Největší ostuda v historii: Elitní vojáci s kulomety prohráli s hejnem nelétavých ptáků

Třicátá léta minulého století se, jak píše National Geographic, stala dějištěm jedné z nejbizarnějších bitev v historii lidského druhu. Australská vláda se snažila najít obživu pro spoustu veteránů první světové války a rozdávala jim půdu, kterou si mohli obdělat.

Jenže nově zakládané farmy se velmi rychle staly snadným zdrojem obživy emu hnědých, kteří se k nim chodili krmit a přitom ničili úrodu. Vláda odpověděla rázně a na papíře načrtla konečné řešení pštrosí otázky: Na nebohé nelétavce vyslala vojáky vyzbrojené kulomety.

Plán byl jasný: Pobít alespoň 20 000 emu. Situace totiž byla kritická, zem navíc v roce 1932 zasáhlo sucho a emu, jelikož jinou obživu zkrátka nemohli najít, způsobovali na farmách ohromné škody.

Dorazily vládní posily: Tři elitní vojáci s kulomety, kteří měli bránit úrodu a vyhladit škůdce. Místo masakru ale přišlo zahanbení a velmi rychlé vystřízlivění: Emu se totiž ukázali jako daleko rychlejší a mrštnější, než armáda předpokládala.

Ptáci nehodlali spolupracovat s plánovaným vyhubením, nedrželi se v hejnech, vyhýbali se palbě, rozprchli se všude po okolí a zkrátka a dobře dělali všechno proto, aby je nešlo trefit.

„Řekla bych, že tehdy emu prostě a dobře podcenili. Vůbec se jim nedařilo, protože proti sobě měli tak rychlé a mrštné ptáky," komentuje historii správkyně sydneyské ZOO Sarah Comacchio.

A "nedařilo" je docela slabé slovo. Kdeže tisíce padlých emu: Vojákům se během prvních třech dní podařilo zastřelit jen 30 opeřenců. 

Pokus farmářů pomoct dopadl stejně neslavně: Plán nahnat nepoddajné ptáky pomocí náklaďáků před hlavně čekajících kulometů zoufale nevyšel. Důvod byl prozaický: Emu se umí přes nerovný terén rozběhnout opravdu pořádnou rychlostí (tehdejší zdroje hlásily až 90 kilometrů v hodině), čemuž farmářské automobily nemohly konkurovat. Jeden se při marné snaze běžce dohnat dokonce vyboural.

Operace nakonec trvala 45 dní, stála příšerné množství munice a za oběť padlo celkem zhruba 2500 ptáků emu. Což farmářům nijak zvlášť nepomohlo a vláda nakonec musela pod tlakem veřejnosti, které se podobné plýtvání a kruté zacházení se zvířaty vůbec nezamlouvalo, celou akci neslavně ukončit.

Na výsledek se prakticky nejde dívat jinak: Lidé válčili s emu. Emu vyhráli.

Záznamy už dnes působí jen úsměvně, ale mají i skutečnou hodnotu: Ukazují, jak skvěle nezdolní emu jsou, i když jim jde o krk. Jejich populace se během let nikam nevytratila: Od roku 1999 jsou v Austrálii chránění zákonem, mimo jiné proto, že, jak lidé zjistili později, hrají důležitou roli v místním ekosystému, a momentálně se jich kontinentem toulá na 600 tisíc.