Dnes je úterý 3. srpna 2021., Svátek má Miluše
Počasí dnes 23°C Dešťové přeháňky

Modlitby, bylinky a lži na covid neplatí

Modlitby, bylinky a lži na covid neplatí
Pohřeb zanzibarského viceprezidenta Seifa Sharifa Hamada | zdroj: Profimedia

V reakci na hrozbu zavlečení nakažlivější brazilské a jihoafrické mutace koronaviru na české území zakázalo ministerstvo zdravotnictví cesty do několika zemi, včetně Tanzanie a Zanzibaru. Tam ovšem tvrdí, že covid-19 vymýtili. Jak to je tedy doopravdy?

Sluníčko, moře, pláže, žádné roušky, žádné rozestupy, žádný virus. Tak si v těchto dnech asi leckdo představuje ráj na zemi – a takhle nějak to prý vypadá na Zanzibaru, skupině ostrovů patřících africké Tanzanii.

V Česku byla ve čtvrtek potvrzena jihoafrická mutace koronaviru. Podezření na ni se objevila i u lidí, kteří se vrátili právě ze zájezdu na Zanzibar, který je v současné době omezených nabídek u Čechů jednou z nejoblíbenějších destinací.

Žádný covid – jen zápal plic

Tanzanie údajně covid-19 porazila, jak tvrdí tamní prezident John Magufuli. To se ovšem dá těžko ověřit, protože země od loňského května už neposkytuje Světové zdravotnické organizaci (WHO) koronavirová data.

Díky loňským červnovým třídenním celonárodním modlitbám prý „boží síla“ podle prezidenta virus z Tanzanie odstranila. Země pak se sloganem „Vítejte v ráji“ lákala do země turisty s tím, že v zemi nejsou kvůli koronaviru žádné restrikce.

Skutečnost je ale jiná. Virus se ve druhé vlně šíří v zemi neuvěřitelné rychle, především pak právě jeho jihoafrická mutace. Nemocnice v metropoli Dar es Salaam musí odmítat pacienty, je nedostatek kyslíkových přístrojů a lékaři vystavují houfně úmrtní listy s diagnózou „akutní zápal plic“. Tak se totiž v zemi teď musí říkat covidu-19, protože autokratický prezident ani u koronaviru nesnese jakýkoliv náznak odporu. Zdravotníkům, kteří otevřeně hovoří o covidu-19, hrozí vyhazov z práce a ztráta licence. Vedení jedné mezinárodní školy ve správní oblasti Kilimandžáro se na konci ledna muselo například omluvit za šíření falešných zpráv poté, co chtělo přerušit vyučování kvůli tomu, že jeden ze žáků evidentně onemocněl covidem.

Bigotní katolík Magufuli věří jiným metodám. Tento měsíc opět nařídil celonárodní modlitby, doporučil domorodé bylinkové odvary a inhalace a jasně zpochybnil testování na virus. Nedbá na naléhání WHO a ostatních zemí, aby objednal očkovací látku do země, která stále zůstává vyhledávaným turistickým cílem – především pro turisty z Ruska a dalších východoevropských zemí. Na nějaká proticovidová opatření se tu nehraje. U stále více cestujících je přitom po návratu domů diagnostikována nákaza jihoafrickou mutací, třebaže všichni mají v kapse negativní PCR test vystavený na Zanzibaru.

Slibný začátek – špatný konec

Jednašedesátiletý Magufuli od svého nástupu do úřadu v roce 2015 omezil svobodu projevu a přitáhl šrouby médiím i opozici. Mezi šedesátimilionovým obyvatelstvem je ale poměrně oblíbený.

Prezident přitom není typickým popíračem existence covidu. Loni na jaře zpočátku také zavedl opatření proti šíření nákazy a jeho radikální obrat má spíše politicko-ekonomické pozadí. Lockdowny v afrických zemích totiž sice možná šíření viru zpomalí, mají ale dalekosáhlé společenské důsledky. Mnozí lidé tu žijí doslova z ruky do úst a při delším výpadku příjmů jim jde o holý život. To se týká především řemeslníků, poskytovatelů drobných služeb a obchodníků, ale i pracovníků turistického průmyslu, který díky tradičním atrakcím jako Serengeti, Kilimandžáro nebo Zanzibar tvoří 17 procent HDP.

Když tedy Magufuli oznámil, že díky boží síle je virus poražen, setkal se se souhlasným stanoviskem obyvatelstva nejen z náboženských důvodů. Vzhledem k poměrně nízkému průměrnému věku obyvatelstva byly rizikové skupiny - a s tím související úmrtí na covid-19 - poměrně malé. Svým velkohubým prohlášením o vymýcení koronaviru navíc prezident odvedl pozornost od skutečnosti, že zdravotní systém země vůbec není na pandemii připraven. Podle odborníků tedy nešlo o to, že by prezidentovi přeskočilo: Byl to z jeho pohledu jasný strategický tah, byť cynický.

První vlna epidemie ještě dávala prezidentovi v očích mnoha obyvatel za pravdu. Záběry přeplněných nemocnic chodily z celého světa, z Afriky ovšem nikoliv. V Tanzanii se tak znovu otevřely školy, trhy byly plné lidí a do země opět přijížděli turisté.

Pak ovšem na přelomu roku přišla druhá vlna, a to právě v době, kdy turistická centra jela na plné obrátky. Onemocněli i mladí lidé a rostoucí počet mrtvých se už nedal ututlat. Vedle politické opozice a aktivistů se proti prezidentovi postavili i náboženští vůdci, kteří jeho kurs zpočátku schvalovali. Teď vybízejí k nošení roušek, dodržování rozestupů a hygieny.

Vakcína bílého muže? Nikdy!

Magufuli nakonec sáhl k osvědčené zbrani: K populistické protizápadní rétorice a ke zpochybňování vakcíny „bílého muže“. Počátkem února ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že očkovat proti covidu-19 se v zemi prostě nebude.

Prezident ovšem přece jen trochu ustoupil a hledá způsob, jak čelit katastrofě, aniž by ztratil tvář. Na pohřbu svého ministra, který zřejmě rovněž zemřel na covid-19, hovořil o tom, že zemi trápí „neznámé onemocnění dýchacích cest“. Krátce poté vyzval obyvatelstvo, aby opět začalo nosit roušky, ovšem jen tanzanské výroby (rozuměj obyčejné látkové).

Diplomatický tlak na zemi vyvíjí nejen WHO, ale i Africká unie a země sousedící s Tanzanií. Před několika dny zemřel viceprezident poloautonomního Zanzibaru Seif Sharif Hamad – zjevně také na covid-19. Na ostrovech tak pomalu ale jistě dospěli k závěru, že se z onoho „ráje na zemi“ stalo ohnisko nákazy. Domorodci se turistům vyhýbají, samotný turistický průmysl se ale z existenčních důvodů tvrdošíjně drží představy, že je koronavirus vymýcen, nebo alespoň pod kontrolou. Minulý víkend se v hlavním městě Zanzibaru bez jakýchkoli skrupulí zúčastnil tamního výročního hudebního festivalu dav několika tisíc lidí – včetně turistů z Běloruska, Itálie nebo Kanady. Komu není rady, tomu zkrátka není pomoci.

Nezbývá než doufat, že si z Tanzanie nevezmou příklad i jinde. Prezentovat se jako vítěz nad covidem tak, že se nemoc prostě jenom jinak pojmenuje, je možná pro leckterého politika lákavá představa.

Zdroje:
Die Zeit