Je vám víc než 40? Nechte se inspirovat pěti skutečnými příběhy, které vás povzbudí udělat něco úplně poprvé!
14. 10. 2025 – 10:05 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Všechno má své poprvé a nikdy není pozdě začít. Není to prázdná fráze, ale vzkaz pro ty, kteří doopravdy chtějí. Inspirujte se příběhy žen, které se nebály a změnily svůj život tak, aby ho žily podle sebe – tak, jak skutečně chtějí.
Jestli bychom brali „manuál k věku“ vážně, pak má třicátnice začít balit prostěradlo, pětatřicátnice trénovat plazení ke hřbitovu a čtyřicátnice usednout do rodinné krypty a nerušit svět živých. Realita? Spíš černý humor než návod k životu. To, co ženy po čtyřicítce brzdí, nejsou biologické stopky, ale stereotypy: média a popkultura se k nim často chovají jako k „neviditelným“, případně je rovnou zasazují do škodlivých škatulek – od pracovního upozadění po tělesnou policii typu „už si tohle neber“. Na to dlouhodobě ukazují komentáře a analýzy i v mainstreamových médiích, od pracovních zkušeností žen 40+ až po každoroční letní „body-shaming“ rituály.
Není to krize středního věku. Je to upgrade.
Existují ženy, které jsou spokojené a milují svůj „dobře vyladěný“ stereotyp – a není na tom vůbec nic špatně. A pak jsou tu ty, které si roky budovaly poctivě životní cestu… a nakonec z ní s úsměvem sjely úplně někam jinam. Jedna kamarádka porodila první dítě v pětačtyřiceti. Druhá sbalila život do dvou kufrů a odletěla za láskou do USA. Třetí se rozvedla, znovu vdala a dnes má čtyři další děti a o důvod víc nosit rtěnku. Čtvrtá dala výpověď v prestižní právnické firmě, vystudovala zdravotní školu a konečně dělá práci, která ji naplňuje – jako zdravotní sestra. Pátá začala „jen tak“ tancovat a teď si jezdí pro medaile, jako by si pro ně chodila do pekárny.
Jejich životní motor mě nepřestává inspirovat a pokaždé, když slyším „na to už je pozdě“, popadá mě smích. Když si na ně vzpomenu a vidím, co všechno se po čtyřicítce může dít, chci vám říct jediné: žena po čtyřicítce toho dokáže víc, než si troufá kdokoli naplánovat. Stačí odšpuntovat kuráž, přidat špetku nadhledu a nezapomenout si užít jízdu.
zdroj:
Freepic.com
1. Oblékejte se, jak se vám líbí
„Nejdřív pracujete pro svou pověst, pak vaše pověst pracuje pro vás“ — to platí o čtyřicítce dvojnásob. „Není to už moc krátká sukně?“ nebo „Neměla byste v tomhle věku přemýšlet, co je vhodné?“ Můžete, ale proč? Ve čtyřiceti už ženy své tělo dobře znají a samy dokážou posoudit, co je pro ně příliš krátké, co lichotí a co je mimo jejich vkus. Vyjímky se najdou vždy, ale právě v tomto věku máme styl zpravidla promyšlenější.
Jsem Johana (44), máma dvou dětí:Léta jsem se oblékala podle cizích představ, ne podle sebe. Můj muž mi krátké sukně zakazoval, vadilo mu, že bych provokovala, obzvlášť když mám dlouhé nohy. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem odhalila jeho nevěru. Tehdy jsem přehodnotila úplně všechno a vytáhla ze skříně svoje nejmilejší mini. Najednou jsem se oblékala pro sebe, ne pro něj ani pro kohokoliv jiného. Tak moc se mi to zalíbilo, že kalhoty nosím jen občas v zimě. A víte co? Líbí se mi, když si mých nohou lidé všimnou, ale nejdůležitější je, že se líbím já sama sobě.
zdroj:
Freepik.com
2. Začněte s novým koníčkem
Do sedmnácti často „koníčky“ vybírají rodiče: jeden je moc drahý, druhý zbytečný, třetí bere čas na učení, čtvrtý je nebezpečný a pátý prý ohrozí budoucí vztahy. Mezi pětadvacítkou a pětatřicítkou je zase málo času i peněz — kariéra frčí, děti nespí a víkendy mizí v logistice. A pak přijde čtyřicítka a stane se malý zázrak: děti už se zvládnou zabavit, v kalendáři se uvolní pár hodin týdně a zůstatek na účtu stačí nejen na lekce, ale občas i na letenku k nejbližšímu moři.
Navíc máte něco, o čem si dvacátníci mohou nechat jen zdát: skvělý odhad vlastních sil a zdravý respekt k riziku. Umíte si vybrat trenéra, ignorovat „autority“, které vás neznají, a v pravou chvíli říct dost — klidně i tehdy, když na vás někdo křičí, ať skáčete výš a dál. V tom je kouzlo koníčku po čtyřicítce: není to výkon pro cizí potlesk, ale radost pro vás. Ať už to bude keramika, windsurfing, argentinské tango nebo pěší přechod hřebenovky, začít můžete dnes. Stačí přezout boty a vyrazit.
Alena (48): Vždycky jsem chtěla dělat kulturistiku. Doslova jsem toužila po vypracovaném pevném bříšku. Jsem manažerka firmy, která pronajímá těžké stroje, mám ráda pořádek a přesnost a stejnou disciplínu jsem chtěla i od svého těla. Začala jsem zlehka: třikrát týdně, často mě doprovázel můj syn Pavel (22). Postupně jsem přešla na trénink obden a obrátila svůj životní styl naruby – úprava jídelníčku, pravidelný spánek, žádné výmluvy. Dnes se chystám na své první mistrovství a postavu mám přesně takovou, o jaké jsem vždycky snila. Přátelé mě zpočátku zrazovali, ať si v mém věku neublížím. Mám je ráda, ale tohle bylo moje dlouholeté přání. A když po něčem toužíte dostatečně dlouho, věk není překážka – je to jen číslo, které si s sebou vezmete do posilovny.
zdroj:
Freepik.com
3. Zkuste novou profesi
Kolik lidí ve vašem okolí se v osmnácti vědomě rozhodlo pro obor, který dodnes milují? Já rozhodně ne. Moje touhy mířily úplně jinam, dokonce jsem udělala přijímačky na vysněný obor, ale rodinná rada rozhodla jinak a já nastoupila cestu podle přání rodičů. Upřímně: už na škole jsem prohlásila, že tohle dělat nikdy nebudu, a zatím to plním beze zbytku. Hledání vlastní dráhy mi trvalo dlouho a můj příběh by klidně zapadl mezi tyhle řádky: kolem čtyřicátého roku jsem se rozhodla zatočit volantem jinam.
Ale dost o mně. Tady je mnohem zajímavější a odvážnější příběh, důkaz, že změnit kurz můžete kdykoliv a ještě si tu jízdu užít.
Kateřina (55): Musím se přiznat, že jsem měla ráda svůj životní standard. Když jsem se ve 26 letech vdala, věděla jsem, že o mě bude dobře postaráno. Dala jsem svému muži tři úžasné syny a byla jsem ženou v domácnosti. Nevadilo mi to, nic mi nechybělo. Jenže děti vylétly z hnízda a já se najednou cítila prázdná. Manžel je pracovně vytížený a ve vysoké funkci, já jsem si připadala zbytečná.
Dostala jsem možnost vrátit se do školy a šla jsem do toho. Vždy jsem toužila pracovat v designu nábytku. Dokonce jsem chvíli prodávala v interiérovém studiu, abych se naučila všechno od úplného začátku. A povedlo se: dnes pracuji pro jednu z nejprestižnějších firem v Praze a cítím se naplněně.
zdroj:
Freepik.com
4. Vdát se ( a znovu)? Proč ne právě teď
Zapomeňte na folklórní řeči o „expiraci“. Čtyřicítka není stopka, ale nový a smysluplnější začátek. Pokud toužíte po partnerství nebo svatbě, tenhle věk má jednu obrovskou výhodu: jasno. Lidé po čtyřicítce lépe vědí, co potřebují, umí si o tom otevřeně povídat a férově vyjednávat.
První svatba, druhá šance, nebo „poprvé a naposledy“? Všechno je ve hře. Vztahy bývají harmoničtější, protože si nesete zkušenost, umíte nastavit hranice, mluvit o penězích i o čase a neplést si romanci s iluzí. A co je nejlepší: nehledáte ideál, ale kompatibilitu.
Takže pokud máte chuť na prstýnek a společný domov, jděte do toho s hlavou i srdcem. V tomhle věku se nevdává z povinnosti, ale z volby, a to je nejpevnější smlouva, jakou můžete uzavřít.
Ilona (46): Ve dvaceti bylo utrpení sledovat, jak se všichni kolem vdávají, a já nic. Tvrdila jsem, že mi to nevadí. Byla jsem ve vztahu s o dva roky mladším klukem a do třiceti jsme si prostě užívali. Pak jsem navrhla posunout vztah dál, on to ale pořád necítil. Zamilovaná jsem čekala, až „to přijde“. Když se hranice svatby a dítěte blížila k pětatřiceti, řekla jsem si o jasno. Byli jsme skvělí parťáci, vzali jsme se a začali se snažit o dítě. Dlouho to nešlo a napětí nám vztah postupně rozbilo. Po osmnácti letech jsme se rozvedli.
Dva roky jsem byla úplně sama a smířila se s tím, že svatba ani děti už nebudou. Okolí mi stejně opakovalo, že jsem „na to stará“ a mít dítě v tom věku je nezodpovědné. A pak se objevil nový muž, o tři roky starší. Vzali jsme se a do roka jsem byla těhotná. Ničeho nelituji. Díky tomu, čím jsem prošla, dnes mám skutečnou rodinu a vztah, ve kterém nemusím nikoho přemlouvat, aby to tak bylo.
zdroj:
Freepik.com
5. Porodit dítě
Okolí často tlačí na „co nejdřív“. Dvacet je údajný ideál, pětadvacet poslední vlak, třicet prý „pozdě“ a ve čtyřiceti si někteří představují, že tělo rovnou píše závěť. Realita je mnohem střízlivější: plodnost s věkem klesá a rizika rostou, ale těhotenství je vysoce individuální. Někomu to nejde ani ve dvaadvaceti, jiná prožije hladké těhotenství i po čtyřicítce.
Odfiltrujte „rádoby odborníky“ od stolu a řiďte se tím, na čem opravdu záleží: vaším zdravím, možnostmi a doporučením gynekologa. Moderní medicína umí těhotenství ve vyšším věku pečlivě sledovat a péči přizpůsobit. A pokud se rozhodnete, že dítě nechcete — teď, později, nebo vůbec — je to plnohodnotná a respektovatelná volba.
Stručně a s nadsázkou: nejde o závod s časem, ale o dialog s vlastním tělem a hlavou. Dejte přednost faktům před strašáky, vyberte tým, kterému důvěřujete, a rozhodujte se podle sebe.
Květa (49): Nechtěla jsem dítě a řeči o tom, že mi „utíká čas“, mě doháněly k šílenství. Byla jsem neústupná a všem jsem říkala, že matkou nebudu, kariéra mě tehdy naplňovala víc než mateřské pudy. Krátce po čtyřicítce jsem ale potkala Petra. Zamilování se nenápadně proměnilo i v touhu po dítěti. Nešlo to hned, ale nakonec se to povedlo. Dnes mi doma běhá tříletý Petřík a každý den za něj děkuju. Moje sestra porodila o rok dříve, ve dvacetiletém vztahu se jim téměř deset let nedařilo otěhotnět. Dnes si to obě nesmírně užíváme.
Přestaňte sbírat cizí rady a začněte skládat svůj život podle sebe
Od mala nám šeptají, jak máme žít pro někoho a něco: pro vysvědčení, pro práci, pro manželství, pro dítě, pro očekávání rodičů. Čtyřicítka je ideální chvíle otočit scénář a vrátit si hlavní roli. Chcete novou kabelku, nový pas, nový obor nebo novou adresu? To rozhodnutí je vaše. Úspěch závisí na vás i na okolnostech, ale první krok je vždy stejný: přestat věřit hlasům, které tvrdí, že se o tom nesmí ani přemýšlet.
Přemýšlet totiž musíte, jen chytře. Vyberte si cíl, rozdělete ho na zvládnutelné kroky, spočítejte zdroje, napište plán a dejte mu termín. Pak přidejte pravidelnost, kus disciplíny a špetku zdravé drzosti. Svět se za vás nezmění. Jakmile ale přestanete poslouchat cizí scénáře, začne se měnit překvapivě rychle.
