Existenciální krize zarputilých tradicionalistů. Britská politická scéna se otřásá v základech

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Británie čelí nebývale hluboké politické krizi. Dva největšími stranami zmítá tak velká existenciální krize, jakou si mnozí Britové ani nepamatují. 

Britská politická scéna ne vzhůru nohami. Ilustrační snímek

Britská politická scéna ne vzhůru nohami. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Zlepšení situace se v nejbližší době nepředpokládá. Britské politické strany čelí vnitrostranickým neshodám, které se týkají jak politiky, tak politiků. Jinými slovy, v těchto chvílích britské strany prochází zuřivou bitvou, ve které se musí rozhodnout, co znamenají.

Je konzervativní strana baštou Cameronova liberalismu, nebo se začíná čím dál více podobat reakční Straně nezávislosti Spojeného království (UKIP)? Chtějí labouristé čelit velkým otázkám 21. století, jako jsou například globální změny klimatu a nerovnosti, nebo budou bědovat nad úpadkem industrialismu a ztrátou loajální dělnické třídy?

Žádná z těchto otázek nebude zodpovězena dokud nebude jasnější, jakou zaujme Británie roli po definitivním odchodu z EU. Uzavře se politicky a ekonomicky do sebe, nebo se naopak otevře světu? Tato rozhodnutí budou mít dopad na roli Británie v NATO, na Blízkém východě a na světovém trhu.

Otázky týkající se rozhodnutí o Evropské unii se vztahují i k obecnějším otázkám o budoucnosti Británie. Bude se britská ekonomika více podobat nezřízenému kapitalismu, nebo bude mít blíže k nějaké formě sociální demokracie? Nastal čas na zavedení poměrného zastoupení? A co je možná nejdůležitější, zůstane Británie Spojeným královstvím?

Pouze skrze odpovědi na takovéto otázky se mohou britské strany rozhodnout jak budou vypadat. Možná si labouristé a a toryové najdou své místo v této nové etapě britských dějin. Možná, význam těchto stran zaniknou, tak jako tomu bylo kdysi u whigů a liberálů. Třeba budou nové strany schopné lépe zastupovat britskou společnost v tomto období změn.

Pro obě hlavní strany by bylo nejlepší skoncovat se zbytečnými dohady a rozdělit se. Třeba se obě strany rozdělí na dvě části, z kterých vzniknou dvě strany: jedna umírněnější, druhá spíše extrémnější. Se čtyřmi stranami by bylo z čeho vybírat a třeba by v Británii nastala nová éra koaliční vlády. Stejně tak i britští občané by mohli mít z demokracie lepší pocit, pokud budou mít možnost volit strany, co lépe odrážejí jejich názory.

Nicméně je tu i další možnost a tou je, aby se spojily umírněnější části obou hlavních stran, čímž by mohly přitáhnout zbytky liberálních demokratů a vytvořit stranu, nebo alespoň moderní koalici podobnou dnes už neexistující Sociálnědemokratické strany (SDP). Nicméně, potom co Theresa Mayová porazila Andreu Leadsomovou ve vedení Konzervativní strany a stala se novou premiérkou Británie se tato varianta jeví, jako méně pravděpodobná.

Avšak vzhledem k tomu, že se Británie během odchodu z EU stane více náchylnou vůči extrémním názorům zmíněná koalice by byla přínosem, protože by byla těmto názorům schopná čelit. Radikální politické a ekonomické návrhy by byly ponechány toryům a labouristům, zatímco by tato nová koalice byla umírněným a progresivním hlasem, který Británie v současné době velmi potřebuje. Nicméně, žádná záruka, že to tak opravdu dopadne, není.

Ať už se stane cokoliv, britskou politickou scénu čekají velké změny. Nějaký čas potrvá, než si tato země najde správnou cestu. Politické strany se budou vyvíjet ještě déle, než začnou odrážet měnící se situaci.

Tagy: Velká Británie zahraničí Evropská unie britská politika evropská politika Brexit

Zdroje: ČTK,The Guardian