Zeptat se Pražana na to, kdy si naposledy prošel Královskou cestu nebo alespoň zavítal na Karlův most, je jako chtít po něm, aby si vzpomněl, jakou měl v šesté třídě učitelku na biologii. Kolem památek v centru Prahy je slyšet směsice jazyků, mezi nimiž je čeština v menšině.

Češi sice nad všudypřítomnými turisty brblají, ale v podstatě jim nijak výrazně nevadí. Na rozdíl od obyvatel Barcelony, Benátek nebo třeba Lisabonu, kde radnice řeší, jak neudržitelné kvantum návštěvníků udržet na uzdě a udělat města opět obyvatelnými pro místní.

V Amsterdamu stačilo omezení vzniku nových hotelů, navíc má vedení města štěstí, že místní jsou poměrně laxní a nepožadují po něm rázné kroky, s turisty se smířili.

Se zájmem turistů rostou ceny nájmů 

Na rozdíl od obyvatel Barcelony. Ta na 1,6 milionu místních ročně přivítá kolem 30 milionu turistů, což je výrazně za hranou zvladatelnosti. Přestože i v minulosti do oblíbených měst proudily davy, ta největší krize z pohledu radnic nastala s rozmachem soukromého ubytování, zejména prostřednictvím služby Airbnb.

Turisté samozřejmě chtějí bydlet v centru a stálá poptávka tak dává majitelům nemovitostí volnou ruku ke zdražování podnájmů. Výsledkem je, že rodilého Španěla bydlícího v centru Barcelony by člověk hledal hůř než jehlu v kupce sena. Ti, kteří zde byt měli, se odstěhovali na periferii a své byty nabízejí turistům. 

Kvůli tomu se vyšplhaly ceny nájmů v širším centru do takových výšin, že si je běžní Barceloňané nemohou dovolit. A pokud tam přece jen žijí, musí se smířit s neustálým hlukem a nepořádkem.

V naštvanosti vedou Barceloňané

Není se tak ani moc co divit, že v aktuálním průzkumu veřejného mínění vyšlo, že se místní bojí více cestovního ruchu než nezaměstnanosti. Dokonce proti masivnímu turismu uspořádali několik protestních akcí a v místních volbách zvítězil politik, který slíbil s problémem konečně zatočit.

"Je hezké, že sem chce každý přijet. Jsme si ale vědomi toho, že lidé v Barceloně mají stále větší problém s turistickým ruchem. Nejsme proti němu, jen potřebujeme přísnější pravidla," řekl serveru CNNMoney mluvčí městské rady.

Od února proto v Barceloně platí omezení výstavby nových hotelů v centru města a rada stanovila strop pro soukromé pronájmy přes weby jako je Airbnb. Nové hotely tak budou moci vznikat jen na předměstí a nebude ani možné stávající domy v centru v hotely přeměnit.

Zpřísnění se samozřejmě nelíbí jak hoteliérům, tak společnosti Airbnb, která naráží na problémy i v dalších turisticky oblíbených městech. Většinou je ale ve sporu právě s hoteliéry, v tomto případě jsou obě strany na jedné lodi.

Vylidněné centrum Benátek

Turistů má už mají pár let plné zuby i v Benátkách, kde nefunguje žádné omezení pro vznik soukromého ubytování. Výsledkem je opět extrémní nárůst nájmů, a to až tak, že Benátčané s průměrným platem žijící v podnájmu museli město opustit. I každodenní dojíždění z okolních vesnic je vyjde levněji.

"Je docela běžné, že jste jediný stálý obyvatel ve svém bloku. Všechny ostatní dveře jsou na kód. Majitelé bytů se se svými hosty ani nepotkají, jen jim dají kód," postěžovala si britskému deníku The Guardian Benátčanka Michela Scibilia.

Benátčané jsou na turisty, kteří většinou ve městě stráví jen jeden den, alergičtí. Může za to kromě růstu cenu nájmů i to, že vedení města nebylo dosud schopné zajistit pro návštěvníky adekvátní služby. Tedy to, co má Barcelona v podstatě vyřešeno.

Města nemají pro kvanta turistů dostatečné zázemí

Benátská radnice není schopná nějak omezit velikost turistických skupin, roky trvalo prosazení zákazu vjezdu velkých výletních lodí, který byl navíc krátce na to zrušen.

V centru města je například pro 70 tisíc návštěvníků denně jen osm veřejných toalet, které navíc zavírají už v sedm večer. Většina kaváren se tak celodenně potýká s dlouhými frontami turistů čekajících na toaletu. Na posezení na lavičce mohou místní také zapomenout, všechny okupují turisté.

Nepřipravenost města na příliv turistů se projevila i v Lisabonu, který v posledních letech získal několik ocenění mezinárodního turistického ruchu. To s sebou samozřejmě přinesl výrazný nárůst počtu turistů, jejichž kapacitu úzké uličky relativně malého centra města nezvládají. A jak jinak – opět se zvedly ceny za prodej i pronájem bytů ve středu města tak, že rodilí Lisaboňané si museli sbalit kufry.

V Římě si zvykli, ale vadí jim špatné restaurace lovící turisty

V trochu schizofrenní situaci se nacházejí Římané. Turisté jako takoví jim příliš nevadí, naopak jsou často rádi za pozitivní dojem, který v nich město zanechává, navíc jsou už po desetiletí zvyklí na léto se sbalit a vypadnout z rozpálených uliček k moři nebo naopak do chládku hor.

Se zvýšením cen bytů si hlavu nedělají, italská metropole má už po desetiletí pověst předraženého města plného turistů, takže se nájmy už neměly kam šplhat víc. A tak místní obyvatelé řeší spíš přízemnější obtíže jako zajištění parkování turistických autobusů mimo centrum, nebo fakt, že si nemají kam zajít na dobrou večeři, protože restaurace v centru často nabíjí nekvalitní jídlo s "turistickou přirážkou" za lokaci.

Praha, do které ročně přijíždí přes šest milionů turistů, je tak na tom ještě dobře. Většina cizinců se shlukuje na místech, kam Pražené zpravidla denně nechodí, a protože se v ní Airbnb zatím tolik nerozvinulo, nejsou ani větší problémy se zvýšením pronájmů bytů. A už vůbec ne v centru. To totiž už nějaký ten pátek patří hlavně kancelářím…