Průzkum NSM Market Research (tady) ukázal, že třetina Čechů nad 40 let věří pohádce z mechu a bolševníků, tvrzení 'za socialismu bylo líp'.

Nabízejí se otázky: Nemají snad tito lidé selektivní paměť? Postrádají nějaké sociální jistoty? Jsou neúspěšní, osamělí, propadli pocitu beznaděje? Možná jim chybí paternalismus komunistů, cítí se opuštění současnými politiky a bezradní v otevřeném, globálním a dynamickém světě, který jim uniká.

Třeba byli zklamáni, že po listopadu nedostali šanci reformní komunisté. Kdoví, snad vidí nebezpečí kdesi v pohraničí a věří, že plány revanšistů zhatí naši komunisté boubelatí. Anebo jen mají vztek a uplatnili svůj protestní hlas? V průzkumu, na rozdíl od voleb, kvůli němu nenesou odpovědnost za důsledky.

Kdo dřív přišel, ten občas dokonce nakoupil | zdroj: Profimedia

Myslím, že v průzkumu sehrála významnou roli i poslední možnost. Zejména proto, že volební výsledky komunistů míří od deseti k pěti a v posledních volbách do sněmovny skončili třešničkáři těsně nad pěti (procenty).

Sotva totiž lze předpokládat, že by se pamětníkům z hlavy vykouřil absurdní systém, který maďarský ekonom János Kornai výstižně definoval jako ekonomiku nedostatku.

V komunismus věřiti budeš!

O tom, že to bylo označení pro komunisty vedené Československo výstižné, svědčí dokumenty pořízené v osmdesátých letech. Zapomnětlivějším jedincům mohou osvěžit paměť a těm později narozeným otevřít oči. Upozorňuji, že to není nějaký komediální sitcom, ale reálné zpravodajství z reálného socialismu.

zdroj: YouTube

Pro 'reálný socialismus' bylo příznačné, že v obchodech chybělo žádané zboží, zato nechtěných výrobků plné sklady. Soudruzi z politbyra nastavili ceny v zájmu obecného blaha co nejníž, tedy pod tržní úroveň. Výrobci proto postrádali motivaci a důsledkem byl stav, kdy poptávka převyšovala nabídku.

Zboží se nekupovalo, ale shánělo. A fronty se stály skoro na vše – od toaletního papíru přes dámské vložky až po džíny.

Odpovědné za tristní situaci bylo pochopitelně komunistické vedení, které vyhubilo konkurenci. Rozhodovalo, co se vyrobí, kolik se toho vyrobí, kolik to bude stát a kolik za to dělníci, rolníci a pracující inteligence - ti všichni dostanou.

Cílem bylo splnit (a ještě lépe překročit) plán, přijatý v ústředním výboru státostrany. Jedno, za jakou cenu a zda po vyrobeném zboží je poptávka.

Rudolf Hrušínský jako komunistický "dozorce" ve filmu Skřivánci na niti, který natočil podle povídek Bohumila Hrabala Jiří Menzel v roce 1969. Děj se odehrává v ocelárnách, kam komunisté posílali na "převýchovu" živnostníky a odbojné intelektuály . Vedle nich tam pracovaly ženy, uvězněné za pokus o útěk za hranice. Film, ve kterém Hrušínský dohlížel na plnění plánu, zůstal dvacet let v trezoru. | zdroj: Profimedia

Komunistická ideologie se s logikou ekonomiky prostě rozchází. Pekař může být nakrásně altruista, nakonec ho ale přestane bavit péct dobrý chleba jen proto, že vám chce udělat radost. Chleba je pro něj především obživou, chce na něm vydělat. Díky jeho touze po zisku si můžete pochutnat.

Tohle komunisté neuznávali, vycházeli z kodexu budovatele komunismu, který předpokládal, že společnost se skládá z uvědomělých marxistů. Jeho obsah se dá shrnout do přikázání "budeš věřit v komunismus a pracovat pro něj".

Realitu pak odráželo pořekadlo "vy předstíráte, že nám platíte, my předstíráme že pracujeme".

Důsledkem bylo zaostávání země, o kterém na podzim 1989 mluvil Miloš Zeman (viz video). Stojí za to si jeho slova o tom, jak tuto zemi strhli komunisté do propasti, poslechnout. Skutečně byl dobrý.

Po třiceti letech jsou internetové diskuse zaneřáděny výkřiky 'pamětníků', které oznamují, že komunisté zem nezadlužili, že ji zplundrovali až jejich nástupci. Všichni tihle historičtí sklerotici zapomínají na kolosální dluh v podobě rozpadajících se budov, chybějící infrastruktury a ekologických zátěží, se kterými se dodnes vypořádáváme.

Sami komunisté kdekoho viní z tunelování a rozkrádání národního bohatství. Jsou přitom největšími společenskými a ekonomickými škůdci v našich novodobých dějinách. Škody, které napáchali, se pokusil vyčíslit ekonom Pavel Kohout (tady).

Za pakatel? A jak to sehnat?

Pro komunistický režim bylo příznačné rčení 'se Sovětským svazem padla bída za zem'. Staromilci přesto skuhrají, že za socialismu se žilo levněji.

zdroj: YouTube

Na sociálních sítích se to hemží nostalgickými povzdechy na socialistickou láci. Jen považte, rohlík za třicetník, chleba za 4,40, mléko za dvě koruny, čtvrt kila másla za deset korun...!

Tyto ceny jsou nominálně s těmi dnešními vskutku nesouměřitelné. Jenže ještě víc nesouměřitelné jsou výplaty. Dnešní průměrný příjem je jedenáctkrát vyšší než v roce 1989. Pokud tehdejší ceny vynásobíte jedenácti, zjistíte, že máslo a kávu koupíte zhruba za polovic, vejce vás vyjdou na třetinu.

Zatímco před listopadem 1989 jste na škodovku (Favorit) potřebovali 26 průměrných platů, dnes škodovku (Scala) pořídíte za platů jedenáct. Dovolená s Čedokem v Bulharsku vyšla na tři až pět tisíc korun. Letos se na Zlaté písky dostanete za 10 až 16 tisíc korun. Tedy za necelou třetinu reálné ceny, a přitom se nemusíte trmácet autobusem, ale letíte.

Další podstatný rozdíl je v tom, že na škodovku jste zpravidla museli vystát frontu anebo čekat v pořadníku - pokud jste neměli 'tlačenku', tedy protekci. A na dovolenou u moře byla fronta téměř nekonečná hned v den, kdy se zájezdy začaly prodávat.

Shrnuto

Od sametu se rok od roku máme líp. Pouze těsně po revoluci životní úroveň, vyjádřená koupěschopností, poklesla. Byl to důsledek liberalizace cen. Od té doby stoupá. Z průměrného příjmu si můžeme pořídit víc. Dokonce i důchodci.

zdroj: YouTube

Nevěřícím Tomášům doporučuji grafy společnosti Finez vypracované na základě dat Českého statistického úřadu (tady).

Česko je dnes nejbohatší ze států někdejšího komunistického bloku. Ze starých zemí bruselské Evropy předstihlo Řecko a Portugalsko.

Pravda, před válkou jsme z mezinárodního srovnání vycházeli lépe. Poměřováno ekonomickým výkonem a životním standardem patřilo Československo do desítky nejvyspělejších zemí Evropy, bylo na úrovni Rakouska.

Dnes za rakouskými souputníky z někdejší monarchie pořád pokulháváme. Důvod je nasnadě: Ti zatrolení žrouti sachrdortů na nás nechtějí počkat.

Před třiceti lety byl však jejich náskok větší, propastný. Prostě proto, že - na rozdíl od nás - komunistům nedali šanci řídit a zruinovat zemi.