Je to otřepaná fráze, ale na situaci, která nastala v Česku po sněmovních volbách, padne jako ulitá: "Lid má takovou vládu, jakou si zaslouží."

Tohle moudro si do svých poznámek zapsal v roce 1789 francouzský diplomat Joseph de Maistre. Dá se také obrátit a parafrázovat: "Češi si po volbách žádnou jinou vládu (než Babišovu) nezaslouží."

Kdo jiný, než Andrej

Pro Andreje Babiše a jeho politickou firmu ANO hlasovala téměř třetina voličů. Nejspíš ve víře, že bude ještě líp, možná jen z prostého vzteku na partaje, které tuto zemi řídily v uplynulých desetiletích, anebo čert ví proč.

Z logiky voleb vyplývá, že Babiš by měl řídit zemi. Žádná jiná strana, ba ani žádné reálné spojenectví stran mu nemůže konkurovat. Babiše po volbách není možné obejít.

Jeho výsledek je impozantní. Žádné usmolené vítězství v nastavení, anebo dokonce na penalty, ale přesvědčivá výhra v řádném čase. Taková, kterou nezpochybníte, ani kdybyste se rozkrájeli.

Pokud bychom volili většinovým systémem, patrně by ANO mělo ve sněmovně většinu a Babiš by nemusel s nikým vyjednávat. Jenže volíme proporcionálně, poměrným systémem. A tak Babiš, který získal téměř trojnásobek hlasů než druzí občanští demokraté, bude skládat menšinovou vládu a ucházet se o přízeň kdekoho – včetně Tomia Okamury a komunistů.

Velká říjnová babišovská?

Myšlenku, že lid si nezaslouží nikoho lepšího, než toho, kdo mu právě vládne, zapsal zatrpklý myslitel Maistre poté, co po Velké francouzské revoluci musel prchnout ze země, aby si zachránil život. Češi však zatrpklí být nemusí.

V Česku nikomu o život nejde, nepropukla tady revoluce, byť některé komentáře to tvrdí. Žádná Velká říjnová babišovská, žádný výstřel z Aurory, nebo z vinčestrovky. Ba ani konec první České republiky nenastává.

Andrej Babiš nemá většinu k tomu, aby zaváděl nová pravidla politiky, aby měnil ústavu. O tom může jen snít (když náhodou spí).

Této zemi nehrozí vedoucí úloha ANO nebo Agrofertu. Hrozí jí jen to, že Babiš bude vládnout jinak, než si představují jeho voliči – že nebude stát řídit jako své firmy, ale tak, aby z toho jeho firmy měly užitek, aby ze státu vydojil ještě víc dotací.

Stačí zajít na drink

Jistě, Babiš je spolu se svým pobočníkem Jaroslavem Faltýnkem trestně stíhán za podfuk s dotacemi pro Čapí hnízdo. A co je ještě horší, ve svých rukou soustřeďuje nejen politickou, ale také ekonomickou a mediální moc. Kdo by se s ním hrnul do vlády?

Politici by však měli ctít hlasy, které jim rozdali voliči. Zákopová válka s Babišem k ničemu nepovede a předčasné volby nic nevyřeší. Voliči v nich zpravidla trestají ty, kteří je vyvolali. Proto by z nich patrně vyšel Babiš 2.0, ještě silnější a ještě sebevědomější.

Někdo by dřív nebo později měl táhnout figurou a uvolnit místo Babišově vládě. Postačí, když část opozičních poslanců během hlasování o důvěře odejde na drink do sněmovní restaurace. Tím ANO získá většinu (k důvěře stačí většina z přítomných členů sněmovny) – a vláda důvěru.

Pravda, na to, aby 78 poslanců ANO získalo většinu, musí odejít 45 poslanců. Ve sněmovně rozdrobené do devíti stran není snadné takovou toleranci domluvit. V politice ale není skoro nic nemožné.

Až kaše vychladne…

Nemusí z toho být  opoziční smlouva, obdoba té, kterou před devatenácti lety uzavřeli sociální a občanští demokraté. Stačí, když se babišovci zavážou, že budou ctít zahraniční orientaci země, nechají veřejná média na pokoji a přenechají klíčové kontrolní funkce opozici.

Babiš bude mít dost času a navíc tři pokusy na to, aby důvěru získal.

Menšinové vlády nebývají kdovíjak stabilní a Babišův kabinet by nebyl výjimkou. Babiš by se na jedné straně musel při hlasováních ucházet o podporu opozičních stran, na straně druhé by opoziční strany těžko dávaly dohromady hlasy pro vyjádření nedůvěry vládě.

Žádná kaše se každopádně nejí tak horká, jak se uvaří. Za několik měsíců může vychladnout a dnes neřešitelná situace a nepřijatelné ústupky se mohou jevit úplně jinak.