Krvavé venezuelské memento: Socialismus nepřežijí ani bohaté země

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Venezuela stojí na pokraji občanské války. Země s největšími zásobami ropy na světě je kompletně zruinovaná. Lidé mají hlad, není dostatek potravin a léků, dodávky proudu a vody jsou spíše sporadické. Venezuela je na cestě do pravěku, každodenní pouliční protesty proti vládě autoritářského prezidenta Nicoláse Madura si už vyžádaly přes 120 mrtvých, tisíce zraněných a zatčených. Maduro ale klidně dál upevňuje svou moc, jako by se nechumelilo. V pokojné řešení už přitom věří málokdo.

Protesty ve Venezuele

Protesty ve Venezuele,zdroj: Profimedia.cz

Účet za katastrofální hospodářskou politiku vystavili Venezuelané své vládě už při parlamentních volbách v prosinci 2015. Po 17 letech vlády socialistů zvítězila opozice sdružená v koalici Kulatý stůl demokratické jednoty (MUD) a získala v parlamentu dvoutřetinovou ústavní většinu. Od té doby proto Maduro vládne pomocí prezidentských dekretů, jimiž parlament obchází. Bývalý autobusák a odborář, který nastoupil do nejvyšší funkce po smrti svého mentora Huga Cháveze, je k hlasu lidu hluchý a neuznává zvolený parlament. Většinu přijatých zákonů navíc potápí nejvyšší soud.

Bezmocný parlament a neprůstřelný prezident

Loni v červnu opozice nasbírala skoro dva miliony podpisů pod požadavek na uspořádání referenda o odvolání prezidenta, volební komise proces ale pozastavila kvůli údajným podvodům při shromažďování podpisů. V lednu se parlament o sesazení Madura znovu pokusil usnesením, že prezident neplní své povinnosti. Nejvyšší soud ale rozhodl, že ústava neumožňuje sesazení prezidenta parlamentem.

Velkou vlnu protestů pak vyvolalo březnové rozhodnutí nejvyššího soudu převzít kompetence parlamentu. I když od toho soud v dubnu raději upustil, demonstrace jsou stále na denním pořádku. Brutální střety při nich navíc podněcují i socialisty podporované polovojenské skupiny Colectivos.

Ústavu mají přepisovat diletanti

Další olej do ohně přilil znovu Maduro, když navzdory domácí i mezinárodní kritice nyní prosadil zvolení Ústavodárného shromáždění, které má přepsat ústavu. Volby do tohoto orgánu byly fraška: kandidovat mohli jenom věrní chávezovci, dělníci, rybáři a rolníci, kteří o ústavním právu nevědí ani ň. Shromážděním se přitom Maduro snaží nahradit parlament a nijak mu nevadí, že tuto novou instituci neuznává svět ani domácí opozice. Vznik nového zákonodárného sboru je podle něj nezbytný k politickému uklidnění současné situace v zemi, opozice se ovšem obává rozpuštění parlamentu. Shromáždění má extrémní pravomoci, může úplně všechno bez jakékoli kontroly. Dovedeno do extrému může klidně vydávat i rozsudky smrti.

Je sice pravda, že i Chávez inicioval změnu ústavy krátce poté, co v roce 1999 nastoupil do úřadu. Na rozdíl od Madura ale nejprve vyhlásil referendum, aby pro tento krok získal souhlas občanů. Ti tehdy předem věděli, jak bude nová ústava vypadat, a podle toho se při hlasování rozhodovali. Podoba případné nové Madurovy ústavy známá není.

Kdo kritizuje, vyletí

Generální prokurátorka Luisa Ortegová, která dříve Madura podporovala, označila volbu Ústavodárného shromáždění už předem za protiústavní. Následně jí odebrali pas, zmrazili konta a nově zvolené shromáždění ji v pátek navíc odvolalo z funkce a nahradilo svým člověkem. Ortegová obviňuje režim z masivní volební manipulace. Vláda totiž tvrdí, že se voleb účastnilo 8,1 milionu Venezuelanů, což by bylo přes 40 procent oprávněných voličů. Nezávislí pozorovatelé naproti tomu hovoří o maximálně třech až čtyřech milionech. O volebních manipulacích nepochybuje ani britská firma Smartmatic, která hlasování technicky zajišťovala.

Maduro přitom nemůže spoléhat ani na podporu oněch tří milionů z celkových zhruba 32 milionů obyvatel. Řada z nich totiž šla k volebním urnám z donucení, protože režim státním zaměstnancům otevřeně pohrozil výpovědí, pokud se hlasování nezúčastní. V noci po volbách pak byli zatčeni opoziční vůdci Antonio Ledezma a Leopoldo López kvůli tomu, že porušili pravidla domácího vězení vyzýváním k protivládním protestům. Oba se později vrátili do domácího vězení.

Neuspěla ani armádní rebelie

V neděli vláda potlačila vzpouru vojáků ve třetím největším městě země Valencii. Bývalý kapitán tamní jednotky Juan Caguaripano, na něhož je od roku 2014 vydán zatykač kvůli plánu svrhnout prezidenta, vyzval ostatní vojáky a policisty v zemi ke vzpouře pod názvem "Operace David". Před skupinou ozbrojených vojáků uvedl, že nejde o převrat, ale o snahu obnovit ústavní pořádek v zemi. Vláda rebelii potlačila, označila ji za teroristický čin skupiny žoldáků placených z Kolumbie a Miami a sedm jich zatkla. Při protestech na podporu rebelské skupiny zemřel místní opoziční předák Ramón Rivas, který podlehl střelnému zranění.

Venezuelské ozbrojené síly vydaly v neděli oficiální prohlášení, v němž tvrdí, že stojí jednotně za Madurovou vládou a rebelii odsuzují. O podpoře mezi vojáky ale panují pochybnosti. Podle opozice roste počet vojáků, včetně armádních důstojníků, jimž se nelíbí autoritářská vláda a užití síly proti demonstrantům. Od dubna, od kdy Venezuelané téměř každodenně protestují v ulicích, skončily ve vězení nejméně dvě desítky armádních důstojníků kvůli "rebelii a zradě". Ke vzpouře proti vládě vyzval letos v červnu i voják Oscar Pérez, který se s policejním vrtulníkem pokusil zaútočit na budovu nejvyššího soudu a ministerstva vnitra.

Venezuelská vláda se snaží udržovat armádní podporu vysokými platy a dalšími výhodami pro důstojníky. V zemi je nebývale velké množství generálů (asi 2000). Oproti tomu řadoví vojáci ale mají jen o něco málo vyšší platy, než je základní plat v zemi, což je jen další projev Madurovy politiky cukru a biče

Hrozí uprchlická krize po venezuelsku?

Od porážky socialistů v parlamentních volbách 2015 zkrátka Maduro pohrdá vlastním národem i mezinárodním společenstvím. Malá skupina chávezovců drží celou zemi jako rukojmí. V haprující ekonomice se proto otevřelo nové výnosné odvětví: pašování lidí. Zoufalí Venezuelané se v noci snaží dostat na nizozemský ostrov Curacao asi 70 kilometrů od pobřeží. Doufají, že tam najdou práci, aby uživili rodinu.

Za posledního půldruhého roku uteklo do zahraničí na 300 tisíc lidí – především do Kolumbie, ale i do Brazílie a na Nizozemské Antily. Hranice z Venezuely do Kolumbie přejde denně asi 25 000 lidí. Většina proto, aby si tam nakoupila základní potraviny, každý desátý už ale v Kolumbii zůstává. Počet uprchlíků roste a v regionu se pomalu schyluje k uprchlické krizi.

Jediné, čemu se ve Venezuele opravdu daří, je kriminalita. Loni bylo v zemi zavražděno přes 22 tisíc lidí, co je jeden člověk každých 24 minut. Caracas je už tři roky nejnebezpečnějším městem na světě.

Kubánský režim pomáhá, jak jen může

Výhledy opozice jsou chmurné, protože Maduro má mocné spojence. Všechny státní instituce jsou infiltrované Kubánci, ať už jde o armádu nebo tajné služby. Kubánský režim má skvělou praxi v tom, jak se bez podpory veřejnosti a navzdory hospodářským sankcím udržet 60 let u moci.

Kubáncům samozřejmě mohou být Venezuelané ukradení. Pomáhají Madurovi hlavně proto, aby zajistili přežití sami sobě. Případná nová venezuelská vláda by totiž okamžitě zastavila subvencované dodávky ropy na ostrov, což by Kubu uvrhlo do hluboké krize.

Maduro získal i dalšího silného spojence: Do čela Ústavodárného shromáždění byla zvolena Delcy Rodríguezová, exministryně zahraničí a levicově fundamentalistická zastánkyně tvrdé linie. Je tváří nové Venezuely, která hází přes palubu všechna základní demokratická práva a s pomocí armády dělá ze země v rekordním čase vojenskou diktaturu. Rodríguezová přitom žádnou krizi nevidí: jde prý jen o hospodářskou válku neoliberálních sil proti lidu. Země se dostává do izolace, o víkendu jí Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay pozastavily členství v organizaci Mercosur (Společný jižní trh) a vyzvaly Madurovu vládu k obnově demokracie v zemi.

Nové volby a naděje v nedohlednu

Opozice žádá už několik měsíců vypsání nových voleb, Maduro se ale snaží získat čas a termíny hlasování co nejvíce oddalovat. Volby guvernérů se měly konat už loni v prosinci, nebyly ani místní volby a příští rok by se měl volit prezident. Každým dalším dnem, kdy se Maduro drží zuby nehty u moci, mizí pokojné řešení krize v nedohlednu. Nohsledi v jeho okolí den co den plundrují státní finance a dopouštějí se zločinů na vlastním národu. Podle vyšetřovací zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva nese venezuelská vláda odpovědnost za porušování lidských práv, kterého se dopouštějí bezpečnostní složky při potlačování demonstrací. 

Z krátkodobého hlediska nemá opozice reálnou šanci. To, jak režim zametl s Ortegovou, dává tušit, jaký osud čeká prezidentovy hlasité kritiky. Po vzniku Ústavodárného shromáždění a sílících represích už v uplynulých dnech lidé na demonstrace moc nechodili. Šíří se strach. Maduro se udrží tak dlouho, dokud bude na jeho straně armáda. Lidé mohou riskovat život při pouličních bojích nebo se pokusit začít nový život v zahraničí. Mnoho jiných možností nemají. 

Tagy: zahraničí Venezuela Venezuelský prezident Latinská Amerika venezuelská politika protesty a demonstrace

Zdroje: vlastní,Die Welt,Cicero