Měly by se zrušit koncesionářské poplatky?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Ruku na srdce: neštve vás, že musíte platíte koncesionářské poplatky, i když třeba na veřejnoprávní televizi nekoukáte a veřejnoprávní rozhlas neposloucháte? Anebo koukáte a posloucháte, ale máte dojem, že to za ty peníze nestojí nebo že byste měli mít právo dostávat tyto služby zadarmo?

Švýcaři v referendu odhlasovali zachování koncesionářských poplatků

Švýcaři v referendu odhlasovali zachování koncesionářských poplatků,zdroj: Profimedia.cz

Koncesionářské poplatky samozřejmě nemiluje nikdo - ani Švýcaři ne. Přesto jejich zrušení v nedělním referendu jasně odmítlo téměř 72 procent hlasujících při 54procentní volební účasti. Těch našich 180 korun měsíčně je přitom sranda proti tomu, co musejí zaplatit švýcarské domácnosti. Ročně to u nich dělá v přepočtu 9900 korun, což je čtyřiapůlkrát víc než u nás.

Veřejnoprávní produkce je významnou hodnotou - nejen ve Švýcarsku

Veřejnoprávní mediální skupina SRG SSR, která zastřešuje několik rozhlasových a televizních stanic, je financována ze tří čtvrtin z koncesionářských poplatků a přímo či nepřímo zaměstnává asi 13 500 lidí. Poplatky vybírá společnost Billag a konání referenda si vymohla iniciativa "No Billag". Po mnohaměsíční kampani pro i proti a veřejné diskusi, jaká je možná zřejmě jen ve Švýcarsku, se tedy našla velká většina pro to, aby poplatky zůstaly. Mimochodem: v referendu Švýcaři zároveň ještě výraznější většinou odsouhlasili zachování daně z přidané hodnoty a přímé federální daně, jež jsou hlavními zdroji příjmů Švýcarské konfederace. Znovu tak prokázali, že s prvky přímé demokracie umějí zacházet zodpovědně.

Švýcaři zkrátka poznali, že objektivní informace a kvalitní televizní zábava i poučení jsou určitou veřejnou hodnotou, kterou je třeba zachovat. Státní příspěvek je podle nich v tomto ohledu správně vynaložený a jeho zrušení by bylo příliš radikální změnou. Z veřejnoprávní produkce totiž mají užitek všichni – ať už za ni platí, nebo neplatí. Proto ji nelze ponechat jen napospas trhu. Ve Švýcarsku k tomu ještě přistupuje jazyková otázka, protože bez SRG by neexistoval samostatný mediální obsah ve všech čtyřech národních jazycích.

Poplatek se navíc Švýcarům od příštího roku sníží v přepočtu na 8000 korun. Platit by jej však měli všichni, tedy i ti, kdo nemají televizi ani rádio. Úřady to vysvětlují tím, že řada lidí obojí sleduje na internetu. Do roku 2022 by se pak poplatky měly snížit v přepočtu o dalších 600 korun.

Referendum jako varování všem

Kdyby nic jiného, pak byla švýcarská debata užitečná už jenom jako varování všem veřejnoprávním institucím v Evropě. Vzhledem k prudkým změnám v technologii a mediálním konzumu si totiž musí uvědomit, že nemohou pokračovat stejně jako dosud a spoléhat se jen na stárnoucí publikum. To, že se jim leckde nedaří nějakým způsobem uchopit streamování přes internet, je prostě anachronismus, který je rok od roku problematičtější.

Čím výrazněji je mediální trh formován internetem, tím větší důraz by se měl klást na kvalitu veřejnoprávní produkce. Nakupování cizích seriálů nebo vlastní výroba přiblblých zábavných estrád musí nutně ustoupit do pozadí a přenechat místo kvalitní tvorbě. Média veřejné služby by se měla soustředit na politicky a společensky relevantní informace a na nemasovou kulturu, ale tak, aby se tato témata stala přístupná i široké veřejnosti.

Každopádně by neměla být hluchá vůči kritickým hlasům na svou adresu a dělat si všechno dál po svém. Kamenem úrazu je v tomto ohledu především veřejnoprávní zpravodajství, protože řada lidí má dojem, že si televizní novináři za jejich peníze dělají, co je napadne. Nutné je proto zajistit nezávislost, objektivitu a vyváženost. Zároveň je nutná dobrá kontrola financování veřejnoprávních institucí a zajištění toho, aby nepodléhala výkyvům vyplývajícím z konkurenčního boje na mediálním trhu.

Jak by dopadlo referendum u nás?

Možná by se mohlo zvážit, zda se mají veřejnoprávní média financovat z koncesionářských poplatků, anebo přímo ze státního rozpočtu. To by se ale muselo dobře právně ošetřit, aby je tato změna nečinila závislými na momentální politické konstelaci. Vidíme to koneckonců kolem sebe i doma: Proti veřejnoprávní ORF vedou nyní kampaň například vládní Svobodní z FPÖ v sousedním Rakousku a o kampani proti České televizi se dá hovořit i u nás. Její nynější vedení je trnem v oku kdekomu – od Hradu, přes politické strany až po některé konkurenční stanice.

Veřejná diskuse o kvalitě a rozsahu audiovizuálních veřejných služeb švýcarským referendem samozřejmě nekončí. Možná veřejnoprávní televize nedělají všechno správně, ale bez nich by byly země intelektuálně, kulturně i politicky chudší. Právě malé státy potřebují mít zabezpečené financování domácí produkce všeho druhu a novinařinu, která v konkurenci bulvárních médií není zaměřena na zisk. Chce to ovšem větší pružnost a více inovativního myšlení.

Pro pořádek: Referendum o zrušení poplatků za rozhlas a televizi se v roce 2010 konalo i na Slovensku. Ztroskotalo ale na nízké účasti, která dosáhla jen 22,8 procenta. Jak by asi takové referendum dopadlo u nás?

Tagy: Česko Rakousko Švýcarsko zahraničí domácí referendum veřejnoprávní rozhlas veřejnoprávní televize veřejnoprávní média Koncesionářské poplatky

Zdroje: vlastní