Sociální demokratka Kristin Rose-Möhringová, která na spolkovém ministerstvu pro rodinu, seniory, ženy a mládež funguje jako zmocněnkyně pro rovné příležitosti, navrhuje na počest Mezinárodního dne žen drobné změny německé státní hymny. Slovo Vaterland (otčina) má nahradit genderově neutrální slovo Heimatland (domovina) a verš "bratrsky srdcem a rukou" se má zaměnit veršem "statečně srdcem a rukou".

Kanada a Rakousko už text vylepšily

Paní úřednice svůj návrh rozeslala všem zaměstnancům ministerstva a argumentuje tím, že genderově přece upravilo svou hymnu i Rakousko nebo Kanada. Rakušané text "ty jsi vlastí velkých synů" zrovnoprávnili už v roce 2011 na "vlasti velkých dcer a synů" a z "bratrských chórů" ve třetí sloce udělali raději chóry "radostné". Kanada zase ve druhém verši "probuď ve všech svých synech pravou vlasteneckou lásku" před měsícem nahradila "syny" neutrálním "v každém z nás".

Mluvčí německého ministerstva nicméně poznamenal, že navrhovaná změna hymny je pouze osobní iniciativou paní zmocněnkyně. Kancléřce Angele Merkelové se úprava moc nezdá, s nynější podobou hymny je podle vládního mluvčího Steffena Seiberta "velmi spokojena" a nevidí pro vylepšování textu důvod. Návrh zatím nepodpořil ani žádný jiný politik, změna 175 let starého textu je tedy více než nepravděpodobná.

Autorem textu Písně Němců je August Heinrich Hoffmann von Fallersleben, melodie je Rakouská císařská hymna od Josepha Haydna, u nás známá pod názvem Zachovej nám, Hospodine. Německou hymnou je píseň od roku 1922, za třetí říše se zpívala ale jen první sloka "Deutschland, Deutschland über alles", po níž následovala neblaze proslulá hymna NSDAP "Die Fahne hoch" od Horsta Wessela. Po roce 1945 se vedly diskuse o nové západoněmecké hymně, až v roce 1952 bylo rozhodnuto, že Píseň Němců hymnou sice zůstane, bude se ale zpívat jen nacisty neprofláknutá třetí sloka "Einigkeit und Recht und Freiheit“ (Jednota, právo a svoboda). Hymna zůstala i po sjednocení země, zatímco ta východoněmecká skončila v propadlišti dějin.

Na blbosti teď není vhodná doba...

Paní zmocněnkyni Möhringové se nicméně nelíbí, že jsou ženy v textu hymny ignorovány. Zdá se, že po sedmnáctiletém angažmá ve své branži má zřejmě dostatečně silnou hroší kůži na to, aby snesla reakce, které její návrh úpravy - prý přehnaně mužského - textu hymny musí nutně vyvolat.

O změnách by se snad dalo i diskutovat, ale je otázka, jestli je na to právě nyní v Německu ta správná doba. Země od zářijových voleb stále ještě nemá novou vládu a potýká se s problémem populismu, který i zde, podobně jako v řadě dalších západních států, považuje za hrozbu pro etablované demokratické systémy. Lidi trápí spíš témata, jako je vzdělání, hrozba chudoby ve stáří, globalizace, nejistá budoucnost německé sociální demokracie, migrace a digitalizace. A vystoupí-li paní zmocněnkyně v této atmosféře se svým nápadem na genderovou úpravu hymny, nemůže počítat s ničím jiným než s výsměchem.

Genderové projekty bývají samy o sobě často choulostivé, stejně jako další pokusy o politicky korektní úpravy etablovaných názvů či pojmů. Kdo chce, aby takové diskutabilní úpravy byly úspěšné, musí je velmi dobře připravit a načasovat. A například nahradit slovo "brüderlich" (bratrsky) moderním výrazem "couragiert" (statečně), které je francouzského původu, je nápad, kterým si paní zmocněnkyně leda tak zadělává na průšvih. Anebo tím snad chce symbolicky vyzdvihnout německo-francouzské spojenectví?

Vždyť text hymny bývá dílo básníků. Není to nějaký úřední oběžník, aby si v něm každý čmáral a přepisoval, jak se to zrovna hodí. Co by měli říkat třeba Italové nebo Francouzi? V italské hymně pějí o tom, že jsou připraveni na smrt, v té francouzské zase chtějí bojovat, dokud nečistá krev nenapojí brázdy polí. Přesto (zatím) nikoho nenapadlo do toho šťourat.

Změnou textu debaty obvykle nekončí

Ani v Rakousku neskončily debaty o změně hymny poté, co tamní parlament schválil v roce 2011 její genderovou úpravu. Když si o tři roky později při Velké ceny Rakouska formule 1 dovolil Andreas Gabalier zazpívat starou, neupravenou verzi, vyvolalo to pořádný skandál. Tamní ombudsmanka Gertrude Brineková se navíc v roce 2014 nechala slyšet, že text hymny je beztak zastaralý a neaktuální, a navrhla vyhlášení soutěže na fungl novou státní hymnu. Nelíbí se jí třeba verš "země polí, země katedrál, země kladiv", který prý v současné informační společnosti neobstojí. Otázka je, co by si představovala. Co třeba "země větrných elektráren, země bank, země iPhonů"?

Modernizovaný text má koneckonců už dva roky i švýcarská hymna, nicméně tamní úřady zastávají názor, že se nová verze nemá nařizovat shora, ale návrh na změnu má být předložen až v okamžiku, kdy se s ním ztotožní široká veřejnost. To může trvat dlouhé roky.

V únoru schválil i kanadský parlament genderově neutrální verzi hymny. Výše zmíněné změně "synů" na "všechny z nás" předcházelo několik let bouřlivých debat mezi politiky i veřejností. Úprava byla v minulosti navržena celkem šestnáctkrát, konzervativci ji ale vždy dokázali zablokovat. Změnu nakonec prosadili díky parlamentní většině liberálové.

O úpravě české hymny se zřejmě zatím neuvažuje - nebo alespoň ne nahlas. Koneckonců v ní ani žádný genderově sporný výraz není. Nebo přinejmenším ne v první sloce. V té druhé, méně známé, už je to horší: "To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj" si přímo koleduje o úpravu na "Čechů, Češek slavné plémě, mezi nimi domov můj ".