Když vyznamenání rozdává prezident, 'který se nepodělá'

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Dalibor Olšanský

Mezi osobnostmi, které na Den vzniku samostatného československého státu vyznamenal současný prezident, byste nejspíš nechtěli být, tedy minimálně pokud nepatříte mezi bezmezné obdivovatele Miloše Zemana. Ne, že by se tam neobjevilo pár lidí, kteří si to zasloužili nebo by aspoň "nevadili". Na seznamu oceněných je ale několik jmen, které přinejmenším zpochybňují institut státních vyznamenání jako takový. 

Lidový prezident má lidové přátelé

Lidový prezident má lidové přátelé,zdroj: Profimedia.cz

Řád Tomáše G. Masaryka získal in memoriam František Kriegel, který jako jediný člen delegace československých politiků odmítl podepsat Moskevský protokol. Proti tomu lze jen těžko protestovat. Stejně jako proti Josefu Františkovi, cenami ověšenému československému stíhacímu pilotovi.

Cenu za hrdinství – rovněž in memoriam – dostal Petr Vejvoda, který loni v říjnu bránil spolužačku před útočnicí s nožem a zaplatil za to životem. Rodičům šestnáctiletého chlapce to budiž útěchou a společnosti vzorem.

Ovšem z medailí za zásluhy se stala tak trochu panoptikální přehlídka.

Toto ocenění by se mělo udělovat osobnostem, které se zasloužily o stát. Mezi laureáty se letos ocitl i František 'Ringo' Čech, signatář anticharty a blízký prezidentův přítel. Jediné vysvětlení je, že Zeman považuje za stát i sám sebe, a Čechovy zásluhy spočívají v tom, že chodí pravidelně na Hrad na skleničku a cigáro.

"Miloš Zeman je člověk velmi čestný, velmi zásadový, který má – myslím – politicky jasno. Má svoje názory, za kterými si stojí, a jen tak se nepodělá," popsal Čech svého milovaného vůdce před časem v pořadu DVTV.

Proč by měl dostat nějakou tu medaili, vysvětlil mimoděk a s předstihem. "Musím zdůraznit, že já jsem jeho přítel. Jsem jeho osobní přítel, čili mám k němu pozitivní vztah. Chodím na Hrad jednou za čtvrt roku na dvě decky vína, pokouřit," prohlásil tehdy umělec. 

Zemana zarputile bránil i před svými uměleckými kolegy, kteří na něj mají negativní názor. Podle Čecha jsou to budižkničemové a bezvýznamné nuly. Mezi oněmi "nulami" jsou přitom i Jaroslav Rudiš nebo Ester Kočičková.

Co se dá dělat, za umění se dá dnes označit cokoli, i obrázek s kosočtvercem.

Další státní pýchou je podle Zemana i Miroslav Toman, člen komunistické strany, držitel řádu práce z roku 1985. A také otec Zemanova poradce Tomana. K tomu není třeba nic dodávat.

Oprávněný rozruch vzbuzuje i Jitka Frantová Pelikánová – všestranná umělkyně, která ovšem zřejmě donášela StB. Sice se pak s režimem rozkmotřila, otázkou pořád zůstává, čím přesně se zasloužila o stát.

Mezi novými majiteli medaile za zásluhy jsou i lidé, kteří ji nedostali z kamarádšoftu  - třeba světoznámý český fyzik Armin Delog, lékařka Marie Svatošová, která se zasloužila o rozvoj hospicové péče, fotbalista Pavel Nedvěd, který se zasloužil alespoň o propagaci Česka v zahraničí, když už nic jiného, nebo Helena Fibinegerová, která si možná přihazovala do ovesné kaše anabolika lopatou, pořád ale patří mezi naše největší sportovní legendy. 

Dokonce i nad Pavlem Šporclem by se dalo přivřít jedno oko. Houslista sice neskrýval, že volil Zemana, jako virtuóz se světovým renomé by se ještě jakž takž dal mezi oceněnými chápat.

Státní vyznamenání nejspíš budou vždy odrážet konkrétní osobnost toho kterého prezidenta, což vlastně z teoretického hlediska není nijak na škodu. Problém ovšem je, že se na Hrad může dostat - a také dostal - někdo, kdo ze státních vyznamenání udělal frašku. 

Se Zemanem mají řády a medaile vyloženě klientelistickou příchuť. Bylo tomu tak loni, je tomu tak letos, a stejně to dopadne nejspíš i příští rok. 

Tagy: Česko domácí český prezident ceny a ocenění

Zdroje: Vlastní