Západní koalice je sice ochotna pozvat Asada k jednacímu stolu, ale ideálně by se u něj měl vzdát moci a vyklidit pozice. Debaty by se podle Zaorálka a dalších politiků měli účastnit i Rusové, kteří si intervencí v Sýrii vydupali své místo na jednáních o řešení syrské krize.

"Podporujeme proces, při kterém jsou u stolu všichni relevantní hráči," prohlásila šéfka evropské diplomacie Federika Mogheriniová.

Situace nemůže být paradoxnější – podle ideálního scénáře by tedy Asad měl uprostřed vleklé občanské války z ničeho nic ustoupit a opustit trůn za hlasitého potlesku Rusů, kteří na chvíli ochotně zapomenou na protiruské sankce a přestanou bombardovat Asadovy oponenty.

"Rusko je jeden z těch hráčů, se kterými musíme hledat novou rovnováhu, která povede k zastavení bojů," prohlásil Zaorálek před pondělní schůzkou v Lucembursku, kde se svými kolegy jedná o řešení syrské krize.

Situace v Sýrii skutečně vyžaduje urychlené řešení. Pravda škoda, že to Evropa pochopila až s vlnou uprchlíků, která ji zahltila. Od pochopení ke konkrétním výsledkům je ale hodně dlouhá cesta a vypadá to, že Západ na ni zatím vůbec nenastoupil.

Občanská válka zmítá Sýrií od jara 2011. Západ od začátku trval na odchodu Asada, Rusové ho naopak od začátku podporovali – nejprve dobrým slovem a zbraněmi, nově i vojenskou intervencí.

Jen těžko si lze představit, že za současných okolností (i s ohledem na silně poškozené vztahy s Ruskem, které se zcela evidentně snaží získat zpátky své místo na mezinárodní scéně a ještě ho o něco upevnit) evropská resp. euroamerická diplomacie dosáhne svého prakticky s holýma rukama, bez vojenské podpory za svými zády.  

Otázkou je, zda Západ už dávno nepromrhal svou šancí. Na syrskou půdu měli vojáci koaličních sil vstoupit už ve chvíli, kdy se na ní objevil Islámský stát. Zahájit pozemní operaci nyní bude mnohem komplikovanější, západní aliance bude riskovat konfrontaci s Ruskem.

Při dalším otálení se přitom může stát, že Asad s ruskou pomocí definitivně zlikviduje opoziční síly, což pomůže Islámskému státu k upevnění pozic. Takový černý scénář předznamenává v posledních dnech úspěšný postup islamistů k branám klíčového Aleppa (rozděleného mezi vládním a povstaleckými silami) i přes ruské bombardování pozic "teroristů" na severu země.

Rusové sice mají zkušenosti "s válkou proti džihádu", Sýrie ovšem není Severní Kavkaz a navíc dodnes se nedá říct, že by Moskva v druhé čečenské válce dosáhla jednoznačného vítězství. O schopnostech Rusů zničit Islámský stát po upevnění Asadových pozic se tak dá velmi silně pochybovat.

V každém případě jedno je jisté – ať už se evropská diplomacie usnese na pondělní schůzce na čemkoli, z mrtvého bodu, na kterém uvízla, se nejspíš neposune.