Na celém světě se ročně vyrobí kolem šesti bilionů cigaret s filtrem. Nedopalky přitom končí v koších jen zřídka, kolem dvou třetin jich je jen tak pohozeno na ulicích nebo v přírodě, odkud se dostávají i do moře. Situace se v tomto směru asi ještě zhoršila poté, co protikuřácké tažení vyhnalo příznivce modravého dýmu na ulici. A co mají dělat, když pro vajgly marně hledají odpovídající odpaďáky nebo pouliční popelníky? Hodit je jen tak do obyčejného koše na odpadky není nejlepší nápad – víme, jak to leckdy dopadá: čoudící koše, které skončí jako rozteklá hrouda spáleného plastu.

Takže – šup raději s vajglem na zem. Ti zodpovědnější ho možná ještě zašlápnou.

Několik chytrých hlav to ale nechtělo nechat jen tak. Napadlo je, že by se mohlo pro sbírání odhozených špačků najmout třeba inteligentní ptactvo. Mezi ptáky bývá za symbol moudrosti považována sova, ta však patří spíše k těm pitomějším. K nejinteligentnějším živočichům vůbec patří naopak krkavcovití - třeba vrány. Studie prokázaly, že umějí myslet dopředu, dokážou řešit i relativně složité problémy a s použitím vhodného nástroje se dostat k potravě.

zdroj: YouTube.com

Ptáci - nejlepší metaři

A což tedy této inteligence využít k tomu, aby za nás opeřenci udělali nějakou špinavou práci? Co kdybychom je naučili sbírat po ulicích a parcích drobný sajrajt, třeba zrovna ty nedopalky? Prima nápad – a někde už se dokonce pustili do jeho realizace.

Před časem se psalo o nizozemském start-upu "Crowded Citites" a jeho "Crowbaru". Šlo o automat, který vydával ptactvu dobrůtky, pokud do něj naházejí vajgly. Instalovat tento "bar pro vrány" v parcích mělo zajistit, že tu bude čisto. Několik měst sice projevilo o projekt zájem, přesto šel celý start-up nakonec do kopru. Nejen z důvodů finančních, ale i kvůli povyku ohledně ochrany zvířat.

Od loňského léta ale francouzský zábavní park s historickou tematikou Puy du Fou, kde je rovněž největší evropské sokolnictví, příležitostně vysílá na sběr odpadků oddíl svých vran. To samozřejmě díky drezúře sokolníka Christopha Gaborita funguje jako na drátkách. Vrány před očima návštěvníků parku šmejdí v prachu, vytahují odtud vajgly a strkají je do štěrbiny ve zvláštní dřevěné bedýnce.

Gaborit pak spustí posuvný mechanismus, který vráně vydá pamlsek. Za necelou tři čtvrté hodinu je vajglů sesbíráno tolik, že se jimi naplní celý kýbl.

Zachrání zaneřáděnou planetu pilní opeřenci?

Kdo si ale myslí, že tím je problém znečištění planety konečně vyřešen, je na omylu. Sběr vajglů nelze nechat čistě jen na bedrech pilných opeřenců, protože těch by se muselo vycvičit nepočítaně, aby to celé vůbec mělo jakžtakž smysl.

Tady totiž vůbec nejde o efektivitu. Pracovní vrány mají především nastavit zrcadlo nám lidem: Abychom se alespoň trochu zastyděli, že nám musí před nosem sbírat náš svinčík nebohé cvičené ptactvo. A abychom si příště třeba dali pozor a dvakrát si rozmysleli, než odhodíme jen tak na zem cigaretu, papírek od bonbonu anebo bůhvíco ještě.

Pokud to zafunguje, neklofaly moudré vrány zbytečně.