Česká rčení mají různé původy, některé více a některé méně zajímavé. Třeba "vědět houby s octem" odkazuje nikoli na české nakládané houby, ale na bibli – kdy ukřižovanému Ježíši trpícímu žízní podali houbu namočenou v octu. Tedy něco, co je k pití naprosto k ničemu.

Pro vysvětlení rčení "je v čudu" tak daleko do minulosti nemusíme. Ale popořadě – nejdříve co na to říkají české slovníky. Podle Slovníku české frazeologie a idiomatiky výraz "čudu" odkazuje na "čoud", tedy kouř. Věc je tak ztracená v kouři… "Čudu je tvarem slova čoudu, tj. být v čoudu, čoud tu znamená kouř. Podobného původu je být v tahu; být v prachu odkazuje zřejmě k biblickému v prach se obrátíš," uvádí slovník.

Když peníze na auto zahučí v ČUDu

Protože ale žádný ze slovníků neuvádí, kdy se přesně začalo rčení objevovat, nabízí se i jiné vysvětlení, sahající do počátku 1. republiky. V době, kdy se v Československu začala prodávat první auta a mohl si je dovolit jen opravdu málokdo, vzniklo v lednu 2020 v Horních Počernicích 1. Českomoravské úvěrové družstvo – ČUD.

Jeho zakladateli byli americký podnikatel českého původu Joe Skrivanek a bratři Josef a Václav Buřilovi, legionáři, které potkal na lodi z Vladivostoku do Evropy. Přesvědčil je o svém geniálním plánu na založení leasingové společnosti specializované na nákup aut. Něco, co ve Státech fungovalo běžně, ale v Československu šlo o převratnou novinku.

Inzerát otištěný v červnu 1922 v Národních listech | zdroj: Repro Národní listy

Po dvou letech fungování mělo úvěrové družstvo čtyři desítky členů, vklady přes 1,5 milionu korun a rezervní fond ve výši 396 808,97 koruny. "Nové auto míti budu, peníze mi dají v ČUDu," zvala další zájemce reklama v tisku. 

Většina členů kampeličky se ale svého vysněného auta nedočkala. Skrivanek totiž rezervní fond sbalil, svou leasingovou společnost vytuneloval a odjel zpět do Spojených států, kam se ho následně vydal hledat Václav Buřil a obrátil se na místní policii. Ta sice Skrivanka dopadla, ale Buřila označila za spolupachatele, a oba tak v roce 1923 dostali trest patnáct let vězení. Měsíc po vynesení rozsudku spáchal Josef Buřil, který zůstal v Praze, sebevraždu.

Peníze zájemců o auta prostě zmizely v ČUDu a nikdy je už neviděli.