Kostarickou hymnu Noble patria, tu hermosa bandera asi mnoho lidí znát nebude. Neznali ji koneckonců asi ani Švédové, když ji v roce 2014 použili do upoutávky na svůj komediální pořad Parlament a museli se pak velvyslanectví této latinskoamerické země omlouvat.

Vznik státní hymny je ovšem velmi kuriózní. Někdejší kostarický prezident Juan Rafael Mora Porras si přál mít vlastní národní píseň, která se měla zahrát při blížícím se slavnostním otevření britské a americké diplomatické mise. Země ještě svou hymnu neměla a složit novou melodii dostal za úkol kapelník vojenského orchestru Manuel María de Jesús Gutiérrez Flores (1829-1877).

Tomu se do toho ale dvakrát nechtělo a s díky nabídku odmítl. Že prý na tak odpovědný úkol nestačí. To ale prezident jako argument neuznal a nechal milého Gutiérreze šoupnout do kriminálu. A řekl mu něco v tom smyslu, že bude sedět tak dlouho… ne snad až zčerná, ale až laskavě složí hymnu.

Co měl pan kapelník, chudák, dělat? Tak sedl a psal a za pár dnů byla píseň hotová - podle některých údajů to dokonce zvládl přes noc. Jedenáctého června 1852 pak Gutiérrez s orchestrem hymnu zahrál v prezidentském paláci, tou dobou ještě bez textu. Hlava státu byla spokojena a pan kapelník volný.

V dalších letech se text hymny často měnil, až v roce 1903 byla vyhlášena oficiální soutěž na nové libreto, v níž vyhrál José María Zeledón Brenes. Gutiérrezova melodie s vítězným textem se od té doby hrála, ale za státní hymnu Kostariky byla oficiálně uznána až v roce 1949.

Text písně neoslavuje vojenské úspěchy, ale pojednává o míru, zemi a každodenní dřině jejích obyvatel, kteří v případě ohrožení vymění své zemědělské nástroje za zbraně. Však také Kostarika v ústavě z roku 1949 výslovně vlastní armádu zakazuje a v roce 1983 se zavázala k neutralitě.