"Místo, kde se ze lží stávají zprávy." Nedávná věta z facebookového účtu šéfa rakouské strany Svobodných H.C. Stracheho mířila proti ORF, rakouskému veřejnoprávnímu rozhlasu a televizi.

Téměř doslovně ale kopíruje styl vyjadřování předsedy českého hnutí SPD Tomia Okamury, který opakovaně mluví o "podvodných médiích" a speciálně napadá právě ta veřejnoprávní.

V Německu zase v posledních letech antiislámští aktivisté z hnutí Pegida oživili staré slovo "Lügenpresse" (lživý tisk), které používali i nacisté. Pojem se poté opět rozšířil i do Rakouska.

Televize žaluje vicepremiéra

Heinz Christian Strache kritizuje ORF dlouhodobě, od loňského prosince ale svoje výpady proti veřejnoprávním médiím nepodniká jako opoziční politik, ale už jako rakouský vicepremiér (v Rakousku vicekancléř, pozn. red.).

Protože Strache ve svém statusu zmínil konkrétně i jednu z nejpopulárnějších tváří rakouského televizního éteru, moderátora večerní publicistiky ZiB 2 (Zeit im Bild) Armina Wolfa, celá věc se kromě profesní roviny dostala i do té osobní.

Wolf se ale nelekl a vicepremiéra zažaloval. Navíc o pár dní později svou žalobu na vicepremiéra oznámila i celá ORF. Když si blíže představíme oba aktéry sporu, bude lépe vidět, o co se v Rakousku momentálně hraje.

Je to trochu podobné, jako by si to menší, extremističtější a populističtější koaliční partner v české vládě (pokud by tedy Česko mělo koaliční vládu) začal osobně vyřizovat třeba s Václavem Moravcem a přes něj útočil na celou Českou televizi nebo Český rozhlas.

Moravec ostatně právě proto odmítl letos moderovat jednu z předvolebních debat na ČT, jak řekl, nechtěl být "hromosvodem pro kritiku České televize od Miloše Zemana".

Mezi třicítkou evropských 'influencerů' 

Armin Wolf není žádná televizní rychlokvaška ani nezkušený nazdárek. Je mu 51, relaci ZiB 2 moderuje od roku 2002, posbíral řadu cen, má na Twitteru 400 tisíc followerů (mnohem víc než třeba rakouský kancléř a další miláček sociálních sítí Sebastian Kurz).

Časopis Politico Wolfa loni zařadil do svého pravidelného přehledu nejvlivnějších osobností, které v následujícím roce budou utvářet ráz Evropy.

Wolfovu neústupnost v kladení otázek a dobrou přípravu na rozhovory označil Politico za "obranný val demokracie". Právě proto se Svobodným jeho styl nehodí.

Strana, která loni ve volbách skončila až třetí, se nakonec stala součástí koalice s vítěznými lidovci. Mnozí v tom viděli vyvolávání starých duchů.

Naposledy vládla Rakousku stejná sestava po roce 2000, ještě v éře populisty Jörga Haidera. Stejně jako tehdy, i dnes mají Svobodní blízko ke krajní pravici.

Zestátnit a zkrotit

Jen během ledna a února stihli politici Svobodných vyvolat několik skandálů. Ukázalo se třeba, že v šuplících členů tzv. buršáckých spolků, kam řada funkcionářů strany patří, leží zpěvníky s oslavnými narážkami na holokaust a nacistickou třetí říši.

V aktuálním programu mají Svobodní taky důkladnou reformu veřejnoprávních médií, včetně zrušení koncesionářských poplatků, kterým strana přezdívá "Zwangsgebühren“ (něco jako "poplatky z donucení").

Někdejšímu kandidátovi na prezidenta a současnému ministru dopravy za Svobodné Norbertu Hoferovi se nedávno třeba nelíbilo, že ORF nezařadila do reportáže o dopravním summitu v Mnichově i právě jeho vyjádření. Hned poté volal Hofer na Facebooku znovu po zrušení koncesionářských poplatků.

I tohle známe z Česka, zestátnit ČRo a ČT navrhl loni po volbách zmiňovaný Tomio Okamura, opakuje to i prezident Miloš Zeman. O novinářích veřejnoprávní televize se opakovaně urážlivě vyjadřuje i premiér v demisi Andrej Babiš.  

První kolo vyhráli novináři

Šéf Svobodných H.C. Strache by nejraději o zrušení koncesionářských poplatků nechal hlasovat v referendu (další podobnost s Okamurovou SPD, která má prosazování referenda jako ústřední bod programu).

K tomu se ale zatím nehlásí hlavní vládní strana, lidovci. Jisté je tedy zatím jen "přebarvení" Rady ORF (obdoba Rady České televize a Rady Českého rozhlasu) do vládních barev, protože každý rakouský kabinet po nástupu posílá do Rady své nominanty a tím ji znovu utváří.

Generální ředitel ORF Alexander Wrabetz má zatím mandát do roku 2021, Rada, ve které budou mít lidovci se Svobodnými dvoutřetinovou většinu, ho ale ale může odvolat.

V roce, kdy Rakousko převezme předsednictví EU, není nicméně takový krok příliš pravděpodobný.

Ani ne dva týdny po kontroverzním facebookovém statusu navrhl vicepremiér Strache moderátorovi Wolfovi, že zveřejní omluvu (znovu na Facebooku) poté, co k tomu Stracheho vyzval soud. První kolo tedy vyhráli veřejnoprávní novináři, kdo ale vyhraje celý zápas?

Lov začíná 

Sám moderátor Armin Wolf se nechal slyšet, že pokud ve své relaci přijde o možnost "dělat svou práci jako doposud", dá výpověď. V rámci rakouských médií by to byl bezesporu odchod roku, či možná desetiletí. I Česko zažilo v uplynulých letech takové přestupy z veřejnoprávního prostředí a zakládání nových novinářských projektů.

Vývoj v Rakousku zatím z českého pohledu zůstává ve stínu Polska a Maďarska, ještě se ale můžou dít věci.

Pro úplné zobrazení rozklikněte | zdroj: Blog Armina Wolfa

Nezapomínejme, že strana, která nejhlasitěji křičí proti veřejnoprávním médiím, a dala by lidem do ruky nevyzpytatelnou hračku jménem referendum, získala v Česku v posledních volbách "jen" 10,6 procenta hlasů. V Rakousku ale 26 procent a přímou účast na vládě.

Poslední číslo vídeňského časopisu Falter vyšlo na titulní straně s fotkou moderátora Armina Wolfa a titulkem "Hon na vlka" (Wolf = německy vlk). Zatím vlk utíká a každý večer se na lovce směje z obrazovky. Lov ale teprve začíná.

Vojtěch Berger pro Ústav nezávislé žurnalistiky