Našinec by si na ekonomiku nemusel stěžovat. Domácí produkt roste, ještě víc stoupají mzdy a platy. Na trhu práce přitom převyšuje poptávka nabídku.

Aby však řeč a sociální pokrok nestály, odboráři sdružení v Českomoravské konfederaci odborových svazů požadují, aby pracovní doba byla zákonem omezena na 37,5 hodiny týdně a minimální délka dovolené prodloužena na pět týdnů. (Mzdy a platy by se přitom, jak jinak, krátit neměly. Naopak odborová centrála prosazuje, aby se příští rok zvedly o šest až sedm procent.)

V době, kdy se zaměstnavatelé přetahují o pracovníky nabídkou benefitů, mezi nimiž často figurují pracovní doba a delší dovolené, to vypadá jako nápad mimozemšťanů, kteří na Zemi přistáli teprve předevčírem. A to velmi tvrdě – přímo na hlavičky.

Ford vs. komunisté

Pravda, čtyřicetihodinový pracovní týden se může jevit jako přežitek. Uzákonili ho českoslovenští komunisté před půlstoletím, v roce 1968. Před tím, v šedesátých letech, jak si patrně dříve narození vzpomenou, se střídaly soboty pracovní (sudé) a nepracovní (liché).

zdroj: YouTube

Stranovláda si nicméně v zákonu ponechala otevřená zadní vrátka, aby mohla vyhlašovat pracovní soboty. Využívala je zejména tehdy, když byly ohroženy výsledky pětiletky.

Vládou vyhlašovaných pracovních sobot ubývalo, skončily ale až v roce 1989. Od té doby se pracovní doba zákonem omezovala nepřímo – zejména novými státními svátky.

Nahlíženo z Česka je pozoruhodné, že hlasatelé sociálního pokroku – komunisté (KSČ) a jejich rudé odbory (ROH) – uzákonili pětidenní a čtyřicetihodinový pracovní týden až čtyři desítky let poté, co ho ve svých fabrikách zavedl echtovní kapitalista a nelida Henry Ford.

Detroitský vykořisťovatel přitom odboráře nemohl vystát a dlouho odbory zakazoval. Měl však technologický náskok před ostatními a kratší pracovní dobu mohl ustát.

Byl také prozíravý. Bylo mu jasné, že zaměstnanci nemohou makat do roztrhání těla tak, jako fenomenální Charlie Chaplin v Moderní době (viz video). Dovtípil se, že jim musí dát nejen dostatek peněz, aby si jeho výrobky mohli koupit, ale také čas na to, aby s nimi mohli někam vyjet.

Dveře dokořán

Josefem Středulou vedená odborová centrála i Janem Hamáčkem neřízení sociální demokraté se s požadavkem na zákonem předepsané postřižiny (kratší pracovní dobu) vlastně vlamují do otevřených dveří.

Více než tři čtvrtiny kolektivních smluv dnes obsahují kratší pracovní dobu, na což sám Středula upozorňuje ve tweetu. Průměrná délka pracovního týdne v kolektivních smlouvách je 38 hodin. To je jen o půl hodiny nad stropem prosazovaným odboráři, a dokonce hodinu a půl pod pracovní dobou navrhovanou sociálními demokraty.

Požadujeme kratší pracovní dobu a delší dovolenou pro všechny. Není pravda, že by to firmy položilo.#KonecDlouhéPráce pic.twitter.com/c12gziZ4zz

— ČMKOS (@odbory) September 17, 2019

Za pozornost stojí také to, že v 87 procentech kolektivních smluv je dojednána dovolená delší alespoň o týden.

Jsou přitom další firmy, kde kolektivní smlouvy nemají a zmíněné benefity poskytují. (A jsou přirozeně i takové, které si to nemohou dovolit a kde se maká od nevidím do nevidím, nemluvě o živnostnících.)

Středulova odborářská pohádka

Kdo by neznal scénu z filmu Marečku, podejte mi pero, ve které se třídní profesor ptá: "Tuček. No?... No, vy pracujete jako?" "Jako ďas, pane profesore," odpovídá nepozorný student večerní průmyslovky.

Obdobně až donedávna argumentovali někteří sociální demokraté nebo odboráři, když vysvětlovali, že kratší pracovní doba zvýší produktivitu. Zapomněli přitom, že v prostředí neregulovaných cen není produktivita dána počtem vyrobených šroubků, ale cenou, za jakou se šroubky prodají na trhu.

Produktivita je ovlivněna především tím, jakou technikou jsme při práci vybaveni. Zavádět kratší pracovní dobu si proto mohou dovolit jen firmy, které jsou technologicky na výši. Pokud to nadekretujeme shůry všem, nemusí to skončit dobře.

Dnes používají hlasatelé zaměstnaneckých postřižin jiný argument. Tvrdí, že v práci strávíme příliš mnoho času ve srovnání se Západoevropany, zejména Němci.

"Čeští zaměstnanci proti německým zaměstnancům za čtyřicet let kariéry odpracují o devět let víc," hřímá Středula na odborářských mítincích.

Rozdíl mezi průměrnou odpracovanou dobou v Německu a Česku, kterou Středula omílá, je však dána zejména různým složením pracovních úvazků. V Německu je mnohem větší podíl zkrácených úvazků (ženy na mateřské, penzisté…).

Je to patrné z dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (tady, zde). Když je porovnáte, zjistíte, že Němci na plný úvazek pracují zhruba stejně dlouho jako Češi.

Francouzský průšvih

Zkracovat pracovní dobu zákonem v ekonomicky dobrých dobách je každopádně zbytečné, v dobách zlých nebezpečné.

Svědčí o tom případ Francie, kde socialisté v roce 2000 zavedli pětatřicetihodinový pracovní týden. Levicová vláda i odboráři předpokládali, že tím sníží nezaměstnanost.

Jenže firmám, jak jinak, vzrostly náklady na práci. Pro soukromé společnosti nastal vážný problém – jen některé dokázaly část lidské práce nahradit automaty a roboty, jiné odstěhovaly výrobu z Francie a nezaměstnanost zůstala nad deseti procenty.

Tenhle případ by si měli bojovníci za práva zaměstnanců čas od času připomenout.

A nakonec bonbonek pro čtenáře Tiscali v podání Boomtown Rats, který připomíná, že první den pracovního či školního týdne nemusí být ten nejlepší.

zdroj: YouTube