Nacistickému zločinci Eichmannovi se po válce podařilo uprchnout. Několikrát získal novou totožnost a v roce 1950 odjel do Argentiny. Tam byl nakonec vypátrán a v květnu 1960 jej tajná služba Mosad unesla do Izraele. Jedenáctého dubna 1961 s ním začal ostře sledovaný soudní proces, v němž byl „architekt konečného řešení židovské otázky“ uznán vinným ve všech patnácti bodech obžaloby, které zahrnovaly zločiny proti židovskému národu, zločiny proti lidskosti a členství ve zločineckých organizacích.

Muž spoluodpovědný za smrt šesti milionů Židů se hájil tím, že jen poslouchal rozkazy, a na všech 15 bodů obžaloby odpověděl: „Nevinen.“ Během procesu svědčilo proti Eichmannovi mnoho lidí, kteří přežili holocaust. Po 114 stáních bylo hlavní líčení 14. srpna 1961 uzavřeno a 15. prosince vynesl soud rozsudek smrti. Odvolání bylo později zamítnuto.

Izraelský prezident zamítl 31. května 1962 i žádost o milost a už 1. června krátce po půlnoci stál Eichmann s oprátkou na krku nad propadlištěm ve věznici Ramla. O tom, kdo ze 22 dozorců stiskne tlačítko otevírající propadliště, rozhodl předtím los. Ironií osudu padl na 24letého Šaloma Nagara – jediného z dozorců, který se k tomuto úkonu nehlásil dobrovolně. Pocházel z Jemenu, neuměl v té době ještě ani pořádně hebrejsky číst a psát, a argumentoval tím, že by to měl udělat někdo, kdo během holocaustu ztratil někoho ze svých blízkých.

Nagar vzpomínal, že dozorci byli vybírání mezi Židy z orientu, evropští Židé do Eichmannovy blízkosti z bezpečnostních důvodů nesměli. Panovaly totiž obavy z lynče. Nagar dokonce musel ochutnávat jídlo dřív, než se Eichmannovi podalo. Přísné hlídky měly také zabránit tomu, aby nacistický zločinec případně spáchal sebevraždu.

Sklenka vína před smrtí: Eichmann byl popraven 1. června 1962 krátce po půlnoci

Před popravou požádal 56letý Eichmann o sklenici vína a odmítl si nechat nasadit kápi. „Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a své přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v Boha,“ prohlásil.

Po popravě pak Nagar odnášel tělo do pece. Vzpomínal, jak utrpěl šok, když mu přímo do obličeje mrtvola ještě s hlasitým chrapotem vychrlila z plic poslední zbytky vzduchu smíšeného s krví. Tělo bylo nakonec spáleno a popel rozprášen nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné území.

Nagara ještě dlouhé roky poté provázely noční můry. Za stisknutí tlačítka dostal tři dny zvláštní dovolené, nikoliv pomoc psychologa. „Ničeho nelituji. Eichmann byl vrah, který měl na svědomí miliony životů, a někdo to udělat musel. Byl to můj úkol, ale hrdý na to nejsem,“ přiznal po mnoha letech.

1 June 1962 | After midnight Adolf #Eichmann, whose task was to manage the logistics involved in the mass deportations of Jews to ghettos and extermination camps in German-occupied Europe, was executed in @Israel.
See @yadvashem exhibition about his trial https://t.co/F8HGiRoqK6 pic.twitter.com/xRqPWo8yLM

— Auschwitz Memorial (@AuschwitzMuseum) June 1, 2021