Jako premiér jezdil Miloš Zeman téměř výlučně na západ. Jeho vláda v roce 1998 zahájila rozhovory a vstupu do Evropské unie a v roce 1999 završila vstup země do NATO.

Jako prezident Zeman pravil, že Česko příliš podléhalo Americe a Bruselu a po dvou dekádách se otočil na obrtlíku. Zamířil na východ – především do Ruska a Číny (ale také do Kazachstánu, Mongolska a Vietnamu), aby tam dělal ekonomickou diplomacii.

Krteček ve službách politbyra

Vrchní velitel k tomu měl dva důvody:

1. Na Západě o něj nikdo nestál. Získal tam pověst nevyzpytatelného kverulanta, na kterého není spoleh. (Takové hodnocení si Zeman za rámeček patrně nedá.)
2. Cestami na východ se v očích domácího publika mohl zaskvět jako státník, který prosazuje český byznys. (Což by mohlo být prezidentovi přičteno k dobru.)

Jak do Číny, tak do Ruska doprovázela Zemana početná skupina podnikatelů. Důvod je nasnadě: Když se letí do zemí, kde vládne autoritářský vůdce, je důležitá "tlačenka" – jinými slovy, státnická přímluva. Bez ní jde v takových zemích velký byznys ztuha, mnohdy je téměř nemožný.

Zeman se snažil českým obchodníkům umetat cestičky, seč mu síly stačily. To mu nelze upřít.

V Číně tak dělal dojem na velkého kormidelníka Si Ťin-pchinga, tím, že mu vysekl poklonu za to, jak dokázal stabilizovat společnost. A taky krtečkem Zdeňka Milera. Čínští "umělci" ve službách čínského politbyra z něj udělali odporný ideologický kýč. Přesvědčit se můžete zde. (Na závěr promlouvá z krtečka český prezident – říká "děkuji vám, čínští přátelé".)

A Rusko? Před nedávnou cestou do velké země Zeman pravil, že sankce vůči ní je třeba zrušit a Západ vyzval, aby ruskou anexi Krymu uznal za "fait accompli", tedy uzavřenou a nevratnou záležitost. Vladimir Putin ho za to blahosklonně přijal ve své dače u Soči. A ruský armádní web Zvezda se poděkoval připomínkou, že Česko patří geopoliticky Rusku – že dluží poděkování za okupaci.

Řekni, kde ty investice jsou

Čínské investice v Česku se do roku 2020 rozrostou na 232 miliard korun, hlásali hradní proroci loni v březnu. Tehdy čínský vůdce Si Ťin-pching přiletěl do Prahy, aby oplatil Zemanovi expedici do Říše Středu. Pod jejich dohledem podepsali zástupci firem sérii dohod.

Jaká je realita po půldruhém roce? Čínské investice skutečně rostou. Ne však kdovíjakým tempem. Kromě toho začaly růst ještě před Zemanovou první "obchodní" cestou do Číny na sklonku roku 2014.

Podle statistik CzechInvestu loni čínské investice v Česku obnášely přes tři miliardy, rok před tím 1,5 miliardy a v roce 2014 na 600 milionů korun.

Číňané jsou pátí největší investoři v Česku. S ohledem na velikost čínské ekonomiky nic mimořádného a sotva věřit, že se vyplní proroctví o 232 miliardách. Zatím tomu nic nenasvědčuje.

Kromě toho Číňané až na výjimky nepřivážejí nové technologie (spíš je budou chtít odvážet) a nestaví tady provozovny s vysokou přidanou hodnotou. Vesměs skupují existující společnosti, které mění vlastníky. Tím se ale bohatství Česka nijak významně nezvyšuje.

Ani s českým exportem do Číny to nevypadá slavně. Cílem Zemanových misí do Číny bylo vyšlapat vývozcům cestu na tamní trh. Po expedicích ve stopách Marka Pola však český vývoz do Číny neposkočil.

Deficit v obchodu s touto zemí zůstává propastný. Podle údajů statistického úřadu a ministerstva průmyslu a obchodu v roce 2016 vyvezly české firmy do Číny zboží za necelých 36 miliard korun, zatímco z Číny do Česka dorazilo zboží za víc než 321 miliard korun.

Jistota destinásobku?

Rusko bývá označováno za perspektivní odbytiště českých výrobků. Na tiskové konferenci s Putinem Zeman řekl, že tato země je pro Čechy "desetkrát významnější než Francie". Zdůvodnil to tím, že s ním do Ruska letělo 140 podnikatelů, do Francie jen 14 byznysmenů.

Samosebou pitomost. Obchodní výměna s Ruskem je jen zlomkem byznysu s Francií a totéž platí o investicích.

Zmíněný rozdíl v počtu podnikatelů cestujících s prezidentem je způsobený tím, že ve Francii je v byznysu normální konkurenční prostředí. Jinými slovy, rozhoduje tam trh, nikoli protekce politika ve vysoké funkci.

Během Zemanovy návštěvy v Rusku byly podepsány dokumenty slibující rozšíření vzájemného obchodu o 19 miliard korun. Snad aspoň zlomek z toho vyjde a snad to daňového poplatníka nebude stát majlant.

Podporujte svého vývozce

Je namístě připomenout, že podpora zahraničního byznysu v Rusku a některých dalších státech Východu není zadarmo.

Ministerstvo obchodu a průmyslu vytváří fondy. Z nich exportérům přispívá na úhradu nákladů na marketingové analýzy v dalekých oblastech, které mu dodá vládní CzechTrade. Vývoz pak financuje Česká (přesněji vládní) exportní banka CEB a pojišťuje Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) – další vládní instituce. Ceny jsou dotované z vašich daní. A také na ztrátách se podílíte.

Loni EGAP vykázala ztrátu 5,45 miliardy korun! Příčinou byly zejména nevydařené projekty v zemi, kde zítra již znamená včera. Na podnikatele tam čekají mnohem větší nástrahy než v západních státech.

Pro byznysmeny je nicméně zajímavé investovat, exportovat a prodávat i v takových státech, pokud aspoň část rizika přebírá stát a pokud mohou na základě přímluvy prezidenta získat výhody vůči konkurenci.

K čemu to bylo?

Listopadovou cestou do Ruska a zpátky završil Miloš Zeman své spanilé jízdy do daleké ciziny – pochopitelně za předpokladu, že mu voliči na Hradě nedopřejí další pětiletku.

Takže sláva nazdar výletu (nezmokli jsme, už jsme tu…). K čemu však Zemanovy expedice a úklony potentátům byly, ukáže až čas.