Nejdepresivnější povolání? Bez fyzické dřiny a s větším sociálním kontaktem

MAGAZÍN - Magazín autor: Vojtěch Ondráček

Máte z práce deprese? Dost lidí by asi odpovědělo, že ano. Jenže mezi klinickou depresí a špatným pocitem je velký rozdíl. "Opravdovou", klinickou depresi zpravidla nezpůsobuje ani extrémně nudná práce, ani nesnesitelný stres nebo malá výplata. Psychická nemoc podle vědců hrozí hlavně u zaměstnání, která nejsou fyzicky náročná a vyžadují větší sociální kontakt. A když se k tomu přidá třeba starost o pacienty, hrozí vám s velkou pravděpodobností i sebevražda.

Řidiči autobusů to nemají lehké, z mnoha důvodů

Řidiči autobusů to nemají lehké, z mnoha důvodů,zdroj: Profimedia.cz

U kterých povolání hrozí deprese? Z výzkumu amerických vědců vyplynulo, že smutné prvenství patří pracovníkům ve veřejné dopravě. Odborníci pracovali se vzorkem čítajícím přes 200 tisíc lidí a 55 různých profesních oblastí a právě mezi zaměstnanci hromadné dopravy v USA zaznamenali největší počet lidí s klinickou depresí (16 procent řidičů autobusu). 

O moc lépe na tom pak nejsou ani realitní makléři a sociální pracovníci.

Výzkum přinesl i odpověď na to, jaké pracovní podmínky k depresi vedou. Nejhorší, co vás může v práci potkat, je častý styk s lidmi, především klienty. Pokud vaše povolání nevyžaduje žádnou fyzickou námahu, budete sice odpočatější, ale i depresivnější.

Právě fyzická aktivita působí proti depresi jako lék. Nejméně trpí depresemi lidé, kteří pracují v zábavním a rekreačním průmyslu, především v oblasti sportu a fitness. To není až tak překvapivé. Pozoruhodné ale je, že mezi pracovníky s nejnižším podílem lidí postižených depresí patří i silniční dělníci a horníci. Lidé, kteří těžce dřou, zkrátka na nějaké ty chmury nemají čas. 

Sebevrazi z ordinace

Zajímavé také je, že i když nejpočetnější zastoupení pacientů s depresemi mají řidiči, sebevrahů byste mezi nimi mnoho nenašli, jak ukázal výzkum, který vznikl na základě dat americké National Institute for Occupational Safety & Health. Nejčastěji si sahají na život lidé, kteří mají v popisu práce zachraňovat životy ostatním – lékaři. Celá čtyři procenta lékařů zemřou vlastní rukou. Nejčastěji se předávkují léky. 

Druhou nejpočetnější "skupinu sebevrahů" mají zubaři, pracují podobně jako lékaři pod velkým tlakem, mají hodně přesčasů a jsou častým terčem stížností pacientů. Psychickou zátěž nedokážou kompenzovat ani vysoké příjmy, které lékaři a zubaři pobírají. Třetí skupinou s největším počtem sebevrahů jsou ve Spojených státech policisté, jejichž práce obnáší celou sérii rizikových faktorů. Překvapivě mnoho sebevrahů je také mezi veterináři, kteří se musí dívat na umírající zvířata, uspávat je a čelit zoufalství jejich páničků. 

Oba zmíněné výzkumy se týkají Spojených států, kde ovšem počty sebevražd kvůli práci nedosahují takových rozměrů, jako ve východní Asii, kde se dá mluvit pomalu o epidemii. Třeba jihokorejští zaměstnavatelé se s tím snaží bojovat tak, že posílají podřízené na speciální kurzy, kde je zavírájí do rakve. Otázkou ovšem je, zda by něco takového pomohlo i americkým řidičům. 

Tagy: zahraničí Spojené státy zajímavosti a kuriozity nemoci a nákazy lékařský výzkum zdraví a životní styl práce a odbory

Zdroje: Vlastní