Když EU nutí peníze tomu, kdo je nechce. Příliš mnoho Bruselu znechutilo i eurofily

MAGAZÍN - Magazín autor: Hana Dubnová

Se zásahy Evropské unie do záležitostí jednotlivých států si všichni relativně smířili, Irové i přesto patří mezi největší zastánce společenství. Nebo spíš patřili, než vládě Evropská komise přikázala, že musí vybrat od společnosti Apple 13 miliard euro na nezaplacených daních, které ale nechce. To bylo příliš mnoho Bruselu i na eurofilní Iry.

Irsko peníze Applu nechce, EU ho k tomu chce i tak donutit. Ilustrační snímek

Irsko peníze Applu nechce, EU ho k tomu chce i tak donutit. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Zatímco Andrej Babiš by lidem hned předložil animovaný videoklip, co dělat s nově nabytými miliardami, irský šéf státní kasy hlasitě křičí, že peníze nechce. Na první pohled se může odmítání peněz zdát nelogické, irský ministr financí ministr financí Michael Noonan ale ví moc dobře, proč se bránit. 

Irsko si na své pověsti země vstřícné k zahraničním investorům vybudovalo v rámci světa, minimálně alespoň Evropy, unikátní postavení. Jistě, někdo může mluvit o daňovém ráji, pomocí zahraničních peněz se ale podařilo do té doby bezvýznamnou zemědělskou zemi postavit na nohy a dostat na ekonomickou mapu světa.

Apple objevil Irsko pro další americké firmy

V oblastech s vysokou nezaměstnaností vznikly evropské centrály velkých amerických firem, ve kterých je zaměstnáno deset procent všech Irů. Za to může Irsko poděkovat právě Applu, který otevřenou náruč nabízenou vládními nízkými korporátními daněmi využil jako první. Podmínky byly začátkem 90. let sice oproti jiným státům Evropy nestandardně výhodné, ale mohla jich využít i jakákoli další jiná firma.

Irsku je jasné, že kdyby se rozhodnutí Evropské komise podřídilo, mohlo by to pro něj znamenat krutou ránu – i přesto, že 13 miliard euro (351 miliard korun) je téměř šest procent irského ročního HDP a peněz není nikdy dost. I když svou daňovou politiku po roce 2014 trochu změnilo, stále láká velké zahraniční společnosti na výhodné daně.

Při podpisu Lisabonské smlouvy si v rámci ochrany svého hospodářství Irové vymínili, že unie nebude zasahovat do daňových záležitostí jednotlivých států. Věděli, že evropským státům nejsou jejich nízké daně po chuti a budou se snažit proti nim bojovat.

Kdyby začala vláda zpětně vybírat daně, které jí měly firmy zaplatit (momentálně Evropské komise prověřuje dalších šest firem, které si v zemi začátkem 90. let zřídily evropské sídlo), mohla by ztratit svou reputaci a s ní i velké zaměstnavatele. Jednoduše by šli jinam, protože 13 miliard není taková maličkost ani pro bohatou firmu.

Irové se postavili po bok vládě v boji proti Evropské unii

Fakt, že by země mohla přijít o významné zahraniční investory jen kvůli rozhodnutí Bruselu, o které vlastně žádná strana nestojí, nadzdvihlo ze židlí i národ největších eurofilů v Evropě. Nevyžádané rozhodnutí a zároveň zásah do daňového systému vyvolalo v Irech vzpouru, na níž se překvapivě jinak k unii vstřícný národ postavil na stranu vlády.

V průzkumu z 5. září jen 24 procent veřejnosti nesouhlasilo s plánem odvolat se proti rozhodnutí komise. Jasná shoda panovala i v parlamentu, kdy se za ministra financí a předsedu vlády jednoznačně postavila i opozice.

"Měli by Evropě napsat dopis a říct jí, ať jde do prdele," připojil se Michael O’Leary, šéf aerolinek Ryanair, které jsou největší domácí společností. Jeho doporučení je tak rázné i přesto, že Apple měl zřejmě jako zahraniční investor daňově lepší podmínky. V roce 2014 například zaplatil daň jen ve výši 0,005 procenta zisku, což má daleko i do oficiální nízké sazby 12,5 procenta.  

Když Brusel chce, cestu si najde

Mnozí v Irsku věří, že Evropská unie bere rozhodnutí komise jako způsob, jak na nízkou daňovou sazbu zaútočit. Oficiálně nemůže, oklikou přes ochranu hospodářské soutěže ano. Brusel na tomto příkladu ukázal, že si umí poradit a najít kličku k tomu, aby dosáhl svého.

Odvolání a soudy se potáhnou roky a Irsku nakonec zřejmě stejně nezbude nic jiného, než si vnucené peníze, byť o ně nestojí, ponechat. Případně část z nich odevzdat jiným členským státům, na jejichž území Apple působil. A bude nakonec rádo, pokud ho unijní sousedé v čele s Německem a Francií, kterým irská nízká korporátní daň leží v žaludku už hodně dlouho, nepřeválcují a neprotlačí sjednocení daní v rámci unie.

Irská ekonomika i HDP rostou totiž hlavně díky nadnárodním společnostem. Pokud Evropská unie vnutí Irsku vyšší daně, nebudou se zřejmě americké společnosti tolik ohlížet na nostalgii a stará přátelství a přesunou se do míst s levnější pracovní silou. Pro zemi čtyřlístku by to znamenalo katastrofu. 

Tagy: Apple zahraničí Evropská unie Irsko

Zdroje: The Economist,Vlastní,Politico