Znáte pohádku "Jak se král Miloš přátelil s čínským císařem"?

Žil byl v zemi mezi Ašským výběžkem a řekou Moravou král Miloš I. Jednoho dne se dozvěděl, že jeden z jeho poradců zmizel v Říši středu (Číně). A tak vyslal trojici zvědů – Dlouhého (Martin Nejedlý), Širokého (Vratislav Mynář) a Bystrozrakého (Jaroslav Tvrdík), aby po Jie Ťien-mingovi, kterého časopis Forbes označil za "jednoho z nejtajemnějších miliardářů", pátrala a zjistila, co se s ním stalo.

Expedice po stopách šéfa čínské společnosti CEFC, které Miloš I. s ohňostrojem otevřel dveře k investicím ve svém království, zjistila, že na milého poradce klekla čínská Ústřední komise pro disciplínu a vyšetřuje ho pro podezření z hospodářských deliktů.

Nemilá komplikace. Jenže každá pohádka musí mít šťastný konec, i ta česko-čínská. Tady je: CEFC (už bez Jie Ťien-minga) vytroubila do světa, že své projekty v Milošově království neopouští!

Peníze z Orientu

Takže jen bouře ve sklenici vody? Byznys s Číňany přece jede dál.

Kdepak. Pohádky jsou pro malé děti. Příběhy v reálném světě končí jinak, bývají spletitější a leckdy jim chybí dobré konce.

Angažmá CEFC v Česku je ostudné. Jak jinak, než za ostudu, lze pokládat to, že čínská skupina nedokázala České národní bance věrohodně prokázat původ peněz, za které se chystala nakoupit polovinu slovenské bankovní skupiny J&T Finance Group sídlící v Praze. (Celkem chtěla do banky vložit 980 milionů eur, to je téměř 25 miliard korun.)

Co víc, CEFC, průkopník čínských nákupů v Česku, se dostala do finančních problémů. Píší o nich jak agentura Reuters (zde), tak deník South China Morning Post (tady). Společnosti chyběla hotovost na financování dluhů z nákupů. Lidově řečeno, ocitla se na suchu.

Proto do ní vstupuje čínská státní společnost CITIC Group. Web časopisu Týden v propagačním článku (zde) informuje, že v ní získá 49 procent. S tím také evropskou část CEFC dostane čínská vláda pod lepší kontrolu, fakticky ji zestátní.

Čínský byznys v Česku tak uchopí ještě pevněji do rukou čínská "stranovláda".

Na kolena!

Pravda, v rukou stranovlády už tenhle byznys byl. V Číně nejsou větší soukromé firmy čistě soukromé. Režim v nich má "své lidi".

Čínští komunisté už část české politické "elity" pod kontrolou mají. Teď ale může jejich politický vliv v Česku ještě posílit.

Pamatujete si, jak předloni po setkání katolíka a ministra kultury Daniela Hermana s nejvyšším buddhistou dalajlámou čínská velvyslankyně zadupala a představitelé českého státu padli na kolena? Čtyři srabové – Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka (tehdy premiér), Jan Hamáček (předseda sněmovny) a Milan Štěch (předseda senátu) – podepsali devótní dopis (zde), ve kterém ujistili čínské komunisty, že stojí za čínským vedením a že Herman je vlastně odpadlík.

A pamatujete na arogantní odpověď čínské vlády? Čína v prohlášení vzala dopis "na vědomí" a vzkázala, že nemůže "zůstat jen u slov, ale že očekává činy". 

I tak může fungovat byznys s Číňany. Může sloužit nejen ekonomickým, ale také politickým zájmům čínských komunistů. Číňané nakupují nejen podniky a nemovitosti, ale i politiky. A v Česku byl jejich nejvydařenějším nákupem nepochybně Miloš Zeman.

Opozice teď klade otázky, kdo cestu Zemanových poslů financoval a proč Hrad postupoval na vlastní pěst. To jsou ale jen detaily. Klíčová je otázka, čí zájmy poslové a samotný Zeman vlastně hájí.

Jako rohožka u dveří

Záhadné zmizení prezidentova poradce ukazuje, jak ošemetné a nevyzpytatelné může být partnerství s čínskou firmou. Stačí, aby její šéf upadl v nemilost u nejvyššího čínského mandarína, generálního tajemník a prezidenta Si Ťin-pchinga.

Deník China Morning Post upozorňuje (zde), že Zemanův poradce byl zadržen "na Siův přímý pokyn".

Pozoruhodné je, že čínský vůdce o tom svému partnerovi v Česku nedal vědět. Zeman mu nestál za to, aby mu zavolal, anebo aby někomu dal úkol tuto záležitost českému prezidentovi vysvětlit. Za tu slávu, vlajky, opulentní recepci a ohňostroj, které mu Zeman v matičce stověžaté vystrojil, by se takový postup dal očekávat.

Jasný důkaz, že Zeman a jeho hradní družina mohou čínským soudruhům posloužit také jako rohožka u dveří, o kterou si otřou podrážky bot.

Postaví aspoň kadibudku?

Rozsah nákupů evropské části společnosti CEFC China Energy Company, která si vybrala za sídlo Prahu, mohl leckomu připadat velkolepý. Firma spravuje v Česku aktiva přes 38 miliard korun.

Koupila několik nemovitostí v centru Prahy, podíly v aerolinkách Travel Service, cestovní agentuře Invia, kapitálově vstoupila do finanční J&T Finance Group, pivovarů Lobkowicz, strojírenské a metalurgické firmy Žďas ve Žďáru nad Sázavou. Stala se majoritním vlastníkem fotbalové Slávie i stadionu v pražském Edenu. Miliardy si ale také od J&T půjčila.

Dosud CEFC v Česku hlavně kupovala existující podniky a ukládala peníze. Neinvestovala do nových projektů, nepřinášela nové technologie. Samosebou, vždyť cílem Číňanů není tady vyrábět. Oni chtějí vyrábět doma a k nám vyvážet.

Český rozpočet proto z Číňanů žádné zvláštní výnosy nemá. Jen vlastníci firem, které Číňané kupovali, dostali za své podíly peníze, které mohou investovat. Nikde však není psáno, že to bude právě v Česku.

Na rozdíl od japonských nebo korejských investic, které jsou motorem české ekonomiky, nemají čínské investice téměř žádnou přidanou hodnotu. Jsou to přesuny peněz z jedné kapsy do druhé, ekonomiku neposilují.

Pokud by skupina CEFC své podíly prodala a odešla kamkoli, třeba do horoucích pekel (nejlépe i se svými hradními poskoky), české hospodářství by to nijak zvlášť nepocítilo. Vždyť během posledních let tady Číňané nepostavili ani kadibudku.