Odjakživa jsem byla romantik a setkání s Radimem mi proto připadalo osudové. Stačila káva v ruce a náhodné setkání, aby bylo jasno. Okamžitě jsme si padli do oka a zamilovali se. O tři roky později jsme se vzali. Dnes máme tři děti, které mají nejen skvělého otce, ale i prarodiče z jeho strany, na které se mohou spolehnout.

Magazín

Anežka (45): Nikdy bych nevěřila, že právě tohle jednou zachrání moje manželství

Moji rodiče nebyli zrovna idylický pár

A právě tady se idylický obraz láme. Z mé strany už rodinný příběh tak růžový nebyl. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pět let, a i po letech mezi nimi přetrvává napětí, které se pokaždé znovu vynoří, když se náhodou potkají. O zapojení do života vnoučat se u jednoho ani druhého příliš mluvit nedá. Maminka je plně pohlcená prací a svými aktivitami, otec na podobnou roli jednoduše nikdy nebyl typem.

Tchán s tchyni byli mou inspirací

Možná i proto jsem si vztahu rodičů svého muže tolik vážila. Dlouho pro mě představovali vzor toho, jak může manželství fungovat — klidně, s respektem a bez zbytečných dramat. Když se mezi nimi objevila krize, zaskočilo to nejen mě, ale prakticky celé jejich okolí. Tchyně se najednou začala cítit nenaplněná a její chování se změnilo tak náhle, že ho někteří blízcí přirovnávali až k pozdní pubertě. Pro rodinu, která je znala jako stabilní a vyrovnaný pár, to byl šok.

Jeho máma přiznala milence

Najednou se začala chovat jinak. Často vyrážela s kamarádkami do klubů, domů se vracela nad ránem a chtěla si „užívat život“. Postupně v rodině zesílilo podezření, že za změnou chování stojí jiný muž. Radim, jako jediný z dětí, se jí na to při nedělním rodinném obědě zeptal přímo. „Mami, nemáš náhodou jiného muže?“ pronesl stranou. Tchyně zčervenala a bez vytáček odpověděla: „Ano, mám.“ Překvapilo nás, jak otevřeně to přiznala. Radim už na to nedokázal reagovat a dál se k tématu nevracel.

Ženy

Hanka (55): Pod halloweenskou maskou se skrývalo něco, co mě srazilo na kolena

Tchán to začal vzdávat

Po půl roce přišlo i stěhování. Radimova maminka Liduška chtěla začít znovu, žít a najít nový smysl. Tchán zůstal sám a šlo to s ním rychle z kopce. Přestal se holit, česat, nedbal na hygienu ani na to, co si obléká. Bylo mu to jedno. Zeptala jsem se ho: „Ty ses ji nesnažil zastavit? Tolik let jste spolu byli a nechal jsi ji odejít?“ Bohumil se na mě podíval a řekl: „Já nevím, co jí chybělo. Pořád mi opakovala, že chce žít.“ S manželem a jeho bratrem Robertem jsme se pak snažili dát hlavy dohromady, abychom jim pomohli najít cestu zpátky k sobě.

Celá rodina se je snažila dát opět dohromady

Uplynul další půlrok a rozhodli jsme se pro poslední pokus: společnou romantickou večeři. Bohouše jsme dali dohromady, aby z něj byl zase fešák, a čekali na den, kdy se setkají. Dopadlo to ale úplně jinak, než jsme si představovali. Ztratili jsme veškerou naději. O čtrnáct dní později nám však Bohouš zavolal s prosbou, zda bychom mu nepomohli Lidušku nastěhovat zpátky. Dodal, že si spolu kupují dům za městem. „No bezva, tak přece jen našli společnou řeč,“ řekli jsme si. Samozřejmě jsme jim pomohli dát všechno do pořádku a těšili se na společný rodinný oběd o týden později.

zdroj: Freepik.com

Magazín

Je vám víc než 40? Nechte se inspirovat pěti skutečnými příběhy, které vás povzbudí udělat něco úplně poprvé!

Způsob jak zažehnali krizi nás doslova šokoval

Po týdnu jsme se znovu sešli u společného rodinného stolu, tentokrát i s našimi už odrostlejšími dětmi. To, co nás tam čekalo, nám ale doslova vzalo dech. Radimovi rodiče se stali pěstouny dvou dalších dětí – dvou dívek. „Co to má znamenat?“ zeptal se Radim rodičů bez okolků. Tchyně se usmála a klidně odpověděla: „Konečně mám zase pro co žít.“ Tchán jí přisvědčil. „Vaše děti jsou u nás vždy vítané, to víte. Ale já potřebuji naplnění a tohle mi ho dává.“ Anežka a Martinka se na nás usmály a samozřejmě pomáhaly u stolu. Byly bezprostřední, milé, skvělé. Přesto jsme to s manželem a jeho bratrem stále úplně nechápali.

Tento článek vznikl na základě skutečné události, fotografie použitá v textu je pouze ilustrační. Prožili jste něco podobného? Podělte se s námi o svůj příběh a napište nám na info@tiscali.cz