Máme se teď bát žraloků? Anebo spíš sinic?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Máme se po páteční tragické smrti českého turisty v Egyptě bát žraloků? Anebo číhají ve vodě daleko horší nástrahy?

Ilustrační foto

Ilustrační foto,zdroj: Profimedia.cz

"Bere se to jako neštěstí, které se může stát kdekoliv. Je to bráno jako příroda, která taková je," přibližuje místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež převažující reakce českých turistů na smrt 41letého Ćecha, kterého minulý týden v letovisku Marsá Alam usmrtil žralok. Klienti mířící do stejného hotelu nepanikaří a jejich reakce jsou podle Papeže pragmatické.

Nicméně cestovky klientům doporučují, aby se koupali v hotelových zátokách a mělčích lagunách a určitě neplavali na otevřené moře daleko od břehu.

Dravec ano, démon nikoliv

Máme se tedy bát žraloků? Ano i ne. Při útoku zvířete neozbrojený a netrénovaný člověk v podstatě vždycky tahá za kratší konec. U žraloka to platí dvojnásob, protože má ještě navíc výhodu živlu, v němž je doma. Plavec proti němu nemá šanci.

V roce 2015 bylo podle ISAF celosvětově zaznamenáno 98 útoků žraloka na člověka (z toho šest smrtelných), rok poté 81 (čtyři oběti), loni 88 (pět mrtvých). Nejvíce útoků (53, z toho 31 na Floridě) loni hlásily Spojené státy, nicméně bez obětí na životech. V Austrálii napadl loni žralok člověka čtrnáctkrát, jeden případ byl smrtelný. Podle nedávné zprávy tamního parlamentu zde ale za poslední půlstoletí zahynulo po útoku tohoto dravce 47 lidí, tedy ani ne jeden ročně.

Přesto žraloci zdaleka nejsou ony krvelačné bestie, jaké z nich udělal Hollywood – přinejmenším ne statisticky. Důkaz můžeme nalézt třeba každý den na kalifornských plážích. Desetitisíce lidí se tam ve vodě přiblíží žralokům víc, než si vůbec uvědomují, a nestane se jim vůbec nic. Lidé tyto mořské dravce v podstatě nezajímají, říká Chris Lowe, expert na bílé žraloky z California State University v Long Beach. Pokud zvíře kousne, pak většinou omylem, dodává.

Daleko víc lidí umírá ve světě na včelí bodnutí než na stisk žraločích čelistí. Pravděpodobnost být napaden na otevřeném moři žralokem je asi 75krát menší, než být zasažen bleskem, a je stokrát pravděpodobnější, že se člověk v moři utopí, než že na něj zaútočí žralok.

Ve vodě navíc číhají mnohem větší rizika, než je žralok, a to za nimi nemusíme ani k moři: od kryptosporidií, přes naegleria fowleri, pseudomonády a legionely až po dobře známé sinice a podobný sajrajt. A což teprve takové zákeřné mořské ripové proudy, které mohou člověka vtáhnout na širé moře a jimž padnou ročně za oběť desítky lidí? A medúza, ohnivý korál nebo mořský ježek také nejsou něco, s čím by člověk dvakrát toužil přijít do styku.

Ani v Egyptě nejsou útoky žraloka příliš časté. Za posledních 15 let je český turista čtvrtou obětí, přičemž všechny smrtelné případy byly hlášeny v Rudém moři. V únoru 2004 usmrtil žralok Egypťana nedaleko Šarm aš-Šajchu, o pět let později francouzskou turistku u Marsá Alam, v prosinci 2010 německou turistku dvacet metrů od břehu před hotelem v Šarm aš-Šajchu a před dvěma lety německého turistu nedaleko letoviska Kusír. V prosinci 2010 napadl žralok u Šarm aš-Šajchu tři Rusy a jednoho Ukrajince, ti ale útok přežili.

Zcela jistí si před čelistmi ovšem nemůžeme být ani ve Středozemním moři. V červnu byl jižně od Mallorky spatřen velký bílý žralok, což byl první potvrzený výskyt tohoto druhu ve španělských vodách po nejméně 30 letech.

Případy útoků žraloka v roce 2017 (podrobné dlouhodobé statistiky a mapky jsou k dispozici na webových stránkách Florida Museum):

V bezpečí nejsme nikde, pravděpodobnost je ale malá

Žralok bílý je považován za člověku velmi nebezpečného predátora. Je odpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi mezi všemi žraloky a jako takového jej dlouhodobě hubili námořníci a rybáři. Ve skutečnosti tito žraloci na člověka systematicky neútočí, živí se hlavně mořskými rybami a savci, v menší míře i plazy a ptáky.

Přesto není vyloučeno, že třeba na jihokalifornských plážích bude jednou situace kritická. Přibývá tu surfařů, plavců i potápěčů, ale právě i bílých žraloků. Turisté netuší, že jen pár metrů od břehu a kousek od nich někdy táhnou vodou desítky žraločích mláďat. Měří úctyhodné dva až tři metry a loví tam rejnoky. Na větší kořist jsou jejich čelisti ještě příliš slabé. Ale co bude za pár let?

Díky mnoha opatřením na ochranu životního prostředí se po roce 1971 u Kalifornie výrazně zvýšily stavy bílých žraloků. Chris Lowe jejich počet odhaduje na více než dva tisíce, u východního pobřeží Austrálie jich je dokonce téměř třikrát tolik. V dospělosti dosahují délky až šesti metrů.

Loni v létě byli bílí žraloci spatřeni na pobřeží Kalifornie častěji než kdykoliv předtím a případů napadení člověka tu bylo hlášeno dvakrát víc než v roce 2016. Nikdo při nich nezahynul, ale někteří byli vážně zraněni. Poslední smrtelný případ byl zaznamenán v roce 2012, kdy se obětí útoku stal 39letý surfař.

Řešením jsou drony, roboti a mobilní aplikace

Kalifornský guvernér nyní podepsal zákon, na jehož základě Lowe obdrží téměř čtyři miliony dolarů na výzkum možností mírového soužití lidí a těchto obřích mořských dravců.

Lowe plánuje instalovat na plážích rozsáhlé technické vybavení: inteligentní drony s kamerami ve vzduchu, hlídací podvodní roboty a mobilní "žraločí" aplikace pro plavčíky. V případě, že se bude blížit obávaný predátor, by měl systém umožnit okamžité uzavření pláží.

Drony se samozřejmě používají již nyní, stejně jako například v Austrálii, jejich funkčnost ale zdaleka není dokonalá. Kamery jsou schopné zaznamenat žraloka až do hloubky devíti metrů pod hladinou. Plave-li nicméně v kalné vodě ve více než metrové hloubce, je na monitoru vidět jako neforemný stín, který může být stejně tak hejnem rybek, jako šestimetrovým monstrem. Spolehlivě vyhodnotit takový obraz by nyní měla pomoci umělá inteligence.

Lowe zjistil, že bílí žraloci někdy vyčkávají až 50 dnů u jednoho břehu, než si najdou nové loviště. Nyní chce přijít na to, proč jsou některá místa pro tyto dravce tak přitažlivá, zatímco jiných si ani nevšimnou.

V popkultuře jsou bílí žraloci zobrazování jako démoni, ale vědci o nich toho vědí zatím až překvapivě málo. "Mohli bychom jednou udělat ze žraloků něco na způsob velryb. Tedy zvíře, které všichni milují, všichni chtějí vidět, rozumět mu a chránit je," přeje si Lowe. Uvidíme, zda se mu podaří přesvědčit i ty, které "čelisti" připravily o jejich blízké. I když jich rozhodně není tolik, jak si myslíme.

Tagy: Austrálie žralok zahraničí Spojené státy útok žraloka žraloci čeští turisté zvířata a příroda turistika a cestovní ruch žralok bílý moře a oceány

Zdroje: vlastní