Jsou hymny slavné i neznámé, krásné i nevýrazné. Historie vzniku některých z nich je někdy banální, někdy zajímavá až kuriózní.

Nedílnou součástí oficiálních zahraničních politických návštěv, mezinárodních sportovních událostí a dalších podobných velkých akcí jsou státní hymny. Někdy se to ale úplně nepovede a místo očekávané hymny zazní něco, co místo úcty nebo hrdosti v tom lepším případě vzbudí rozpaky, v tom horším případě způsobí pořádný skandál.

Zní vám to příliš troufale? Proč se však žinýrovat? Vždyť máme "hen tu onú demokraciu".

Zní to možná absurdně, ale po Rakousku a Kanadě by se mohlo Německo stát další zemí, která genderově "vylepší" text své státní hymny.

Chtěli si zazpívat oblíbenou Marseillaisu, jako tradičně se seřadili vedle sebe čelem k hlavní tribuně a … nic. Ticho, žádná hymna. Zápasu mistrovství světa mezi fotbalisty Francie a Hondurasu předcházelo selhání ze strany organizátorů. Prý jim nefungoval audiosystém, z nějž hymny pouštějí.

V rámci cyklu Celnice, který vysílají veřejnoprávní televize Slovenska i Česka, se v dokumentárním filmu Návrat ztraceného pokladu objevila i brněnská kapela P★ča z h★ven. Jejich česká verze slovenské hymny pobouřila diváka z Nitry, který kvůli písni zaslal otevřeny dopis ministrovi kultury Markovi Maďaričovi