Původ obestřený tajemstvím

Přesný den narození Kryštofa Kolumba není známý, podle historiků přišel na svět někdy mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v italském Janově. Ačkoli se považoval za Janovana, italsky neuměl ani slovo. Dopisy a deníky psal v kastilštině, neboli španělštině. Proto historici už stovky let spekulují o jeho původu. Mohl být španělským Židem i polským princem.

Nezpochybnitelná byla ale jeho touha po moři, která v něm klíčila už od útlého mládí, kdy se poprvé nalodil jako námořník a později také jako obchodník. Rád studoval a kreslil mapy, a odtud už byl jen krůček k objevitelským zámořským cestám. Jeho cílem bylo najít novou cestu do Asie, která oplývala nesmírným bohatstvím. Místo ní však našel něco mnohem vzácnějšího – nový kontinent, tehdy označený jako Nový svět.

Socha Kryštofa Kolumba v Santo Domingu, hlavním městě Dominikánské republiky | zdroj: Alžběta Šírková Na onu slavnou cestu se ale vydal až v roce 1492 ve věku 41 let. Získat finanční prostředky na nákladnou výpravu nebylo snadné, sponzory začal hledat už o osm let dříve v roce 1484. Volba nejdříve padla na Portugalsko, které bylo námořní velmocí. Kolumbus se ale podpory od krále Jana II. Portugalského nedočkal, ten dal tehdy přednost plavbám do Afriky.

Touha po slávě

Cílevědomý mořeplavec se ale svého velkolepého plánu a snu nevzdal a své úsilí směřoval ke španělskému králi Ferdinandovi Aragonskému a jeho choti Isabele Kastilské. Ti jeho záměr v roce 1488 nejdříve zamítli. Uspěl až o tři roky později v roce 1491 po přímluvě Juana Péreze, královnina zpovědníka a převora kláštera La Rábida ve španělské Andalusii. Pérez královnu Isabelu informoval, že Kolumbus je rozhodnutý vydat se prosit o pomoc do Francie, když mu španělský dvůr nevyjde vstříc. Nechat se případně zahanbit Francií bylo něco nemyslitelného, a tak Kolumbus konečně získal vytoužený souhlas. Španělská veličenstva povolila, i když vzápětí své rozhodnutí vzala zpět. Už tehdy totiž vyplula na povrch nenasytná povaha Kryštofa Kolumba, který chtěl hodnost admirála a místodržitele všech objevených zemí. Požadoval i povýšení do šlechtického stavu, vysokou odměnu a příslib dalších plaveb. To bylo pro královská veličenstva příliš, a řekla ne. Kolumbus opět povolal své vlivné přátelé, kteří zabodovali, a mořeplavec tedy konečně dostal pokyn k zahájení cesty.

Zkáza indiánů

Kolumbus se svými třemi loděmi a stovkou námořníků vyplul od španělských břehů 3. srpna 1492. Nejprve se vylodili na ostrově Guanahaní na dnešních Bahamách a 6. listopadu připluli na ostrov Haiti, který pojmenovali Hispaniola (ostrov dnes tvoří Dominikánská republika a Haiti). Kolumbus poznal početné domorodé obyvatelstvo, které nazval indiány, protože se domníval, že dosáhl břehů Indie. Ve skutečnosti se jednalo o pohostinný a milý kmen Taínů. První Kolumbova návštěva na ostrově nebyla ještě tak drastická, pomineme-li fakt, že s sebou odvezl několik indiánů a zanechal na ostrově na čtyři desítky lidí coby posádku nové pevnosti, kterou zde založil – Navidad.

To pravé drancování začalo při jeho druhém pobytu na ostrově, kam jej španělská veličenstva poslala poté, co byla nadšená dovezenými věcmi (bavlna, aloe vera, koření). Ze své druhé výpravy měl ale především přivézt zlato, o němž básnil, přestože žádná místní naleziště neznal. Ačkoli dostal pokyn, aby se k místním obyvatelům choval mírumilovně a pouze je obrátil na křesťanství, nastal pravý opak. Když zjistil, že v objevených koloniích žádné zlato není, rozhodl se ho nahradit obchodem s otroky. Do zotročování původních obyvatel zapojil i svého bratra Bartoloměje, kterému dočasně udělil titul guvernéra.

Zotročování vedlo k pravidelným vzpourám, ta největší přišla v roce 1495. Tehdy Kryštof Kolumbus krvavě potlačil velké povstání indiánů a ostatním mělo být jeho hrůzné chování výstrahou. Krutý Kolumbus spolu se svými muži znásilňoval ženy a dcery domorodců a mladé dívky, které nedosáhly ani devíti let, prodával jako prostitutky. Neváhal ani vraždit nemluvňata.

Původním obyvatelům se staly osudné také zavlečené choroby z Evropy, kterým se jejich imunitní systém nedokázal bránit. Podle historiků jich na ostrově na konci 15. století žilo kolem 400 000 a za méně než sto let klesl jejich počet na 200. Jednalo se o hrstku lidí, které se podařilo uprchnout a přežívat v horách.

Kolumbovo brutální počínání se ale doneslo i k uším královny Isabely, která se rozhodla zasáhnout. V roce 1500 jmenovala novým guvernérem ostrova Hispaniola Franciska de Bobadillu, který po svém příjezdu nechal Kolumba a jeho bratra Bartoloměje zatknout a odvézt v řetězech zpět do Španělska. Zákeřný mořeplavec ale před královským párem veškerá obvinění odmítal. Nakonec mu byla povolena v roce 1502 jeho poslední výprava do Nového světa. Tentokrát doplul k břehům Hondurasu, Kostariky a Panamy, kde konečně narazil na vytoužené zlato. O dva roky později Karibik opustil a vrátil se do Španělska, kde v roce 1506 ve věku 54 let zemřel.

Čím více se ukazuje pravá Kolumbova tvář, tím více na ni reagují státy USA. Jejich obyvatelé několik set let slavily každé druhé úterý v říjnu připlutí Kryštofa Kolumba do Ameriky. Dnes už například státy Colorado, Nové Mexiko a Vermont místo něj oslavují Den původního obyvatelstva alias původních Američanů. Stejně je tomu ve městech Seattle, Santa Fe, Denver či Phoenix.