Whitsellová skončila v dětském domově ve svých osmi měsících. Ve čtyřech letech jí v domově řekli, že její matka Bridget Ryanová zemřela na tuberkulózu a našli jí novou rodinu, která v domluveném scénáři pokračovala. Ve skutečnosti ji chtěli její adoptivní rodiče chránit před krutou pravdou – její biologická matka byla známou postavou ve vykřičené čtvrti, kde ji všichni znali pod přezdívkou "Tipperary Mary".

"Vždycky jsem tak nějak tušila, že je moje pravá matka naživu. A zařekla jsem se, že ji jednoho dne, až budu dost stará, najdu," řekla britskému deníku The Telegraph.

Mezitím vystudovala, stala se zdravotní sestrou, vdala se a založila rodinu. "Jak jsem odešla z domu svých adoptivních rodičů, mohla jsem vzít věci do svých rukou," popsala zlom ve svém rozhodnutí Whitsellová, která o příběhu hledání své matky po letech napsala aubiografickou knihu Hledání Tipperary Mary.

Všichni ji od hledání odrazovali

I když ji sociální pracovníci varovali a snažili se ji připravit na to, že výsledek pátrání nemusí být podle jejích představ, podařilo se jí získat svůj původní rodný list.

Další kroky vedly do sirotčince v Coleshill, kde ji jako malou přijali. "K mému úžasu jsem tam našla ženu, která tam pracovala už v době, kdy mě jako osmiměsíční dítě přijímali," vzpomíná Whitsellová.

Pracovnice dětského domova jí sice něco málo prozradila, ale bylo znát, že se jí snaha Whitsellové najít svou biologickou matku příliš nelíbí. "Myslela jsem si, že to je kvůli tomu, že mě odložila tak malou. Ale čím víc se mě od pátrání snažila odradit, tím víc mě to zajímalo," říká zdravotní sestra.

Obrátila se na sociální pracovníky, probační úředníky a nakonec začala pátrat na vlastní pěst. "Až jsem se najednou objevila přede dveřmi Tipperary Mary," vypráví.

To, co uviděla, ji šokovalo. Bridget Ryanová byla notorická alkoholička, ve špatném fyzickém stavu, psychicky labilní, výbušná a všude po okolí známá jako potížistka. Takovou matku si nepředstavovala.

Pomohla uniforma zdravotní sestry

Bylo jí jasné, že Ryanová nemůže nahradit rodiče, kteří ji vychovávali, ale nechtěla se k ní otočit zády.

"V té době jsem pracovala jako obvodní zdravotní sestra. Má uniforma mě tak kryla. Neoficiálně jsem si ji přidala ke svým pochůzkám za pacienty. Nosila jsem jí čisté oblečení, pomáhala jí s umýváním a povídala si s ní o jejích pěti dětech, které dala pryč,…" vzpomíná Whitsellová.

Nakonec došlo i na její jméno. "Den, kdy s láskou promluvila o 'malé Phyllis' a vyslovila datum mého narození, byl nejlepším a nejhorším dnem mého života," tvrdí.

O svou matku se tajně starala od roku 1981 do její smrti v roce 1990, aniž by jí někdy řekla, že to ona byla tou malou dívkou, kterou odložila.