchodní strategie, kterou nováčci na českém trhu shodně zvolili.

Jejich prvním cílem bylo zlikvidovat maloobchodníky. Po letech strádání a prázdných prodejních pultů v Jednotách a Pramenech zaútočili na oko a žaludek českého zákazníka přehršlí exotického zboží, kterého nikdy nebylo dost.

A k tomu přidali i do té doby v českých krajích nevídanou záležitost - dumpingové ceny. Protože prodejny patřily velkým nadnárodním korporacím, mohly si počáteční ztráty dovolit. Po ovládnutí celého trhu by si je více než dostatečně kompenzovaly vyššími cenami.

Jenže realita byla nemilosrdná. Zatímco maloobchodníci vyklízeli pole, nová konkurence na sebe nenechala dlouho čekat. Ze zahraničí přišly v roce 1996 hypermarkety. A měly stejnou obchodní taktiku, chtěly konkurenci zlikvidovat nízkými cenami. O pár let později se stejným plánem zjevili i diskontní prodejci. A právě oni dnes v Česku vládnou.

Více než 87 procent potravin u nás se prodá v obchodních řetězcích. Není divu, protože hustotou sítě supermarketů jsme na čele Evropy. Malé večerky a koloniály bojují o holé přežití v sevření 1300 supermarketů a diskontů a tří stovek hypermarketů.

Čísla přitom ukazují, že jde o boj s větrnými mlýny. Jen loni skončilo podle průzkumu společnost Nielson 275 maloobchodníků, kteří tváří v tvář extrémně nízkým cenám v supermarketech prostě neměli šanci. 

Cenová válka, která trvá už čtvrtstoletí, ovšem představuje existenční problém nejen pro malé prodejce, ale i velké hráče na trhu. Zatímco diskonty Lidl a Kaufland loni končily se ziskem přesahujícím dvě miliardy korun, Tesco navzdory tržbách kolem 40 miliard korun vykázalo téměř čtyřmiliardovou ztrátu.

Pomalá smrt českých zemědělců

Jak řetězce dosahují miliardových zisků v době cenové války? Supermarkety využívají dominantního postavení na trhu. Pokud chtějí výrobci a dodavatelé potravin zůstat ve hře, musejí splnit tvrdé požadavky obřích řetězců. Jejich podmínky ale nemají s demokratickým systémem poptávky/nabídky nic společného, připomínají spíš vydírání.

Čím dál oblíbenější je přenášení obchodního rizika na dodavatele. Řetězce po nich požadují zaplatit si za místo ve firemním časopise a dobrý regál ve výši očí, pořádat pravidelné ochutnávky, dodat první zboží zadarmo a zároveň tolerovat zaplacení až po několika měsících.

Drsné praktiky velkých prodejců doslova drtí české zemědělce a dodavatele. V případě, že nevyhoví požadavkům obřích řetězců, jim hrozí, že místo nich využijí vlastní dodavatele z ciziny. Supermarkety přitom rády upozorňují bombastickými reklamními kampaněmi na to, že upřednostňují české produkty. 

Problém mají také malí regionální výrobci, o které nemají supermarkety zájem. Jejich požadavek množstevních slev nejsou malí zemědělci schopni uspokojit.

Buďte aktivní, nakupujte online

Čeští výrobci se nedočkali pomoci ani od antimonopolního úřadu, který například v sousedním Německu už několikrát přikázal zdražit zboží, protože jeho nízká cena podle tamního úřadu poškozovala trh, a tím i spotřebitele s výrobci.

Cenová válka supermarketu a posedlost slevami by mohla prospívat alespoň zákazníkům. Jenže zdání klame. Co ušetří při nákupu v obchodě, doplácí buď prostřednictvím státu, nebo vlastním zdravím. Nízké výkupní ceny totiž nutí výrobce snížit výrobní náklady a ubrat na kvalitě, nebo žádat stát o dotování svých ztrát. Otázkou navíc je, zda slevy jsou skutečně slevami a nikoli jen klasickým obchodním trikem. 

Situace přitom připomíná začarovaný kruh. Kdybyste se rozhodli uvalit soukromé embargo na nákupy ve velkých řetězcích a chodili jen do večerek a malých obchodů, supermarkety a hypermarkety to nijak výrazně nepoškodí. Drobní prodejci totiž často nakupují zboží ve slevách právě ve velkoprodejnách.

Jednou z možností, jak podpořit české výrobce, je nákup na trzích či na farmářských eshopech, které v Česku pomalu získávají na popularitě. Za takové humánní gesto ale připlatíte z vlastní peněženky. Je to smutné, ale podpora tuzemské výroby něco stojí. Uvědomělých spotřebitelů ochotných přispět ovšem v poslední době přibývá, i když v porovnání s celkovou kupní sílou v Česku půjde nejspíš stále ještě jen o marginální počet. 

Když už mluvíme o internetu, do cenových válek supermarketů v poslední době začínají zasahovat online prodejci, kteří nabízejí ke slevám ještě bonus v podobě nákupu v pohodlí domova a ještě s donáškou ke dveřím.

Zajímavostí je, že rozvoz neprovozují kromě "krachujícího" Teska žádné další velké řetězce, ale nově vzniklé firmy. Zatím se soustředí především na Prahu, jakmile rozšíří působení napříč republikou, může to v podstatě změnit podobu prodeje potravin tak, jak jsme si na něj zvykli za posledních 25 let. Zda to přinese víc výhod jak prodejcům, tak i jejich (v ideálním případě českým) dodavatelům i zákazníkům, ukáže čas.