Jak se žije dnešním seniorům? Jde to aktivně i moderně

MAGAZÍN - Magazín autor: Petr Sobol

Svůj den mají každoročně v kalendáři vyznačeny děti, ženy či učitelé. Zapomenout se však nesmí ani na ty, bez nichž bychom tady nebyli – na naše babičky, prababičky, dědečky či pradědečky. Mezinárodní den seniorů od roku 1990 připadá na první říjen.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Každého seniora potěší jakékoliv vlídné slovo. Někdy nám ani nedochází, jakou radost jim udělá jedno zavolání, SMS zpráva či dopis od dětí nebo vnuků. Přitom stačí tak málo, jak dát babičkám a dědům vědět, že na ně myslíme.

Pamatuje na ně také kalendář. Na první říjnový den připadá Mezinárodní den seniorů, jehož odkaz přesahuje hranice. Samozřejmě, že ukazuje na problémy, s nimiž senioři po celém světě zápasí, ale zároveň by měl vyzdvihnout vše, co starší lidé společnosti přinášejí. "Může to být možnost pro nás samotné zamyslet se, jak chceme jednou stárnout. A taky, zda takový život umožňujeme současným seniorům," uvedla Kateřina Bohatá - vedoucí Linky seniorů.

Právě tato anonymní a bezplatná telefonická služba se s příběhy seniorů setkává denně a každý rok eviduje mezi 35-40 tisíci přijatých telefonátů. Ty se nejčastěji týkají samoty. "V České republice je totiž více než 65 tisíc jednočlenných domácností seniorů," dodává Bohatá.

Linka každý den přijme zhruba 85 hovorů. Většinou volají samotní senioři, menší část volajících pak tvoří osoby, které o seniory v rodině pečují. "Z toho je 24 závažných krizových hovorů, dva hovory jsou se seniory v existenční finanční tísni, jeden až dva hovory se týkají domácího násilí na seniorech, jeden hovor je sebevražedný a jeden hovor se týká péče o blízkou osobu," doplnila Kateřina Bohatá.

Dnešní doba seniorům pochopitelně nachystala řadu nástrah. Starší lidé přišli o své praktické jistoty a musí soupeřit s rychlým a stále se měnícím životním stylem. "Prožili světovou válku, zažili socialismus, převrat, příchod počítačů, mobilů a internetu, který jim otevřel svět možností, ale také hrozeb," upozornila Bohatá. A ne všichni se s tím dokážou vyrovnat. "Mohou z toho být unavení a zklamaní. Vynaložili totiž hodně úsilí, aby se jim i jejich dětem lépe žilo. A někdy tomu tak není," uvedla vedoucí Linky seniorů.

Ovšem počet seniorů, kteří rychle se měnící dobu dokázali přijmout za svou a naučili se používat moderní technologie, přibývá. "To jim dodnes dává sílu a víru," míní Bohatá. I jejich oslavou by měl den seniorů být.

Jak žít aktivně?

Poctivě se jej chystá oslavit taky Marie Kročková, seniorka z Havířova. Přestože jí za pár dnů bude 87 let, stále žije aktivně – pravidelně chodí na cvičení, zapojuje se do veřejného života a ráda cestuje. "Samozřejmě, že dnes už nebudu skákat výšku či dálku ani běhat jako o závod, ale stále znám spousty věcí, které chci a mohu dělat. Miluji knížky, luštím křížovky, dovedu složit veršovaná blahopřání pro různé příležitosti, ráda si zazpívám nebo zatančím," říká.

V jejím pravidelném denním programu nesmějí chybět ani procházky. "Všichni sice tvrdí, že se neprocházím, že běhám, ale zatím to jde," pousmála se paní Kročková, která se těší velmi dobrému zdraví. "V našem věku máme všichni nějaké zdravotní problémy, ale hlavní je jim nepodlehnout. Důležité je mít také hodně optimismu a dobré nálady, těšit se z každého nového dne a z každé maličkosti," radí.

Senioři však často nebojují jen se svými problémy, ale také s odlišnými názory veřejnosti. "Podle mě se ztratila úcta ke starším. Mladí si už neuvědomují, co pro ně tito lidé udělali. Vždyť nám vyčítají třeba přídavky na důchodě, a to je smutné," říká Marie Kročková, která je několikanásobnou babičkou i prababičkou.

Délka života v České republice pravidelně narůstá. Zatímco loni u nás bylo ve věkové kategorii 65 a více let 19 procent obyvatel, v roce 2050 do ní bude spadat každý třetí Čech. S tím souvisejí i další čísla, podle nichž u nás muži žijí 13 let s nějakou formou zdravotního omezení a ženy, které se dožívají vyššího věku, ještě o pět let více. "Samozřejmě, že i mě někdy bolí celý člověk. Ale mám zásadu, že mé problémy nesmějí otravovat ostatní lidi. Ráno se zkusím protáhnout, dvakrát v týdnu si zajdu do tělocvičny a těším se, že se to možná zase zlepší," dodala seniorka z Havířova.

Prvního října se toho událo hodně. V roce 1863 byla V Praze otevřena první městská vyšší dívčí škola, v roce 1946 se konal Norimberský proces a o tři roky později Mao Ce-Tung vyhlásil v Pekingu Čínskou lidovou republiku. Zkusme si však (nejen) v tento den, a třeba i krátce, vzpomenout na všechny naše blízké seniory. Oni to určitě ocení.

Tagy: Česko domácí senioři česká společnost populace a společnost

Zdroje: vlastní