Nevýrazná postava rakouské politiky, která uniká větší pozornosti českých i evropských médií, se začala s názory Merkelové rozcházet před půl rokem. To když si dovolil odporovat stylu, jakým kancléřka přistupuje k migrační krizi.

Troufl si špitnout, že Rakousko v přepočtu na počet obyvatel přijímá víc uprchlíků než Německo. Že další se do něj nevejdou a že ho nemá nikdo právo kritizovat za strop, který si nastavilo. Ještě před tím se – opět Markelové navzdory – zastal Řecka a jeho premiéra Alexise Tsiprase. 

Přátelství výhodné spíš pro Německo se začalo hroutit… Jednou k tomu muselo dojít, oba přátelé a sokové v jednom jsou jako své opaky. Zatímco Faymann je elegán se smyslem pro humor, Merkelová je chladná a tvrdá Východoněmka. Nesourodému páru to ve vztahu nebránilo, kvůli uprchlické krizi i vzájemném obchodu mezi zeměmi spolu trávil na telefonu hodiny.

Absence vzdělání v Rakousku nevadí

Kdo je vlastně Angelinina vzdorující figurka? Muž, který byl časopisem Vanity Fair označen za jednoho z nejlépe oblékaných světových vůdců, se narodil v roce 1960 ve Vídni. Na studia moc nebyl, i když se dostal na politologii a dějiny umění na Vídeňské univerzitě, na školu se záhy vykašlal.

Začal raději pracovat jako taxikář a přibíral si k tomu krátkodobé brigády. Za své rozhodnutí školu nedokončit se nestydí a otevřeně v rozhovorech na téma své minulosti prohlašuje, že toho nelituje.

Ostatně mohl se tak naplno věnovat politice, do níž se ponořil už na střední škole. Není se tak co divit, že se už v jednadvaceti letech v roce 1981 stal předsedou socialistické mládeže ve Vídni.

Politik z povolání téměř od narození

Odtud to byl jen krůček k výraznější politické kariéře. Předtím si ale dal ještě tři roky jako konzultant rakouské Centrální spořitelny, která má úzké vazby na politické strany.

Politikem na plný úvazek se stal v roce 1985, byť zatím na komunální úrovni – jako člen Vídeňského zemského sněmu, obecní rady a v roce 1994 se ujal i funkce městského a následně vídeňského radního pro bytovou výstavbu a obnovu města.

Absence vzdělání nijak nebránila tomu, aby se v roce 2007 stal federálním ministrem dopravy a o pár měsíců později i předsedou Rakouské sociální demokracie SPÖ, a to s drtivou podporou 98,36 procenta hlasů.

Do té doby jeho jméno skoro nikdo neznal. "Nehledě na 30 let v politice zůstává Werner Faymann záhadnou postavou," psal o něm dokonce i místní tisk. Rakouská ministryně zahraničí Ursula Plassniková o něm pro změnu prohlásila, že je "mužem bez vlastností".

Kancléřem podruhé v řadě

Vlastnosti nevlastnosti, v listopadu 2008 už stál Faymann jako kancléř v čele vlády velké koalice – jeho SPÖ a Rakouské lidé strany (ÖVP). O pět let později, v roce 2013 se mu podařilo úspěch zopakovat a kancléřské křeslo uhájit.

Jistý si znovuzvolením své strany si mohl pomaličku dovolit i lehký odpor vůči svému největšímu spojenci. "Nejsme čekárna pro uprchlíky mířící do Německa," prohlásil naposledy.

Možná, že se po více než sedmi letech v čele Rakouska zapíše přece jen do historie i něčím jiným než vysokými účty za péči o svůj vždy bezchybný vzhled. Jen v letech 2013 až 2015 totiž jeho vizážisté, kadeřníci a módní stylisté vyšli rakouské daňové poplatníky na 21 786 euro (590 tisíc korun)...