Raoul Wallenberg (1912–1947?) se narodil do bohaté a vlivné stockholmské rodiny, studoval na prestižních univerzitách v USA a byl úspěšným podnikatelem a mimo jiné i spolumajitelem budapešťské exportní společnosti.

Před jistou smrtí zachránil desítky tisíc Židů

Ke konci druhé světové války mu byl díky vynikajícím kontaktům se švédskou vládou udělen status diplomata a odcestoval na švédské velvyslanectví do Budapešti, kde Židům s vazbami na Švédsko vydával tak zvané ochranné pasy (Schutzpass). Ony ‚vazby na Švédsko‘ ovšem byly jen zástěrkou, pasy rozdával hromadně všem Židům, jimž od německé okupace Maďarska v březnu 1944 hrozily masové deportace do vyhlazovacích táborů. Transporty odvezly na smrt na 437 000 Židů.

Společně s dalšími diplomaty vydal Wallenberg ochranné pasy více než 30 000 lidem. V Budapešti navíc pronajal na tři desítky domů, v nichž byli Židé ubytováni pod ochranou vlajky neutrálního Švédska. Rozdával lidem oblečení, jídlo a léky. Podařilo se mu dokonce zabránit nacistům ve vyhlazení budapešťského ghetta, když pohrozil německému vrchnímu veliteli trestním stíháním za válečné zločiny po skončení války.

Odjel za maršálem Malinovským – a už ho nikdy nikdo neviděl

Během bitvy o Budapešť se posunula frontová linie a Wallenberg se ocitl na území, které kontrolovala Rudá armáda. Aby mohl nadále zajistit podporu Židům, chtěl se sejít se sovětským velením.

V lednu 1945 odjel z Budapešti za maršálem Rodionem Malinovským, který v té době sídlil v asi 200 kilometrů vzdáleném Debrecínu. „Jedu za Malinovským. Jestli jako host, nebo jako vězeň, to ještě nevím,“ řekl přátelům před cestou. V doprovodu sovětských důstojníků pak 17. ledna odjel na velitelství 2. ukrajinského frontu… a od té doby se po něm slehla zem.

Švédsko a Wallenbergovi blízcí samozřejmě po pohřešovaném diplomatovi pátrali, ovšem bezvýsledně. Sovětské ministerstvo zahraničí ještě v roce 1947 prohlásilo, že Wallenberg v Sovětském svazu není a že není známo místo jeho pobytu. Kreml nechal bez odpovědi 49 oficiálních dotazů ze Stockholmu a nereagoval ani na petici s 1,6 milionu podpisů.

Zemřel před deseti lety, sdělili suše Sověti v únoru 1957

Až 7. února 1957 sovětské vedení oficiálně předalo švédské vládě memorandum (ZDE) se stručným sdělením, že „Raoul Wallenberg zemřel 17. července 1947 na infarkt v cele věznice Lubjanka v Moskvě ve věku 36 let.“ Ani slovo o tom, jak a proč se vůbec Wallenberg ve věznici u velitelství sovětské tajné služby ocitl. Přesto lze považovat za jistý úspěch, že 12 let po jeho zmizení Sovětský svaz nepřímo přiznal, že jej v roce 1945 z Budapešti unesl. S největší pravděpodobností jej zajala tajná služba NKVD a dopravila do Lubjanky, protože jej podezírala ze špionáže - především kvůli jeho kontaktům v USA.

Našlo se sice několik svědků, kteří tvrdili, že Wallenberga viděli živého i po roce 1947, nicméně navzdory několika pokusům švédských úřadů dopátrat se pravdy zůstávají okolnosti jeho únosu a smrti dodnes nejasné. Muž, který zachránil na 100 000 Židů, byl v říjnu 2016 oficiálně prohlášen za mrtvého.

Raoul Wallenberg získal po válce čestné občanství několika států a byl v Izraeli oceněn jako Spravedlivý mezi národy.