Prakticky všichni rodiče jsou přesvědčeni, že je jejich dítě génius. Ale děti se liší. Některé jsou šikovné, jiné nadané, mimořádně nadané nebo i v některých ohledech geniální.

U mimořádně nadaného dítěte je mnohem víc než znalostní složka vyvinutá schopnost hledání souvislostí. "České školství upřednostňuje právě šikovné děti – takzvané studijní typy – před těmi, které se chtějí bavit o jednom tématu, nicméně do hloubky. Ty jsou 'pastí' na učitele," vysvětluje šéf pražského Centra nadání Václav Fořtík.

Výchova mimořádně talentovaného dítěte je tak zpočátku předně na rodičích. A vyžaduje oběti. Před lety musel svůj život změnit například otec tehdy třináctiletého šachisty Vojtěcha Pláta. "Odešel jsem z práce, abychom mohli objíždět turnaje," popisoval pak Miroslav Plát, který se o syna staral sám od jeho tří let. Přestože absolvoval dvě střední školy, začal pracovat na šest hodin denně jako údržbář. Umožnilo mu to též doprovázet syna na tréninky.

Vyplatilo se: Vojtěch Plát (dnes 23) byl loni vyhlášen šachovým svazem ČR šachistou roku 2016. Mezi jeho největší úspěchy patří zisk titulu mistra republiky v klasickém šachu a účast v reprezentačním týmu na šachové olympiádě v Baku. Když ve svých třinácti vystupoval v pořadu Uvolněte se prosím, zeptal se ho moderátor Jan Kraus, kam to chce v šachu dotáhnout. Vojta mu bez přemýšlení odpověděl: "Chci se stát velmistrem." Aktuálně už je jen krůček od toho, aby se mu jeho sen vyplnil.

Geniálních dětí jako Vojtěch, které se díky mimořádným intelektovým schopnostem vymykají standardu, jsou v české populaci dvě až tři procenta. Podle české pobočky mezinárodní organizace lidí s mimořádným intelektem Mensa je v naší populaci zhruba desetina dětí s inteligenčním kvocientem (IQ) nad 120. "Tato hranice se považuje za počátek nadprůměrné inteligence," konstatuje Václav Fořtík.

Čtenáři v kočárku

"Tyto děti od malička potřebují méně spánku. Pokládají více otázek, než je kterýkoliv dospělý schopen s ohledem na čas i znalosti zodpovědět," popisuje některé z typických charakteristik malých géniů psycholožka Šárka Portešová z Centra rozvoje nadaných dětí při Masarykově univerzitě. A pokračuje: "Vtahují celou rodinu do svých zájmů. Proměňují byt ve velkou laboratoř." Chování mimořádně nadaných dětí podle ní může mít jisté společné projevy, které souvisí s rozvinutými rozumovými schopnostmi.

Častým projevem je bohatá slovní zásoba. "Normální nárůst slovní zásoby bývá přibližně kolem 18 měsíců, u mimořádně nadaných dětí začíná již kolem jednoho roku. Znají, umějí vyslovit nebo poznají řadu předmětů, věcí, hraček či osob. Jejich slovní zásoba se již od tohoto období rychle rozšiřuje," upřesňuje Portešová. Záhy sestavují i složité větné konstrukce, rychle si osvojují gramatická pravidla, začínají dříve než ostatní děti používat osobní a přivlastňovací zájmena (já, mně), což souvisí i s časnějším uvědomováním si vlastní osobnosti.

"Nedělá jim problémy používat správně i cizí slova. Paradoxně ovšem právě rozvinutá řeč, bohatá zásoba a způsob vyjadřování mohou být kamenem úrazu při komunikaci s ostatními vrstevníky. Ostatní děti jim nerozumějí," popisuje psycholožka.

Jsou i náruživými čtenáři. Řada z nich umí číst už od raně předškolního věku. Mnohé ještě pomalu nemluví, ovládají už ale celou abecedu. V literatuře se označují jako děti tužky a papíru, protože písmena i čísla nejen brzy čtou, ale také napodobují jejich tvar a posléze píší tiskacím písmem celá slova.

Řada odborníků se shoduje, že právě schopnost číst před čtvrtým rokem je znakem výjimečného rozumového nadání. Rodiče, kteří nejsou obeznámeni s touto skutečností, mohou mít tendenci tento vývoj brzdit, aby se dítě později nenudilo ve škole. Tyto zásahy však nemají žádný smysl. Naopak, jdou proti přirozenému individuálnímu tempu vývoje takového dítěte.

IQ 141 ve dvou letech

Zájmy mimořádně nadaných dětí bývají jiné než zájmy stejně starých vrstevníků. Poznáme to většinou na první pohled. "Již od předškolního věku – tedy kolem tří let – jsou to zájmy spíše rozumové. Chtějí číst encyklopedie, zajímají se o to, jak vznikl vesmír, jak funguje elektřina, chtějí vědět, jak vznikl svět, jak zanikli dinosauři," konstatuje Portešová. Tomu odpovídá i výběr hraček. Patří mezi ně knížky, atlasy, šachy, počítač. Jde o záliby, které ostatním dětem ještě nic neříkají.

Příkladem může být Adam Kirby. Členem britské Mensy se stal ve věku pouhých dvou let. Ve Stanford-Binetově IQ testu dosáhl skóre 141 (průměrná hodnota je 100). "Dělal neuvěřitelné pokroky. Ve věku, kdy se jiné děti sotva staví na nohy nebo lezou, už četl knihy," uvedl pro list Independent Adamův táta, softwarový inženýr Dean Kirby.

"Pro řadu učitelů i rodičů je chování těchto dětí nepochopitelné, neodpovídá totiž žádným vývojovým normám, které známe z vývojové psychologie, a proto si často nevědí rady, jak a zda vůbec tyto děti dále rozvíjet," dodává Portešová s tím, že malí géniové tráví čas nejraději s dospělými nebo staršími kamarády.

Inteligence je vrozená z 80 procent

Mnozí mimořádně nadaní či talentovaní předškoláci a děti mladšího školního věku mají také tendenci organizovat lidi a věci. Hledají řád a zdůrazňují pravidla, která se pak snaží svému okolí vnucovat. Často také vymýšlejí vlastní hry a pokouší se organizovat ostatní spoluhráče.

Nadprůměrně inteligentní dítě pozná psycholog od tří let. Je o tom přesvědčený Tomáš Blumenstein, místopředseda české Mensy, která sdružuje lidi s IQ nad 130. Rozpoznat inteligenci podle něj není problém ani o něco dřív, ale když toho dvouleté dítě hodně umí, nemusí být hned nadprůměrně inteligentní. "Schopnosti potomka můžou být někdy i dost vydřené," míní.

"Inteligence je v podstatě schopnost vyřešit co nejlépe a nejrychleji nějakou vzniklou situaci," vysvětluje Blumenstein. Vrozená je z 80 procent, dále se kombinuje se znalostmi a praktickými zkušenostmi. Vysoké IQ je podle místopředsedy jednoznačná výhoda. Záleží na člověku, jak vrozený potenciál zúročí a zkombinuje s pílí a ctižádostí.

Centrum nadání a Mensa gymnázium

Psychologové mají různé názory na to, kolik druhů inteligence vlastně je. Nejčastěji užívaný model rozlišuje sedm typů. Patří k nim třeba matematika, logika, verbální porozumění, verbální vyjadřování i paměť.

Pokud jsou rodiče přesvědčeni, že mají doma mimořádně nadané dítě, pomůže jim například již zmíněné pražské Centrum nadání. To se dlouhodobě snaží pomáhat s vyhledáváním nadaných dětí již od předškolního věku. Pomáhá organizovat diagnostické dny, při nichž procházejí nadané děti testováním IQ, ale například i testy školní zralosti.

"Důležitá je socializace. Dítě musí získat reálnou představu o životě a nesmí mít dojem, že ostatní jsou hloupí. Jinak bude ve společnosti narážet na nepochopení," konstatuje ředitel Václav Fořtík. V případě nadaných dětí není nakloněn domácí výuce. Rodiče v dětech sice můžou rozvíjet talent, na druhou stranu se ale z jejich potomků mohou stát asociální jedinci.

Malí géniové pak nejčastěji skončí na pražském Mensa gymnázium. "Studentům je od prvního ročníku umožněna vysoká profilace pomocí volitelných předmětů a seminárních prací," vysvětluje tamní ředitelka Magda Kindlová. Některé obory jsou vyučovány přímo na katedrách vysokých škol vysokoškolskými profesory, třeba fyzika na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze.

Základní podmínkou přijetí na gymnázium je právě úspěšné absolvování vstupního testu do Mensy ČR (IQ nad 130); členství podmínkou studia není.