Nejtrapnější konflikt dějin: K válce mezi USA a Británií chyběl jen krůček. Mohlo za ni prase

Farmář a osadník Lyman Cutlar si nejspíš ani v nejdivočejších snech si neuměl představit, co se stane a kam až se celá situace vyšroubuje, když v roce 1859 jednou ráno vstal a našel na své zahrádce cizího vepře, kterak rozjařeně hoduje na jeho úrodě.

Cutlar se nerozpakoval, popadl pušku a, jak potvrzují oficiální záznamy, nezvaného hosta zastřelil. Příběh prasete, které přišlo o život vlastně úplně zbytečně a prostě jenom mělo chuť na něco k snídani, tím skončil, ale obratem začala historie, co málem vedla až k válce.

Dějištěm byl totiž ostrov San Juan, který leží mezi ostrovem Vancouver (v té době ještě britským) a územím státu Washington. Hranice byly nejasné a ostrov plný úrodné půdy vhodné k zemědělství i statkářství. Jak Spojené státy, tak Británie ho proto prohlašovaly za svůj a napětí pomalu rostlo: Britové považovali americké osadníky za vetřelce a snažili se je vystrnadit a naopak.

Zastřelené prase, které patřilo Britům, se pak stalo pomyslnou jiskrou. A oheň, který následoval, se brzy úplně vymkl kontrole: Britové začali kvůli praseti vyhrožovat Američanům násilným vystěhováním. Ti si to nehodlali nechat líbit a vyslali žádost o pomoc brigádnímu generálovi Williamu S. Harneymu.

Ten je vyslyšel a poslal na ostrov kapitána Picketta (který se později proslavil jako generál ve válce Severu proti Jihu) a jednotku 64 vojáků, aby osadníky bránili.

To si ale zase nehodlal nechat líbit guvernér Vancouveru, James Douglas, který k ostrovu nechal vyslat jednu a později tři bitevní lodě. Tím se nastartovala bizarní spirála, kdy obě strany střídavě žádaly o posily a na ostrov se sjížděla čím dál tím větší vojenská síla.

Zhruba dva měsíce poté, co se nebohé prase potkalo se svým osudem, už na jedné straně ostrova tábořilo nabroušených 461 amerických vojáků, kteří hloubili zákopy, stavěli tvrze a na britskou stranu mířili 14 polními a 8 masivními lodními děly. Britové si zase přivezli celkem 52 větších i menších děl, aby dali najevo, že takhle tedy ne.

Velící důstojníci měli nicméně dost rozumu na to, aby se nepustili do války kvůli praseti a obě strany dostaly rozkaz nestřílet jako první. Důstojníci obou armád pak byli občas viděni, jak spolu chodí do kostela či postávají na doutníku a sklence whisky.

Zvěst o prapodivném dramatu se pak konečně donesla až k vládám obou zemí, načež zděšený americký prezident James Buchanan vyslal na místo vrchního velitele, generála Scotta, aby situaci uklidnil. A to se nakonec opravu povedlo: Scott si sedl s britským guvernérem Douglasem, načež se oba dohodli, že do té doby, než se spor vyřeší na geopolitické úrovni, budou obě mocnosti ostrov okupovat spoleně. 

Na ostrově pak zůstala jedna jednotka Američanů a jedna loď Britů. A nejspíš mezi nimi vzniklo vřelé přátelství, protože v tomto soudržném příměří strávili dalších 12 let.

Až poté se totiž nakonec Britové s Američany, kteří se pořád nemohli dohodnout, obrátili na německého císaře, aby spor rozsekl za ně. Ten pověřil komisi, která rok bádala a přišla s verdiktem: San Juan je americký. Britové to respektovali a poslední jejich vojáci opustili místo koncem listopadu roku 1872.

Tím skončil dvanáctiletý, po zuby ozbrojený a opravdu notně bizarní konflikt dvou supervelmocí, který měl za celou dobu jednu jedinou oběť: Právě ono nešťastné prase.