Klikl na fotku pohřešovaného dítěte – a našel osobu, kterou nečekal
7. 5. 2025 – 12:17 | Zpravodajství | Alex Vávra
Steve Carter si jednoho večera prohlížel web o pohřešovaných dětech a narazil na tvář, která mu doslova vzala dech – díval se na vlastní podobiznu. Co následovalo, odhalilo tajemství ztracené identity a zmizení, které trvalo přes třicet let.
Steve Carter nikdy netušil, že jeden obyčejný večer u počítače mu navždy změní život, když seděl doma ve Filadelfii a náhodně brouzdal po stránkách věnovaných pohřešovaným dětem. Nehledal nic konkrétního – jen se díval. A pak to přišlo. Jeden z digitálně zestárlých portrétů, které ukazují, jak by mohlo dnes vypadat dávno ztracené dítě, ho naprosto zmrazil. Díval se do obličeje, který jako by vypadl z jeho vlastního zrcadla. Ten chlapec na obrázku se jmenoval Marx Panama Moriarty Barnes. Steve si okamžitě uvědomil, že něco nesedí. Věděl, že byl adoptován, věděl, že měl nejasnou minulost. Ale že by byl skutečně pohřešovaným dítětem z havajské rodiny, které zmizelo beze stopy? To znělo jako bláznivý film. A přesto – čím déle se na obrázek díval, tím víc cítil, že tohle není náhoda.
Obrázek rozeslal přátelům, známým, rodině. Ptal se: „Vidíte to taky?“ A všichni odpovídali stejně – „Ano, to jsi ty.“ Nakonec poslechl rady blízkých a kontaktoval úřady. Netrvalo dlouho a šel na test DNA. Výsledek? Neuvěřitelný. Steve Carter byl skutečně Marx Panama Moriarty Barnes – dítě, které zmizelo z Havaje v roce 1977. A pak se začala odkrývat podivná, místy až děsivá mozaika jeho minulosti. Jeho biologická matka Charlotte Moriarty trpěla psychickými problémy a měla sklony k útěkům. Podle Steveova biologického otce Marka Barnese občas zmizela i s dítětem, ale vždy se vrátila – až na poslední případ. Policie ji nakonec našla, ale to, co následovalo, se stalo osudovým omylem. Charlotte se vydávala za jinou osobu, tvrdila, že se jmenuje Jane Amey, a že její dítě se jmenuje Tenzin. Dokonce změnila i datum narození o jeden den.
To stačilo, aby systém zcela selhal. Bez správných údajů se nepodařilo vypátrat Steveova otce, Charlotte byla umístěna do psychiatrického zařízení a dítě skončilo v pěstounské péči. Po třech letech, bez jakéhokoli spojení se svou minulostí, byl adoptován – a stal se z něj Steve Carter. Desítky let žil v domnění, že jeho život začal až ve čtyřech letech. Až do chvíle, kdy pravdu odhalil náhodou – díky internetu, vlastní intuici a podivné podobizně dávno ztraceného dítěte. Dnes má Steve za sebou nejen znovuobjevení své identity, ale i navázání kontaktu s biologickým otcem a rodinou. Získal nevlastní sourozence, nové kořeny a kus života, o kterém netušil, že mu chybí.
A co je možná nejzvláštnější – jeho příběh není ojedinělý. Ztracení lidé se někdy vracejí po neuvěřitelně dlouhé době. Audrey Backeberg z Wisconsinu zmizela v roce 1962 na cestě na autobus. Roky šla považována za mrtvou nebo navždy ztracenou. Až o několik desetiletí později policie oznámila, že ji našla – živou, zdravou, někde úplně jinde, s novou identitou a vlastním životem. Příběhy jako ten Steveův dokazují, že realita je někdy podivnější než jakákoli fikce. Že jedna fotka, jedno rozhodnutí nebo jedno náhodné kliknutí může obrátit celý život naruby – a zároveň ho konečně složit dohromady.
