Vojtěch Filip a jeho parta kolem rudých třešní dělají Andreji Babišovi a Janu Hamáčkovi personalistiku. Proč ne? S kádrováním (prověřováním) mají zkušenosti z dob reálného socialismu. Zejména Filip, který pracoval pro komunistickou tajnou policii pod krycím jménem Falmer.

Zatímco donedávna komunisté nabádali Babiše, aby se zbavil ministra dopravy Dana Ťoka, teď se obouvají do ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Dokonce pohrozili, že vypoví toleranční patent a vládu nechají napospas pravicové opozici.

Je to však jen pověstná bouře ve sklenici vody. Nejen Babiš potřebuje komunisty, bez jejichž hlasů většinu ve sněmovně dohromady nedá. Také komunisté potřebují Babiše, byť jim tenhle odrodilec sebral hromadu hlasů. S titěrným zastoupením by v opozici nebyli vidět, ani slyšet. Jako tichý společník vlády však mohou leccos prosadit – za exemplární příklad mohou posloužit stamilionové přesuny ve státním rozpočtu, které se dají skvěle prodat voličům. 

A tak se tihle ateisté po večerech modlí, aby Babišova vláda vydržela.

Jistě, je nutné upozornit, že soudruh Ťok neplní plán výstavby a že soudruh Petříček podléhá mámení západních sirén. Musí se kolem toho udělat kravál pro voliče. Ale tím taky vše skončí.

Babiš nemůže tvrdit, že tohle hlasité soudružské upozornění z komunistické centrály neslyšel. Nemusí z něj ale mít bolehlav.

Snadný terč

Ťok byl a je pro komunisty snadný terč. Pravda, není důvod vinit ministra za to, že sněží a mrzne. Jenže on si sám dupnul na hrábě, když během prosincového kolapsu na opravovaném dálničním úseku mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem pravil: "Že sněží? Já doufal, že do půli prosince sníh padat nebude."

Matka příroda Ťoka prostě nepodržela, v zimě neudělala léto. Podržel ho však Babiš. A také Miloš Zeman.

Ťok se přitom už málem odporoučel. Když po volbách nastal čas na nový Babišův kabinet, balil si kufry. Babišovým Lidovým novinám tehdy řekl, že ve vládě být nechce. ANO se prý změnilo, není, jako bývalo, a nedrží se principů (neřekl jakých). A k tomu mu prý tuze vadí tichá podpora komunistů. (Tohle nelahodilo Babišovi, ani komunistům.)

Kdoví, Babiš by třeba Ťoka už odvolal, o jeho nástupcích se píše už několik měsíců (třeba tady). Pro premiéra je však nepřijatelné, aby to vypadalo jako úlitba komunistům. Chce, aby to mohl udělat jako nevynucený krok. Vše ukazuje na to, že Ťok je první na ráně.

Přes rudé brýle

Ťok však pro komunisty není tou nejhorší figurou. O několik Ťoků víc je dráždí Petříček. A je nasnadě, proč.

KSČM byla jedinou stranou, která v prioritách svého programu pro loňské sněmovní volby pamatovala na 'světový mír'. S patnácti soudruhy a soudružkami ve dvousethlavé dolní komoře se však takový gigantický úkol nedá zvládnout. A tak Gottwaldovi pohrobci tlačí na vládu, aby se také ona přičinila a aspoň trochu míru zařídila.

Už v prohlášení, kterým komunisté loni doprovodili podporu vládní koalice, upozornili, že vidí svět přes rudé brýle: "Jsme si vědomi i hlubokých rozdílů v názorech na zahraniční politiku, obranu a bezpečnost naší země." K tomu přidali charakteristiku postavení českého státu: "Polokolonie, poslušný vazal Německa a USA ve falešných organizacích Evropské unii a NATO."

No a teď nastoupí do Černínského paláce floutek Petříček, který s bezelstným úsměvem dělá prozápadní politiku a třešničkářům drze vzkazuje: Go West, soudruzi!

zdroj: YouTube

Jenže jakou jinou politiku by měl Petříček dělat? Právě takovou si přece vepsala koalice ANO a sociální demokracie do vládního prohlášení.

Sociální demokrat Petříček si to u komunistů zavařil hned zkraje výrokem: "Rusko je podle mne nebezpečí. Třeba šířením dezinformací a uplatňováním různých hybridních hrozeb. Dnes pro Česko, ale i další státy Evropské unie, opravdu představuje riziko." Od té doby mu vyčítají kdeco.

Nejnověji nadzvedl Petříček komunisty reakcí na jejich výtky: "Z kritiky komunistické strany si nic nedělám. Spíš bych se obával, kdyby mě chválili."

Formálně vzato, Babiš by ho v žádném případě odvolávat neměl. Koaliční dohoda takový krok nechává na předsedovi strany, která člena vlády nominovala, v tomto případě na šéfovi sociálních demokratů Janu Hamáčkovi.

Vláda divná, ale naše

Na vládě podporované komunisty není nic divného, vysvětloval loni nejúspěšnější odchovanec Komunistické strany Československa (KSČ) Andrej Babiš. Řekl to během ceremoniálu, při kterém ho Miloš Zeman podruhé jmenoval premiérem.

Copak ale není divné, že strany, které porodí vládu a drží ji u moci, se neshodnou na zahraniční orientaci státu ani na jeho bezpečnostní politice?

Ještě divnější by nicméně bylo, kdyby personální výhrady komunistů vládu potopily. Sami komunisté v pátek po zasedání výkonného výboru ujistili, že dohoda o toleranci platí. A důvody, které vedly ke zrodu vlády, trvají u všech aktérů:

Babiš chce vládnout, protože je přece jediný, kdo nekrade (jinak 'všetci kradnú'). Sociální demokraté musí zachraňovat demokracii a především – utrácet naše peníze, protože to nikdo v takovém rozsahu nesvede. No a komunisté? Ti o sobě musí dát vědět, abychom nepodlehli opojné iluzi, že už vyhynuli a že od jejich fantasmagorií je jednou pro vždy pokoj.