Okinošima leží asi 60 kilometrů od japonského ostrova Kjúšúzdroj: Gemini

Uprostřed vod mezi Japonskem a Korejským poloostrovem leží místo, které vypadá jako zhmotněný sen milovníků přírody. Divoké útesy, bujná vegetace a ticho, které narušuje jen šumění moře. Okinošima. Malý ostrov o rozloze 97 hektarů je však něčím víc než jen kusem země v oceánu. Je to posvátné území, „zakázaný ostrov“, který je od 9. století prakticky nedotčený i díky tomu, že je do dnešních dnů zcela uzavřen ženám.

Rituální nahota a slib mlčení

Okinošima není jen turistickým cílem, je to jedna velká svatyně. Do roku 2017 mohl ostrov jednou ročně navštívit omezený počet mužů (přesně dvě stě). Podmínky vstupu však připomínaly výjevy z dávných dob: každý návštěvník se musel po příjezdu nahý očistit v mořských vlnách a po návratu domů nesměl nikomu prozradit, co na ostrově viděl nebo slyšel. Toto tabu, známé jako „Oiwazu-sama“, chrání mystiku místa dodnes.

Dnes je přístup veřejnosti zakázán úplně. Na ostrově žije v desetidenních směnách jediný šintoistický kněz, který provádí rituály za bezpečí námořníků a stará se o údržbu. Pokud byste se tam pokusili přistát bez povolení, hrozí vám trestní stíhání.

Pokladnice v mikrokosmu

Pro archeology je Okinošima svatým grálem. Mezi 4. a 9. stoletím zde vyslanci cestující mezi Japonskem a asijskou pevninou zanechali přes 80 000 votivních darů- od zrcadel až po vzácné artefakty. Tyto předměty jsou dnes považovány za národní poklady a vrhají světlo na to, jak vypadaly interakce starověkého Japonska se zbytkem světa. Profesor Simon Kaner, jeden z mála cizinců, kteří ostrov navštívili, jej popisuje jako „pokladnici záhad starověké minulosti“.

Proč ten zákaz? Žárlivá božstva a otázka nečistoty

Nejvíce kontroverzí však vzbuzuje fakt, že jde o místo ženám zcela zapovězené. Důvodů je několik a všechny jsou hluboce zakořeněny v náboženských tradicích:

• Božská žárlivost: Podle šintoistické víry ostrov obývají tři ženská božstva. Věří se, že tyto bohyně by mohly na lidské ženy žárlit a být jejich přítomností rozrušeny.
• Koncept nečisté krve: Tradice spojené se šintoismem i buddhismem vnímají krev (spojenou s menstruací či porodem) jako nečistou. Příchod buddhismu v 6. století tento pohled na méněcennost žen ještě posílil.

Okitsumiya Yohaisho, nacházející se na nedalekém ostrově Oshima, je místo, kde lidé uctívají Okinošimu z dálky.zdroj: Gemini

Světové dědictví, nebo legitimizovaná diskriminace?

Když byla Okinošima v roce 2017 zapsána na seznam UNESCO, vyvolalo to vášnivé debaty. Odpůrci, jako profesorka Kaori Okano, namítají, že status světového dědictví v podstatě legitimizuje genderovou diskriminaci. „Abyste zdůraznili nostalgii po tradici, nemusíte ji praktikovat dnes,“ uvádí s tím, že na jiné posvátné hory v Japonsku už ženy dávno smějí.

UNESCO se však brání tím, že nezasahuje do náboženských praktik členských států a posuzuje pouze „výjimečnou univerzální hodnotu“ místa. Podobná omezení (byť ne vždy genderová) existují i na jiných místech světa, jako je hora Athos v Řecku nebo australské Uluru.

Japonsko v zrcadle Okinošimy

Debata o ostrově odráží širší situaci v zemi. Japonsko se v indexu genderové rovnosti drží na velmi nízkých příčkách (118. místo ze 148). I když země nedávno zvolila svou první premiérku, Sanae Takaiči, tradice ji stále dohánějí. Například při turnaji v sumo nesměla jako žena vstoupit přímo do ringu, aby předala pohár vítězi, a musela vyslat mužského zástupce.

Křehká rovnováha mezi minulostí a dneškem

Okinošima zůstává fascinujícím skanzenem víry a historie. Pro někoho je to symbol úcty k přírodě a bohům, pro jiného připomínka nerovnosti, která v moderní společnosti nemá místo. Ať už je váš názor jakýkoli, jedna věc je jistá: ostrov si své tajemství a nedotčenost hodlá chránit i v 21. století.