Giulia Tofana byla profesionální travičkou, která podle svého doznání zabila nejméně šest stovek mužů. Nezabíjela ale vlastní rukou. Vražedný nástroj prodávala v sedmnáctém století ženám, které se chtěly zbavit manželů.

Byl maskován jako neškodný pudr, nebo ještě častěji jako kosmetická vodička. Uvnitř lahvičky však byla smrtící směs arzénu, rulíku zlomocného a olova. 

Lahvička se prodávala pod zbožným názvem Mana svatého Mikuláše z Bari (Manna di San Nicola). Samotný lektvar však proslul jako Aqua Tofana.

Čtyři kapky stačí, drahoušku

Jed byl bez chuti a bez zápachu. Na usmrcení dospělého muže stačily čtyři kapky. Mohl se však podávat i po kapkách – to v případě, kdy žena chtěla vidět, jak muž trpí.

Není jasné, zda recept sestavila Giulia sama, anebo ho získala od své matky Thofanie, které se narodila v sicilském Palermu dvanáctého července 1620 a kterou popravili, když jí bylo třináct let. Trest smrti nad ní vyřkl soudce pro vraždu jejího manžela a Giulinina otce.

Sama Giulia, v jejímž případě jablko nepadlo daleko od stromu, se vyučila apatykářkou.

Jed prodávaný jako Mana svatého Mikuláše z Bari. Vpravo je rulík zlomocný, který byl součástí smrtícího koktejlu | zdroj: Wikipedia Commons

Už na Sicílii začala míchat smrtící koktejly pro ženy, které se chtěly zbavit svých manželů. Pokračovala v tom v Neapoli, a nakonec v Římě, kam se přestěhovala s dcerou.

V tehdejší Itálii byly ženy v poníženém postavení. Sňatky se většinou uzavíraly "z rozumu". Dívky byly vlastně vydraženy, stávaly se manželovým majetkem. Jeho smrt pro ně často byla jediným způsobem, jak utéct z manželství. A byly ochotny za ni zaplatit

Přirozeně, že si jed objednávaly nejen týrané a ponižované ženy, ale i manželky, které chtěly být bohatými vdovami. Anebo ty, které chtěly manžela opustit s milencem.

Giulia každopádně neměla o klientky nouzi. Do svého travičského byznysu zapojila mladičkou dceru Girolamu a několik dalších žen. 

Traduje se, že jejím komplicem byl i vlivný kněz otec Girolamo. Klerik jí měl dodávat arzén i zákaznice, které se mu při zpovědi svěřovaly se svými problémy s manželi.

Konec na popravišti

Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro arzén…

V roce 1651 jedna z žen, která od Tofany koupila jed a nakapala ho manželovi do polévky, neustála chvíli, kdy manžel zvedal lžíci k ústům a talíř s polévkou převrátila. Později, když na ni muž naléhal, aby mu řekla, proč to udělala, zlomená žena vše přiznala a prozradila stopu vedoucí k Giulii.  

zdroj: YouTube

Tofanu zatkli. Během výslechů spojených s mučením se doznala, že její jedy zabily šest stovek mužů.

Pravda, přiznání vynucené mučením, nemusí vypadat věrohodně. Avšak s ohledem na tehdejší vysoký počet záhadných úmrtí mužů v plné síle, kteří před smrtí trpěli bolestmi žaludku, se jeví jako reálné. Na kontě travičky mohlo být dokonce víc obětí.

Příběh "královny jedů" se každopádně uzavřel v červnu 1659 v Římě na náměstí Campo de 'Fiori. Tam byla spolu s dcerou a třemi pomocnicemi popravena.

Na popravišti skončilo také nejméně dalších čtyřicet žen, které jed manželům podaly. Jiné Tofaniny zákaznice z vyšších společenských kruhů byly uvězněny.

Mozart věřil, že ho zabíjí Tofanin jed

Agua Tofana byla ve své době vyhlášeným jedem. Dokonce Wolfgang Amadeus Mozart měl před svou smrtí v roce 1791 podezření, že ho někdo otrávil právě tímto lektvarem.

Jeho manželka Constanze citovala slova, která geniální skladatel vyslovil, když horečně skládal Requiem – jen několik dnů před tím, než naposledy vydechl: "Nemohu se zbavit této myšlenky... Někdo mi dal Aqua Tofana a vypočítal přesný čas mé smrti."

Tom Hulce jako umírající Mozart ve Formanově Amadeovi | zdroj: https://www.youtube.com