Šlo to rychle. Bez barikád, hořících pneumatik a střelby. Po mnohatisícových protestech v arménské metropoli Jerevanu, které se postupně šířily do dalších měst, podal premiér Serž Sargsjan demisi.

Důvodem nevole Arménu byla nepoctivá uzurpace moci. Sargsjan, zastávající předtím deset let post hlavy státu, prosadil ústavní změnu systému z prezidentského na parlamentní. Slib, že odejde z politiky nesplnil a nechal se svou státostranou utvrdit v roli předsedy vlády. Narazil ale na masové protesty.

Autoritářský politik se vzápětí vzdal moci netypickým pro postsovětský prostor způsobem. Dobrovolně.

Ještě před pár dny situace vypadala nejednoznačně. Sebejistý premiér Sargsjan na krátké schůzce s opozičním předákem Nikolem Pašinjanem před televizními kamerami jednoznačně odmítl odejít. Pašinjan byl vzápětí zatčen policií.

Vše nasvědčovalo tomu, že zakavkazskou republiku opět čekají krvavé střety bezpečnostních orgánů s demonstranty. Podobné otřesy zažila Arménie už několikrát. Na ulicích vždy zůstali mrtví a desítky zraněných.

Země vklíněná mezi Gruzií, Tureckem a Ázerbájdžánem, se kterým má územní konflikt o Náhorní Karabach, odchod nepopulárního lídra přežila v klidu. Stoupenci opozice a vlády se společně zúčastnili úterních vzpomínkových akcí věnovaných osmanské genocidě Arménů v roce 1915.

Rusko jen pozorovalo

Unikum arménské sametové revoluce spočívá také v reakci Ruska. Přesněji řečeno v absenci reakce. Kreml, jemuž se tradičně daří vybudovat s autoritativními režimy na prostoru bývalého Sovětského svazu klientelistické vazby, zpravidla vnímá jakékoliv nepokoje či převraty v jednotlivých postsovětských zemích jako operaci namířenou proti svému mocenskému vlivu.

Razantně odmítavou pozici k revolučním změnám Moskva jasně ukázala v případě Ukrajiny. První majdan v roce 2004 a druhý o deset let později vnímala jako výlučně protiruskou akci, ačkoliv klíčovým požadavkem obou protestních hnutí byla reforma vnitrostátní politiky a demontáž zkorumpovaného režimu.

Dubnové protesty v Jerevanu však nechaly Rusko chladným. Kremlem řízená média situaci nekomentovala a suše přecházela. A to navzdory tomu, že Arménie je nepostradatelným ruským spojencem v oblasti Zakavkazska. Pokud by se Jerevan od Ruska politicky vzdálil, Moskva by přišla o vliv v celém regionu.

Vztahy nejde zpřetrhat

Arménská revoluce byla čistě personifikovaná. Byla namířena proti osobě Serže Sargsjana, který nevyhovoval části arménské společnosti, ale ani některým tamním elitám. Cílem protestů bylo sesadit konkrétního politika, nikoliv zpřetrhat vztahy s Moskvou.

Odpoutat se od Moskvy by se Arménii tak jako tak nepodařilo. Jerevan dělá vratké kroky směrem k Evropské unii, Rusko však zůstává garantem bezpečnosti a existence Arménie v rámci současných hranic.  Má v zemi obří vojenskou základnu a drží nad ní ochranou ruku prostřednictvím své bezpečnostní organizace OSKB.

Územní spor se sousedním Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach stále neuhasl, občas dochází k přestřelkám nebo dokonce omezeným bojům, jako loni v dubnu. Evropská unie ani Severoatlantická aliance nemají žádné mechanismy, jak do sporu zasáhnout nebo územní celistvost Arménie ochránit.

"Zatím nejde jednoznačně určit, jaká síla bude dominovat v arménském parlamentu a kdo bude předsedou vlády. Jakýkoliv nový lídr však bude muset v první řadě usilovat o zachování současné úrovně vztahů s Moskvou. V opačném případě by mohla vzniknout vážná rizika pro bezpečnost země," říká v rozhovoru pro Tiscali.cz Leonid Nerisjan, šéfredaktor časopisu Novyj oboronnyj zakaz: Strategii.

Zhoršení vztahů Jerevanu s Moskvou by se podle něj zcela určitě odrazilo na bezpečnosti zakavkazské republiky. "K tomu nesmí dojít, neboť Arménie je obklíčena nepříliš přátelskými státy," podotýká.

Politické tanečky

V centru Jerevanu, přímo naproti náměstí Svobody, se nachází Yankee Pub. Každý pátek uvnitř, ale často i přímo před restaurací, pořádají večírky milovníci latinských tanců. Dnes se tu bujaře slaví demise premiéra Sargsjana.

"Ve městě je sváteční atmosféra. Lidi jsou nadšení. Konečně se dočkali dlouho očekávaných politických změn. Hlavní je, že se podařilo dosáhnout změn bez krveprolití," říká v rozhovoru pro Tiscali.cz Manuk Sukiasjan, člen vedení opoziční strany Arakelutjun.

"Serž Sargsjan přišel k moci po krvavých událostech 1. března 2008, během nichž zemřelo podle oficiálních údajů 10 lidí. Během deseti let jeho vlády se prudce snížila životní úroveň, naopak se zvýšil počet lidí opouštějících zemi, vyrostl státní dluh a zdvojnásobil se počet policistů. Bylo velmi mnoho důvodů ho sesadit," říká Sukiasjan s rukama složenými na dřevěném stole.

Poslední kapkou podle jeho slov bylo, když před třemi roky Sargsjan tehdy ještě jako prezident inicioval změnu politického systému země. "Slíbil, že nebude usilovat o místo předsedy vlády, avšak své slovo nesplnil. Letos 17. dubna byl za ostnatými dráty a pod policejní ochranou zvolen premiérem. Lidi proto vyšli do ulic," vysvětluje. Sám se v předchozích dnech účastnil protivládních demonstrací.

Oběť pro lepší Arménii

Arménský politik si myslí, že autoritářský premiér nenechal potlačit protesty a odstoupil, protože demonstrace byly tak početné a jakékoliv oddalování konce jeho vládnutí nemělo smysl.

"I Rusko si bylo vědomo rozsahu protestů, proto nezasáhlo ve prospěch Sargsjana. Také je pravda, že protestní hnutí ani jeho lídr Nikol Pašinjan neupřednostňují konkrétní zahraničněpolitickou orientaci, Moskva se neměla čeho obávat," dodává k mlčení Kremlu Sukiasjan.

"Pašinjan je cílevědomý politik. Je ochotný se pro svou věc obětovat. Má velkou šanci stát se autorem osudových změn v Arménii," popisuje osobu opozičního předáka, který podnítil společnost ke svržení autoritářského premiéra.

Sukiasjan se s opozičníkem osobně zná. Do politiky vstoupili spolu před více než deseti lety. Proti vládnímu režimu demonstrovali v ulicích a spolu seděli v policejních celách. V posledních letech se ale jejich politické osudy rozdělily.

Země potřebuje mimořádné volby, aby vznikla legitimní vláda, jak podotýká arménský politik. Současně musí být ústavní reforma dotažena do konce, aby vznikla skutečná parlamentní republika, nikoliv stát řízený všemocným premiérem. Nová vláda by se také měla vypořádat se systémovou korupcí a zasadit se o dodržování lidských práv a politické konkurence.

"Já osobně radikální změny neočekávám. Zatím je vše při starém. Ale zcela určitě si teď Arménie zaslouží od všech zahraničních partnerů velké uznání," uzavírá Manuk Sukiasjan.