Mezi sociální demokracií a hnutím ANO, respektive mezi ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou a ministryní financí Alenou Schillerovou se schyluje k dalšímu střetu. Tentokrát jde o evergreen, který se řeší už několik let: zálohované výživné.

Přestože v programovém prohlášení vlády se s ním počítá ("Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem."), není zdaleka jisté, v jaké podobě a zda vůbec bude zavedeno.

Obě výše uvedené ministryně o něj zřejmě ještě svedou nejednu bitvu a vše nakonec může vyústit v to, že zálohované výživné opět spadne pod stůl, ostatně jako se to už jednou stalo za vlády Bohuslava Sobotky, kdy návrh na jeho zavedení předkládala ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Po zdlouhavých třenicích a poté, co zálohované výživné nejprve dvakrát neprošlo, ho tehdy sice vláda schválila, sněmovna ho však už projednat nestihla.

Přetlačovaná, která se odehraje nebo se už odehrává mezi Maláčovou a Schillerovou, má přitom klasické schéma: Nejde o nic jiného než o peníze a jak kdo bude vypadat před svými aktuálními i potenciálními voliči. Maláčová chce, aby se dostalo finančních prostředků dětem, na které jejich rodič neplatí soudem vyměřené výživné.

A Schillerová se pro změnu tváří, že hrdinně hájí státní kasu a snaží se zabránit tomu, aby státu, který by výživné místo neplatičů uhradil, vznikly další pravidelné výdaje, ale od dlužníků by následně vybral jen velmi málo.

Principiální odmítání zálohovaného výživného

V případě ministryně práce a sociálních věcí a šéfky resortu financí je to stále totéž dokola. Maláčová vznáší další a další nároky na státní rozpočet, které mají zachránit část občanů před tím, aby třeli bídu s nouzí, případně mají zajistit základní potřeby dětem, starým, chudým, nemocným a potřebným. A Schillerová pro změnu odpovědně zdvihá obočí a naznačuje, že státní rozpočet není nafukovací, že každý výdaj navíc bude muset někdo zaplatit a samozřejmě to nebude nikdo jiný než daňový poplatník.

Kromě toho se i v případě zálohovaného výživného objevují také další podpůrné argumenty, které mají za cíl tento základní spor ještě dále vyztužit o různé technické detaily. Nic to však nemění na tom, že ministerstvo financí v čele s Schillerovou zálohované výživné zkrátka nechce navzdory tomu, že je součástí programového prohlášení vlády. Z připomínek, které ministerstvo k návrhu zákona dalo, je to více než zjevné.

Ministerstvo financí tak například uvádí: "Podle našeho názoru 'odpovědnost rodičů nemůže suplovat stát'. Ve chvíli, kdy bude stát hradit výživné, přestanou jej z velké části platit i ti, kdo jej v současnosti platí."

Další podobně kategorická připomínka zní takto: "Důvodem našeho nesouhlasu s aktuálním návrhem zákona o zálohovaném výživném je zejména skutečnost, že se zavádí nový, v zásadě mandatorní titul do sociálního systému s výraznými dopady do státního rozpočtu, jejichž výše je určena pouze hrubým odhadem, který se může ve skutečnosti značně odlišovat, podle našich zkušeností směrem nahoru."

To nejsou nějaké dílčí výhrady, které by se týkaly konkrétního nastavení zálohovaného výživného, nýbrž jde o jeho principiální odmítání. Jediný způsob, jak připomínkám tohoto druhu vyhovět, je zálohované výživné vůbec nezavádět. Žádný div, že ministerstvo práce a sociálních věcí na ně reaguje odkazem na pasáž o zálohovaném výživném v programovém prohlášení vlády.

Zálohované výživné ne, slevy jízdného ANO

Podobným směrem jdou i další připomínky, respektive námitky ministerstva financí. Nepříznivou situaci rodin s nezaopatřenými dětmi je tak podle něj potřebné řešit bez ohledu na důvod, pro který se do takové situace dostaly, a nezvýhodňovat rodiny, které se v ní ocitly z důvodu neplacení výživného. Ministerstvo pak rovněž poukazuje na to, že sociální situaci rodin s nezaopatřenými dětmi je spíše vhodné řešit prostřednictvím již existujících dávek pro rodiny (po případné revizi).

Kromě toho se resortu financí nelíbí, že zálohované výživné nereaguje na příčiny vzniku této situace, ale až na její důsledky. Proto je podle něj potřeba se zaměřit především na zajištění vymahatelnosti vyživovací povinnosti. Navíc namítá, že zpětné vymáhání peněz od dlužníků státem je vysoce neefektivní a bude na něj vynaloženo mnohem více prostředků, než kolik se jich vymůže.

Tohle všechno ale hnutí ANO mělo zvážit před tím, než kývlo na to, aby zálohované výživné bylo součástí programového prohlášení vlády. Očividně totiž nejde primárně o jeho parametry, nýbrž o jednoduchý fakt, zda vláda zálohované výživné chce, nebo nechce. Což se následně promítne i do toho, jak dopadnou vyjednávání mezi Schillerovou a Maláčovou.

Tohle opatření samozřejmě něco stojí, ovšem stejně tak nebyly zadarmo premiérem Andrejem Babišem prosazené 75procentní slevy jízdného pro studenty do 26 let a seniory (ve skutečnosti vycházejí ještě mnohem dráž než zálohované výživné, u něhož ministerstvo práce a sociálních věcí počítá, že vyjde na 800 milionů korun).

Na čem se však zálohované výživné pravděpodobně zadrhne oficiálně a veskrze formálně, je to, že podle ministerstva financí má na tento návrh na základě dohody z koaliční rady navazovat "balíček opatření ke zvýšení efektivity vymáhání výživného" z dílny ministerstva spravedlnosti. Ten sice už existuje, ale teprve se jím zabývá Legislativní rada vlády. O tom, co požaduje resort financí, ani nemluvě: "Teprve po vyhodnocení daných opatření realizovaných v praxi, lze přistoupit k diskusi o potřebě zavedení institutu zálohovaného výživného."

Právě na tom se celá věc může na docela dlouhou dobu velmi snadno zaseknout. Ministryně Schillerová bude trvat na vzniku analýzy vyhodnocující uvedená opatření, případně až bude na světě, nemusí být spokojená s tím, nakolik jsou efektivní.

Zástupné argumenty a otevřené odmítnutí

V základu přitom platí, že ministryně financí a spolu s ní premiér Babiš a hnutí ANO zálohované výživné prostě nechtějí. A jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, takže o argumenty proti zálohovanému výživnému nouze nebude. Klíčové je, zda bude vůle ho zavést, a ta zatím nebyla.

Hnutí ANO schválení zálohovaného výživného bránilo už v minulém volebním období ve vládě Bohuslava Sobotky. Stojí za zmínku, že v programovém prohlášení první Babišovy vlády, jejíž součástí ČSSD ještě nebyla, zálohované výživné nebylo vůbec uvedené. Objevilo se až v programovém prohlášení druhého Babišova kabinetu s účastí sociální demokracie.

Co ze střetu Maláčové a Schillerové nakonec vzejde? Může se stát, že předseda hnutí ANO po nějaké té přetahované obou dam ministryni Schillerovou přiměje, aby couvla a peníze na zálohované výživné a výdaje s ním spojené našla. Babiš si bude chtít zachovat tvář dobrého hospodáře, který si uvědomuje, že ekonomika zpomaluje a státní rozpočet není bezedný, a zároveň nebude chtít působit jako nelida, který nechává děti, na něž rodiče neplatí, napospas chudobě.

Kdyby se to podařilo, ČSSD by mohla slavit. Prosadila by něco, co nedokázala ani v době, kdy byla mnohem silnější a měla svého premiéra. Z pohledu stranických preferencí to však pro sociální demokraty nemusí znamenat vůbec nic – stejně jako jiné úspěchy, kterých v Babišově vládě dosáhla (například zrušení karenční doby).

V každém případě jde o politický spor, a proto je také třeba se na něj tak dívat. Čistě věcně by samozřejmě bylo nejlepší, aby u nás právo bylo natolik vymahatelné, že každý, komu soud určí hradit výživné, ho rovněž platil. Pokud toho stát není schopen, může situaci řešit zálohovaným výživným.

Jestli se touto cestou vydá, je politickým rozhodnutím, které záleží na tom, zda je pro něj dostatečná vůle zákonodárce. Pokud není, nemá smysl ji halit do jiných zástupných argumentů a je dobré natvrdo přiznat, že hnutí ANO zálohované výživné odmítá a ČSSD nemá sílu ho prosadit.