"Podle svého vlastního znění měla dohoda o íránském jaderném programu přispět k míru a bezpečí v regionu. Jenže zatímco USA dodržují svoje závazky, Írán nadále podněcuje konflikt, terorismus a chaos napříč Středním východem i za jeho hranicemi."

Mimo jiné s těmito slovy vystoupil v pátek před novináři Trump, aby oznámil novou strategii vůči šíitskému Íránu. Na tiskové konferenci především ohlásil, že nadále neprodlouží udělení souhlasného stanoviska k tomu, že Írán plní své závazky z dohody o jaderném programu z roku 2015. Podle zákona to má jako americký prezident činit každých 90 dní.

"Jaký smysl má dohoda, která přinejlepším na krátkou dobu oddaluje získání jaderné zbraně? To je neakceptovatelné! V jiných zemích se plánuje na sto let dopředu, ne jen na několik let," zkritizoval prezident dojednaná omezení platná na deset, respektive patnáct let.

Zároveň tvrdými slovy odsoudil íránský "fanatický režim" jako "hlavního světového sponzora terorismu", obvinil ho z šíření sektářského násilí v Sýrii a Jemenu nebo upozornil na porušování práv vlastních občanů. A zvláštní prostor věnoval kritice Íránských revolučních gard, které označil za "osobní teroristickou jednotku nejvyššího vůdce (ájatolláha Chameneího, pozn. red.)" a přislíbil vůči nim zavést nové sankce.

Trump už v průběhu předvolební kampaně označoval dohodu s Íránem, uzavřenou před dvěma lety jeho předchůdcem Barackem Obamou, za "nejhorší dohodu v historii" a z jeho pátečních slov by se mohl zdát, že rozhodl o jejím vypovězení. Ve faktické rovině ovšem zůstal na půl cesty - neudělením certifikace totiž převedl zodpovědnost na americký Kongres, který nyní musí do šedesáti dnů uzavřenou smlouvu buď zachovat, jednostranně vypovědět, nebo Íránu navrhnout upravené podmínky.

Konec historické dohody?

Ani jedna z těchto variant není v tuto chvíli mimo hru. Vedení opozičních demokratů spolu s částí umírněných republikánů považuje Obamovu dohodu za dosažení nejlepšího možného. Úplné vypovězení a znovuzavedení ničivých hospodářských sankcí žádají republikánští jestřábi v čele se senátorem a neúspěšným prezidentským kandidátem Marco Rubiem, zatímco senátoři za stejnou stranu Tom Cotton a Bob Corker pracují na přísnější verzi, kde by se například požadavky vůči Íránu prodloužily na neurčito.

Nutno však dodat, že takový návrh by byl s pravděpodobností hraničící s jistotou íránskou stranou odmítnut a americký Kongres by pak stejně musel přistoupit k vypovězení dohody.

Bez ohledu na konečný osud dohody s Íránem v Kongresu mají už nyní rozhodnutí amerického prezidenta dopady. Paradoxně hlavně na postavení Spojených států, nikoli samotného Íránu. V první řadě je to diplomatická izolace.

Jaderná dohoda byla výsledkem dlouhých roků vyjednávání na mezinárodní úrovni a jednomyslně ji ratifikovala Rada bezpečnosti OSN; nejde tedy o bilaterální smlouvu mezi USA a šíitskou mocností. Ostatní státy přitom dávají najevo, že by se vypovězení v žádném případě nezúčastnily a o nová vyjednávání nemají zájem.

"Dohoda o jaderném programu představuje vyvrcholení třinácti let diplomatického úsilí a je důležitou zárukou toho, aby nebyl íránský jaderný program využíván k vojenským účelům," píše se třeba ve společném prohlášení nejvyšších představitelů Británie, Francie a Německa.

"Doufáme, že Kongres neohrozí dohodu. Pokud bude již dohodnutá smlouva zrušena, nastaví to nebezpečný precedens," nechal se slyšet francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian.

Prakticky jediný, kdo Trumpovy kroky podporuje, je Izrael se státy Perského zálivu. Postoj k Íránu naopak komplikuje vztahy s Čínou, s níž Trump potřebuje nutně koordinovat společný postup vůči Severní Koreji. Samotný severokorejský režim díky němu získává dobrou záminku, proč odmítnout vyjednávání a pokračovat v rozmnožování jaderného arzenálu.

Pod jaderným drobnohledem

Neméně důležitým efektem Trumpova vystoupení je posílení jestřábů v samotném Íránu. Dohoda o jaderném programu byla dlouho jádrem jejich sporu s umírněným prezidentem Hasanem Rúháním, který se musel hájit před nařčením, že zradil národní zájmy symbolizované nukleárním programem.

Rúháního ekonomické argumenty nakonec převážily, radikálové ovšem nyní díky Trumpovi opět vystupují do popředí - a dá se očekávat, že budou tlačit na demonstrace síly, jako jsou další testy balistických raket. Reakce na sociálních médiích ukazují, že Trump svými výpady dokonce úspěšně zvyšuje popularitu revolučních gard, v části společnosti zdiskreditovaných tvrdým potlačením prodemokratických demonstrací před několika lety.

Celkově americký prezident šíří nestabilitu v už tak nestabilním regionu a v případě eskalace konfrontačních postojů na obou stranách se nedá vyloučit ani vojenská intervence v Íránu. Část amerických republikánů po ní volá už dlouhá léta.

Paradoxní přitom je, že s výjimkou prezidenta Trumpa se téměř všichni shodnou, že Írán ve skutečnosti uzavřenou dohodu splňuje do puntíku. Potvrzují to nejen předchozí certifikace samotného Trumpa, ale i hned dva jeho nejvýznamnější ministři - ministr obrany James Mattis a ministr zahraničí Rex Tillerson. A spolupráci si pochvalují dokonce sami inspektoři z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).

"Do této chvíle měla MAAE přístup do všech objektů, o jejichž návštěvu požádala," prohlašuje Yukiya Amano, generální ředitel agentury. "V tuto chvíli je Írán předmětem vůbec nejrobustnějšího systému nukleární kontroly na světě."