Dnes je čtvrtek 5. srpna 2021., Svátek má Kristián
Počasí dnes 14°C Občasný déšť

Komentář: Češi se těžko podřizují cizím zvykům, po cizincích to ale požadují

Komentář: Češi se těžko podřizují cizím zvykům, po cizincích to ale požadují
Za Michalákovou bojují i čeští politici, je to ale opravdu na místě? | zdroj: Profimedia

Emotivní případ Evy Michalákové lomcuje českou diplomacií i veřejností. Realita oproštěná od vášní ale nabízí jednu otázku – jak to, že po cizincích vyžadujeme dodržování českých zákonů, ale nedokážeme akceptovat cizí pravidla? 

Soucit s ženou, které norské úřady odebraly dvě děti, je pochopitelný. Ačkoli se podezření na zneužívání a zanedbání péče nakonec nepotvrdilo, Michaláková syny nejen že nedostala zpátky, Norové jí prakticky upřeli možnost se s nimi stýkat. A teď o ně přišla zřejmě definitivně.  

Postup norských úřadů vypadá z  českého pohledu kulantně řečeno hodně drasticky, koneckonců prezident Miloš Zeman, který nechodí pro peprnější slovo daleko, přirovnal norskou sociální službu k nacistickému programu Lebensborn.

Po nejnovějších zprávách, že Norové dávají k adopci jednoho ze synů a ke druhému Michaláková ztrácí rodičovská práva, se rozpoutala další česká diplomatická smršť.

Protestních nót mají Norové už tolik, že by z toho mohli složit celou symfonii. Hrad navíc ve čtvrtek zrušil norské velvyslankyni Siri Ellen Sletnerové pozvání na všechny akce pořádané o státním svátku 28. října, což je v diplomatickém světě výjimečně razantní gesto.  

Za Michalákovou stojí armáda politiků i stoupenců z řad veřejnosti, která tvrdý norský přístup tvrdošíjně odmítá. Pro Čechy jsou norská pravidla naprosto nepochopitelná. Znamená to však, že pro Michalákovou norské zákony a zvyklosti neplatí?

Norové ochraňují především děti, což teoreticky dává daleko větší smysl než český systém upřednostňující mateřskou péči, ať už je jakákoli. Zatímco v Česku je tolerance pro pohlavkování a občasných „pár přes zadek“ velmi nízká, jinak je tomu v Norsku, kde je něco takového naopak zcela nepřípustné a tamní školky a školy střeží děti jako oko v hlavě.

Pokud vychovatelé pojmou sebemenší podezření a alarmují drakonickou sociálku, přijít o dítě může jakákoli matka, nezávisle na státní příslušnosti. Z našeho pohledu je to možná až příliš tvrdé, bohužel tak to prostě v Norsku chodí. A dělat se s tím dá jediné – pokud si nejste jistí, zda dokážete hrát podle norských pravidel, vyberte si k životu nějakou méně přísnou zemi.

Mezi českým přístupem k dítěti jako "majetku matky" a norským přístupem "veřejného zájmu o blaho dítěti" jev ideologickém smyslu propastný rozdíl. Michaláková na to tvrdě narazila, je však oprávněné žádat po Norech, aby jí udělili výjimku?

Neznamená to samozřejmě, že by se Češka jako soukromá osoba neměla bránit, přehnaná angažovanost politiků však není na místě a zavání populismem a nátlakem, který by se v obráceném gardu Čechům vůbec nelíbil.

Představte si, že by se celý příběh odehrával v Česku a cizinci by po našich úřadech požadovali udělení výjimky, protože se české rozhodnutí neshoduje s jejich vlastními zvyklostmi. Záleželo by na tom, že to nejsou čeští občané, nebo by pro ně platila pravidla země, na jejímž území se zrovna nachází?

Zdroje:
Vlastní