Máš bony? Za papírek, který kdysi stál 50 haléřů, zaplatil sběratel přes milion korun

Starší ročníky jistě žádný výlet do minulosti a vysvětlivky nepotřebují, mladším se ale možná bude hodit trocha historie: Za dob komunismu nešlo si prostě zajít do elektra a koupit si nový Panasonic. Režim neměl zájem na tom, aby lidé opakovaně zjišťovali, že východní a sovětská výroba stojí za nic v porovnání s tou ze Západu.

Jenže režim také zároveň potřeboval západní valuty, ačkoliv nahlas to samozřejmě nikdo nepřiznal. Do praxe se tak uvedl obchod Tuzex, kde se platilo poukázkami, takzvanými bony, které bylo oficiálně možné pořídit pouze za západní měnu. Vedle toho ale samozřejmě vzkvétal překupnický černý trh.

Proč přesně všechno probíhalo a jak to vypadalo, už je nyní díkybohu vedlejší. Daleko víc nás nyní může zajímat skutečnost, že dochované bony mívají násobně větší sběratelskou hodnotu, než byla jejich nominální. Československý stát jich totiž vydal docela dost, ale zachovalo se jich překvapivě málo.

Stačí se podívat na nabídky v českých aukcích či numismatických obchodech: Za běžné bony dnes dostanete klidně pětistovku, vzácnější kousky jdou bez problémů do tisíců a občas dokonce desetitisíců korun.

A jak to ve sběratelství bývá, čím méně něčeho existuje, tím vyšší je cena. Platí to i pro bony: Když se před necelými čtyřmi lety dražil pod patronátem aukčního domu Bankovky.com půlbon pocházející z úplně první emise tuzexových bankovek z 18. září 1959, čekal se vzhledem k vyvolávací ceně 10 tisíc korun sběratelský zájem.

Skutečná cena, za kterou se půlbon z roku 1959 nakonec prodal, ale vyrazila dech všem: Sběratel za něj zaplatil neskutečných 1 260 000 korun.

Podobně vzácných bonů se dochovalo velmi málo, šance, že takový máte doma, proto logicky není moc velká. Jenže jeden nikdy neví! Radši prohledejte staré šuplíky a zapomenuté peněženky.

zdroj: www.bankovky.com