V armádním komplexu parku Patriot nedaleko Moskvy se koná výstava věnovaná působení ruské armády v Sýrii. Koncem září tomu bylo dva roky, co Kreml zachránila režim Bašára Asada a pomáhá mu likvidovat islamistické odpůrce. V nejzazším rohu obřího hangáru, hned vedle expozice o sebevražedných útočnících, visí zbraně. Jak uvádí nápis, jde o vojenskou pomoc, kterou protiasadovské skupiny dostaly od svých patronů. Mezi nimi je i ošoupaný kulomet z České republiky.

Jak sdělil v exkluzivním rozhovoru pro Tiscali.cz Ruslan Puchov, ředitel moskevského Centra analýz strategií a technologií (CAST), arabské země doslova vysávaly sklady ve střední a východní Evropě. Česko a Slovensko nebylo vyjímkou.

Co stojí za dodávkami české vojenské techniky do Ázerbájdžánu? Jak vypadá netransparentní obchod se zbraněmi? To se dočtete v následujícím rozhovoru.

• V poslední době se objevují obvinění, že různé státy netransparentně obchodují se zbraněmi. Podezřelá je i Česká republika. Co na to říkáte?

Když se hovoří o obchodu se zbraněmi, tak veřejné mínění je přesvědčeno, že existuje pouze legální obchod a nelegální obchod. Bílé a černé obchodování. Ve skutečnosti je to mnohem složitější.

Naše centrum vytvořilo speciální metodologii takzvaných barevných trhů. Existují způsoby, kdy dodávky vojenského materiálu nejsou na sto procent bílé, ale i na sto procent černé. Jsou šedivé. Mají různé odstíny šedi.

Mezinárodní společenství některé obchody přísně zakazuje, některé pouze nedoporučuje. To je například záležitost prodej českých zbraní do Ázerbájdžánu. Přímý zákaz prodeje zbraní do Ázerbájdžánu neexistuje. Avšak Evropská unie důrazně nedoporučuje členským státům dodávat Baku zbraně, zejména smrtící.

Oproti tomu Polsko spolupracuje s druhým účastníkem karabašského konfliktu, Arménií, v oblasti nebojových systémů. Poláci jim dodávají maskovací sítě a podobně.

• Proč Ázerbájdžán nakoupil české zbraně takovým zvláštním způsobem? A proč vůbec české zbraně?

Myslím si, že to je kvůli tomu, že řada zemí odmítá dodávat vojenský materiál do Ázerbájdžánu. Rusko přehodnotilo prodej zbraní Baku poté, co loni došlo k ostré eskalaci v Náhorním Karabachu. Podobně se zachovaly i některé další státy.

Také bychom neměli zapomínat, že Ázerbájdžán nemá takové finanční možnosti jako před čtyřmi lety. Pokud se Baku dříve vychloubalo, že jeho obranný rozpočet je větší než celý rozpočet Arménie, tak v současné době to není pravda. Proto netransparentní nákupy ve střední Evropě mohou být výhodnější, než nákupy zcela legálním způsobem.

• Jak vůbec vypadají takové šedivé, pololegální-polonelegální dodávky zbraní?

Něco jsou dodávky vojenského materiálu do Arménie a Ázerbájdžánu, absolutně něco jiného jsou dodávky na Blízký východ. Ačkoliv v obou případech jde o obchody na hraně a oba se týkají střední a východní Evropy.

• Jak je do dodávek zbraní na Blízký východ zapletena střední a východní Evropa?

Když začaly protivládní protesty v Sýrii v roce 2011, které přerostly v ozbrojený konflikt, tak pro lidi stojící proti režimu Bašára Asada byly organizovány dodávky zbraní. Vzhledem k tomu, že tyto lidi buď sloužili v syrské armádě nebo k ní měli nějaký vztah, tak lépe uměli používat kalašnikov a zbraně sovětské provenience, než americkou pušku M16.

Proto jak se mi zdá, s tichou podporou Američanů, bylo povoleno zemím Perského zálivu podporující protiasadovskou opozici, Kataru, Saúdské Arábii, do určité míry Sjednoceným arabským emirátům, doslova vysávat sklady a novou výrobu zbraní v zemích střední a východní Evropy.

Nakupovalo se všude. I v Česku, i na Slovensku. Na podzim 2012 byly na Slovensku nakoupeny palné zbraně za 25 milionů dolarů.

Zejména aktivně se nakupovaly zbraně v Bulharsku a Srbsku, protože tam se zbraně sovětského typu stále vyrábí a je možné je nakupovat ve velkém množství. Právě proto se poslední tři roky bulharský zbrojní průmysl specializující na výrobu lehkých palných zbraní, který předtím sotva přežíval, nyní stabilně roste. Právě díky těmto dodávkám.

Protože žádný zákaz na podobné obchody neexistuje a zatím se nepodařilo schválit rezoluce Rady bezpečnosti OSN zakazující tyto dodávky, Saúdové padělají certifikát konečného uživatele, a poté zbraně předávají spřáteleným skupinám v Sýrii nebo Jemenu.

To ale není nic neobvyklého. V Jemenu to funguje i z druhé strany. Írán stejným způsobem dodává zbraně jemenským povstalcům - hútíum.

• To znamená, že takový obchod se zbraněmi, ať se to týká prodeje českých zbraní do Ázerbájdžánu, nebo bulharských do Sýrii není neobvyklý?

Ano takový způsob dodávek zbraní, existuje ještě z dob studené války. Teď byl jen oprášen. Například když bylo rozhodnuto o dodávkách zbraní afghánským mudžahedínům začátkem 80. let, tak aby vznikl dojem, že se nejedná o americkou pomoc, první velké dodávky zbraní pocházely z Egypta, vyrobeny přitom byly v SSSR, Československu a Rumunsku. Posléze USA přestalo záležet na konspiraci a v Afghánistánu se objevovaly zbraně západní výroby.

Podobnou situaci vidíme i dnes. Nikdo už ale neskrývá, že bulharské zbraně jsou v Sýrii. Lze je snadno uvidět na snímcích ze syrského bojiště.

• A jak velký je vůbec šedivý trh prodeje zbraní?

To nikdo přesně neví. Panuje názor, že nelegální prodej zbraní je roven 10 % legálního prodeje zbraní. Přičemž legální trh dosahuje zhruba 40 miliard dolarů. Ale také může být 5 % i 20 %.

V absolutních číslech nejde o závratnou sumu. Avšak pro konkrétní podniky v Bulharsku, nebo konkrétní podnikatele to mohou být solidní peníze.

Podle mých informací, úředník v nejmenované zemi středovýchodní Evropy, který rozhodoval o vydání exportní licence, dostal tak vysoký úplatek, že mohl klidně odejít z práce. Jen si představte. Za jedno povolení dostal tolik peněz, že měl na zbytek života vystaráno.