Být hackerem v Íránu není vůbec špatné. Někde chlapci sní o tom, že budou jako hasiči zachraňovat životy, mladí nadšenci do počítačů v Teheránu si plánují, jak se jejich jméno zapíše zlatým písmem do hackerských dějin.

Zatímco západní zpravodajské služby považují za největší nebezpečí počítačové bezpečnosti Rusko, Čínu a případně Severní Koreu, zapomíná se na neméně silného kyperútočníka – Írán.

Co se hackerských útoků týče, je jedním z nejagresivnějších národů, který má na svém kontě množství úspěšných akcí.

V roce 2012 napadli íránští hackeři síť největší ropné společnosti na světě, saúdskoarabské Saudi Aramco, a vyřadili jí z provozu 30 tisíc počítačů. O rok později opakovaně přerušili zabezpečení řídícího střediska přehrady nedaleko New Yorku a v roce 2014 hacknuli a zavirovali síť amerických hotelů a kasin Las Vegas Sands.

Facebookové celebrity

Seznam jejich cílů je ale prakticky neomezený, hackerství totiž v zemi není nelegální a nelze tak za něj stíhat. Tedy alespoň za to, které je prováděné pod dohledem nebo dokonce ve službách vlády. Má navíc svá specifika – tím, že je činnost hackerů roztříštěná do malých skupin, jsou ze zámoří hůř dohledatelní.

Ne že by se ale nějak příliš schovávali. Mají dobrou práci z kanceláře a vedou poměrně aktivní veřejný život. Nemají problém s tím sdílet soukromé informace o sobě, své rodině a přátelích či studiích na vysoké škole na sociálních sítích, včetně těch západních v čele s Facebookem.

Mohou si to dovolit, povolání hackera je v Íránu velmi vážené, píše expert na kybernetickou bezpečnost a zakladatel kyberanalytické společnosti Treadstone 71 Jeff Bardin na severu Business Insider.

Tituly z předních univerzit

Většina íránských hackerů je navíc velmi vzdělaná – mají magisterské nebo doktorandské tituly z počítačových věd, matematiky a fyziky. Na rozdíl od svých kolegů v Evropě nebo Spojených státech. 

Často navštěvovali prestižní zahraniční vysoké školy. Na univerzitě v Británii například studuje bývalý hacker Yashar Shahinzadeh známý jako sc0rpion.

I když také domácí vysokoškolské zázemí mají více než ideální. Nejčastěji si ve své domovině volí některou ze čtyř následujících univerzit - Sharif University of Technology, Islamic Azad University, Isfahán University a University Yazd. 

Kromě toho, že jde o špičkové vysoké školy s širokým záběrem vědeckých, technických a technologických oborů, nabízejí i netradiční příležitosti. Třeba celosemestrální kurzy, na nichž se učí pokročilé hackerské techniky – třeba jak překonat Honeypot, jak převzít kontrolu nad moderními webovými aplikacemi, hacknout jádro operačního systému nebo jak vytvářet pokročilé rootkity.

Hackeři jako učitelé

To vše se učí od mistrů. Tato čtveřice univerzit totiž vedle klasických pedagogů zaměstnává na plný úvazek i úspěšní hackery. Jeden ze seminářů například vedl profesor Yaser Balagni společně s prominentním hackerem známým pod jménem Masoud_pk – učili studenty, jak například naplno využít potenciál malwaru wool3nh4t.

Bardin upozorňuje, že termín tohoto semináře spadá do zmiňovaného obřího útoku na saúdskoarabskou společnost. Kromě toho má prý jeho společnost Treadstone 71 důkazy o tom, že univerzity financovaly výzkumné a vzdělávací programy zaměřené na kybernetické útoky na jaderná zařízení.

Úspěšní podnikatelé

Není se proto co divit, že samotné skupiny hackerů monitorují dění na technických univerzitách a loví na nich ty nejlepší talenty do svých řad. 

Íránský hackerský byznys má ještě jednu zajímavost. Ti nejslavnější hackeři jsou totiž i velmi úspěšné podnikatelé. Překvapivě vlastní významné antivirové společnosti.

Takže zatímco sami vesele útočí na zahraniční společnosti, své domácí zákazníky perfektně chrání. I proto, že jsou většinou mnohem schopnější než zámořští útočníci…