zdroj: tisková zpráva Proč onemocnění hyperaktivního měchýře trápí především ženy?

Souvisí to především s hormonálními změnami hl. v období menopausy, počtem porodů, s hormonální - substituční terapií, komplikovaným průběhem těhotenství, porodní cestou, ochablým pánevním dnem, obezitou.

Může toto onemocnění postihnout ženy v jakémkoliv věku?

Prevalence onemocnění stoupá s věkem. Hyperaktivní měchýř se vyskytuje v každé věkové kategorii a může se objevit už i v dětském věku.

Proč močový měchýř nemůže udržet moč?

Příčiny zatím nejsou zcela objasněny. Na vzniku onemocnění se podílí vyšší nervová soustava, která řídí mikční reflex a i nervy, které informují centrální nervovou soustavu o náplni močového měchýře. Svou roli hrají i receptory v svalovině, které reagují „přehnaně“ na podráždění. V poslední době se věnuje velká pozornost i výstelce močového měchýře, tzv.urotelu. Tak, jak roste náplň močového měchýře, napínají se buňky urotelu a tak vznikají „chyby v komunikaci“ mezi močovým měchýřem a centrálním nervstvem. Proto může dojít k falešným pocitům extrémní náplně močového měchýře i při náplni minimální.

Jaké stavy nemoci nejvíce ženy trápí?

Náhlou, nepřekonatelnou potřebu močit, tzv. urgence, která je klíčovým příznakem OAB.Frekvenci močení, kdy postižený pociťuje nutnost nejméně 8krát denně potřebu močit.

Tzv. urgentní inkontinenci, to znamená, že dojde k úniku moči z důvodů „časové tísně“, kdy postižený nestihne včas doběhnout na toaletu. Dalším příznakem je nycturie - potřeba močit v noci.

Je možné, že si pacientky díky pozvolna nastupující problémům ani nevšimnou, že je jeho stav vážný? 

Ano, je to možné, protože své potíže připisují nastávajícímu věku a příznaky OAB můžou bagatelizovat.

Stydí se za tyto projevy pacientky a snaží se je maskovat před svým okolím?

Příznaky OAB mají dopad na kvalitu života, na společenský, fyzický, psychický, profesní i sexuální život a stud jim často zabrání navštívit lékaře.

Vnímáte toto onemocnění jako tabu, o kterém se nemluví?

Je to choulostivý a intimní problém, o kterém lidé, kteří jím trpí, raději nemluví.

Kdy je čas vyhledat odborníka?

OAB je léčitelné onemocnění a proto potřeba navštívit lékaře hned, jak se problém objeví a lékař může zhodnotit, zda příznaky nejsou projevem i jiného urologického (záněty, močové kameny, nádory) nebo interního onemocnění (onemocnění srdce, diabetes mellitus a jiné).

Na koho se mohou ženy s těmito problémy obrátit?

Terapii můžou zahájit lékaři první linii, praktičtí lékaři, gynekologové a při neúspěchu léčby je potřeba vyhledat specializovanou urologickou ambulanci.

Je nějaká prevence?

Úprava životního stylu, redukce hmotnosti, omezení příjmu alkoholu a kofeinu (káva, černý čaj, coca cola), posilování svalů pánevního dna, úprava pitného režimu, vhodné jsou cvičení jako pilátes, jóga.

Mohou onemocnění pomoci nějaké konkrétní cviky?

Jednou z behaviorálních metod je trénink měchýře. Cílem je snížit potřebu močit na každé 3 až 4 hodiny. Tato technika pacientům pomáhá, aby se naučili zmírnit či ignorovat nutkání k močení a měchýř byl odolnější ke zvýšenému tlaku uvnitř. Poté, co si pacienti zaznamenají do MIKČNÍHO DENÍKU, jak často cítí potřebu močit, si sami stanoví cíl a postupně prodlužují čas mezi návštěvami toalet. Zároveň se učí technikou stahování svalů pánevního dna omezovat stahy močového měchýře.

Jak se dá syndrom hyperaktivního měchýře léčit?

V současné době patří ke zlatému standardu léčby OAB  anticholinergika, které uvolňují močový měchýř, tlumí vnímání náplně měchýře a zlepšují jímací příznaky (urgence, frekvence a inkontinence). Mezi nejčastěji užívané patří trospium chlorid, oxybutinin, tolterodin, solifenacin.

Anticholinergiká tlumí činnost tzv. muskarinových receptorů stimulovaných neuromediátorem acetylcholinem. Bohužel zmiňované muskarinové receptory nejsou pouze v močovém měchýři, ale nacházejí se i v jiných lokalitách lidského organismu (mozek, trávicí trubice, slinné žlázy, oko, srdce a jiné…) a proto tlumivý vliv na močový měchýř může být doprovázen útlumem i právě zmiňovaných orgánů. To se projeví tendencí k zácpě, sucho v ústech, poruchy vidění, ev. poruchy paměti a jiné.

Jaké možnosti nabízí moderní medicína, existuje nějaký lék s minimálními vedlejšími účinky?

Nově jsou k dispozici moderní preparáty ze skupiny anticholinergik tzv. 3. generace, které mají

výborný léčebný efekt, jsou bezpečné a jejich dobrá snášenlivost nám umožňuje je dlouhodobě podávat. Vysoce inovativní je přípravek s účinnou látkou mirabegron.

Pokud ano, jakou s ním máte zkušenost?

Co se týče mirabegronu, má minimum nežádoucích účinků, výbornou toleranci a je maximálně účinný. Při pravidelném užívání mirabegronu dochází ke statisticky významnému snížení počtu mikcí za 24 hodin, signifikantní redukci urgencí a počtu epizod urgentní inkontinence, snížení počtu nykturií a zároveň k výraznému zlepšení kvality života. Svědčí o tom moji maximálně spokojení pacienti.

Podílí se na syndromu hyperaktivního měchýře také nějaké další onemocnění jako je například deprese, diabetes, nykturie…? Pokud ano, můžete to více rozvést?

Důležité je příznaky objektivizovat a kvantifikovat. Nejdůležitější příznak urgence se může vyskytovat u mnoha jiných onemocnění  ( nejčastěji již vzpomínané záněty moč.cest  u mužů je to zvětšená prostata). Časté močení může být prvním signálem onemocnění diabetes mellitus, vyskytuje se dále při některých  onemocněních  srdce,  přechodně v těhotenství, při terapii diuretiky (při otocích) a proto je potřeba je správná indikace terapie a kompletní došetření pacienta. V některých případech samotné onemocnění vede k rozvoji depresivního syndromu.

Dá se onemocnění vyléčit nebo díky léčbě se může stav zlepšit do takové míry, že je pacientka bez nechtěných obtíží? (pokud by léky vysadila, vrátí se jí původní stav?)

Důležité je léčbu individualizovat. Vysazování léku je většinou pro výskyt nežádoucích účinků nebo neefektivitě terapie. Nová moderní terapie je pacienty velmi dobře  snášena a je možné v ní pokračovat dlouhodobě .  Perzistence terapie  je důležitá  pro úspěšnost léčby.

Na naše otázky odpovídala MUDr.Vlasta Vyhnánková,PhD z brněnské kliniky, my jí za její odpovědi děkujeme.