Na začátku června byl do Rady Českého rozhlasu zvolen dlouholetý poslanec za sociální demokracii Vítězslav Jandák. Jeho kolegové poslanci ho jako jediného z kandidátů zvolili už v prvním kole. Namísto potřebných 70 hlasů jich získal hned 92.

Jandák se do Rady Českého rozhlasu přesouvá přímo z orgánu, který radu volí. Dokonce byl i členem volebního výboru sněmovny, který provedl předvýběr ze všech návrhů na obsazení třech uvolněných míst v radě a zúžil tak počet kandidátů na devět. Jandákova výchozí pozice oproti ostatním kandidátům tak nebyla fér, i kdyby sám pro sebe nehlasoval, měl mnohem větší možnosti za své členství v radě u svých kolegů a kolegyň lobbovat.

Pro kritiky současné podoby Rady České televize a Českého rozhlasu, mezi které patří například iniciativa Svobodu médiím! prosazující změnu postavení a volby obou rad, je zvolení Jandáka, jež je členem sociální demokracie, do očí bijícím příkladem toho, že politické strany si do rad dosazují své zástupce.

Případně se s místy v radách handluje a jde o vítané trafiky vzhledem k tomu, že odměna za členství v radách odpovídá velikosti běžného platu. Řadový člen rady tak pobírá 0,8 průměrného platu v Českém rozhlase nebo v České televizi, místopředseda 1,03 a předseda 1,27.

Navíc u bývalého ministra kultury Jandáka nastala situace, kdy mu sice mandát poslance zanikl a členství v Radě Českého rozhlasu vzniklo 9. června, ale ještě v pátek 23. června byl na webových stránkách poslanecké sněmovny uveden jako poslanec, takže navenek to vypadalo, že je zároveň poslancem i radním, což zákon o Českém rozhlase vylučuje. Jde sice jen o nedbalost aparátu poslanecké sněmovny, který má na starosti aktualizaci webu, ale i to poukazuje na absurdnost toho, když se radními stávají poslanci.

Zaparkovaná novela 

Děje se tak v době, kdy je v poslanecké sněmovně zaparkovaná zmíněná novela zákonů o Českém rozhlase a České televizi, která by mimo jiné měla upravit volbu rad, aby v nich politické strany neměly své lidi, a která se už pravděpodobně během tohoto volebního období nestihne projednat.

Pro zajímavost dodejme, že právě poslanec Jandák byl velkým odpůrcem této novely, což právnička a bývalá politička Hana Marvanová z uvedené iniciativy považuje za střet zájmů, kdy Jandák na jedné straně bránil změně zákona a vedle toho se díky jeho znění v původní podobě stal radním.

Novelu, kterou tlačí iniciativa Svobodu médiím!, v níž kromě Hany Marvanové působí například také předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý, scénárista David Smoljak či předseda Českého filmového a televizního svazu FITES Martin Vadas, si ve sněmovně vzala za svou skupina poslanců a poslankyň napříč politickými stranami s výjimkou ODS a KSČM.

Dvakrát a dost 

Na pracovní snídani s novináři, kterou iniciativa Svobodu médiím! uspořádala minulý týden, Hana Marvanová připustila, že novela padla pod stůl i proto, že standardní strany by se jejím schválením vzdaly vlivu na veřejnoprávní média, jež mají, takže v konfrontaci s Andrejem Babišem, který donedávna sám vlastnil mediální dům, by tahaly za kratší konec.

Takové počínání je ale podle Marvanové krátkozraké. „Dlouhodobě pro všechny demokraticky smýšlející politiky a politické strany by mělo být jejich bytostným zájmem zachovat nezávislost médií veřejné služby. Nepodlehnout tomu, že zrovna teď nám jsou blízká, protože máme většinu a myslet spíš na to, aby ten prostor byl korektní pro všechny, tedy i pro ně do budoucna, ale to by politici museli myslet za horizont voleb,“ zdůraznila Marvanová.

Bývalá politička upozornila na to, že po volbách může mít většinu ve sněmovně zase někdo jiný a potom média veřejné služby budou upřednostňovat pro změnu jeho, což může vést k tomu, že pak nebudou informovat korektně o stranách, pro které je dnešní stav výhodný.

Po volbách se tak můžeme dočkat toho, že poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize či Výroční zprávu o hospodaření ČT nebo ty samé zprávy v případě Českého rozhlasu a tím může obě rady odvolat. Rady následně budou převoleny a jejich složení bude odpovídat povolební vládní většině v poslanecké sněmovně.

Když ne dveřmi, tak oknem

Tradiční politické strany, které nyní nechtějí ztratit svůj vliv nad veřejnoprávními médii, se tak po volbách mohou nadít toho, že stejné možnosti, jaké nyní mají ony, bude mít do budoucna Andrej Babiš a hnutí ANO.

Představitelé iniciativy Svobodu médiím! se domnívají, že si toto rostoucí riziko plynoucí ze současné úpravy standardní strany uvědomí a po říjnových volbách by tak mohla být větší šance novelu obou zákonů schválit. Iniciativa proto nyní usiluje o to, aby návrh novely předložila skupina senátorů. Novelu by tak do nově složené dolní komory mohl poslat Senát.

Politické strany, které deklarují, že jejich hlavním soupeřem je Andrej Babiš a jeho hnutí, si samy pod sebou podřezávají větev. Zvolení Vítězslava Jandáka do Rady Českého rozhlasu je jasným dokladem toho, že současná úprava nefunguje a je zneužívaná. To neznamená, že novela, kterou prosazuje Hana Marvanová a spol., je ideální, ale stojí za to o její podobě diskutovat. Odmítat ji a priori a udržovat současný stav je kontraproduktivní.

Je logické, že se strany nechtějí tváří v tvář Andreji Babišovi a jeho vazbě na média, která sice už není vlastnická, ale přesto v nějaké podobně zřejmě přetrvává, svého vlivu na Českou televizi a Český rozhlas vzdát. Pokud si však ve vztahu k hnutí ANO a jeho předsedovi budou počínat účelově, poukazovat na jeho střety zájmů a své opomíjet, nemohou se divit, že pro voliče nejsou důvěryhodné a jejich preference padají.